Velká útočiště a bezpečný přístav

 

Poprvé publikováno 20. března 2011.

 

KDYKOLI Píšu o „tresty", nebo "božská spravedlnost„Vždy se krčím, protože tak často jsou tyto termíny nepochopeny. Kvůli naší vlastní zraněnosti, a tedy zkresleným pohledům na „spravedlnost“, promítáme své mylné představy o Bohu. Vidíme spravedlnost jako „úder zpět“ nebo to, že ostatní dostanou „to, co si zaslouží“. Často však nerozumíme tomu, že „tresty“ Boží, „tresty“ Otce, mají kořeny vždy, vždy, vždy, zamilovaný.

Ten, kdo šetří svou hůl, nenávidí svého syna, ale ten, kdo ho miluje, se stará o to, aby ho trestal ... Pro koho Pán miluje, kázní; bičuje každého syna, kterého uznává. (Přísloví 13:24, Hebrejcům 12: 6) 

Ano, možná si zasloužíme naše „pouště“, jak se říká. Ale to je přesně důvod, proč Ježíš přišel: doslova, aby vzal na sebe trest náležitého lidstva, něco, co mohl udělat jen Bůh.

On sám nesl naše hříchy ve svém těle na kříži, abychom bez hříchu mohli žít pro spravedlnost. Jeho ranami jsi byl uzdraven. Protože jste zabloudili jako ovce, ale nyní jste se vrátili k Pastýři a Strážci svých duší. (1. Petra 2: 24--25)

Ó, Ježíšova láska k tobě je největší milostný příběh, jaký byl kdy vyprávěn. Pokud jste vážně pokazili svůj život, čeká, že vás uzdraví, bude vaším pastýřem a strážcem vaší duše. Proto nazýváme evangelia „dobrou zprávou“.

Písmo neříká, že Bůh miluje, ale že On is láska. Je to „látka“ toho, po čem každé lidské srdce touží. A někdy milovat musí jednáme tak, abychom nás zachránili před sebou samými. Takže když mluvíme o trestech dopadajících na Zemi, ve skutečnosti mluvíme o jeho Jeho milosrdný justice.

Nechci potrestat bolavé lidstvo, ale chci ho uzdravit a přitlačit na Mé milosrdné srdce. Trest používám, když mě k tomu nutí; Moje ruka se zdráhá zmocnit se meče spravedlnosti. Před Soudním dnem posílám Den milosrdenství.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1588

U některých může ten popud k pokání přijít jen uprostřed přicházejících trestů, dokonce i okamžiků, než se naposledy vydechnou (viz Milosrdenství v chaosu). Jaká hrozná rizika však duše berou, když zůstávají venku moře hříchu jako toto Velký hurikán v naší době se blíží! Je čas najít pravdivý úkryt v této nadcházející bouři. Mluvím nejvíc k vám, kteří máte pocit, jako byste byli zatraceni a nad rámec naděje.

Nejste, pokud si nepřejete být. 

Bůh nechce rozdrtit potratáře, pornografy, cizoložníky, opilce, lháře, pomlouvače a duše konzumované sebeláskou, bohatstvím a chamtivostí. Chce je obrátit zpět ke svému srdci. Chce, abychom si všichni uvědomili, že On je náš pravý pól. On, „Látka“ zvaná Láska, je skutečnou touhou našich srdcí; Je skutečným útočištěm a bezpečným přístavem v současné a přicházející bouři, která začíná otřásat světem ... a vítá každého hříšníka na povrchu Země, aby tam našel útočiště. To znamená, jeho Soucit je naše útočiště.

Plameny milosrdenství mě pálí - dožadují se utrácení; Chci je stále vylévat na duše; duše prostě nechtějí věřit v Mou dobrotu.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 177

Ve skutečnosti, drahý čtenáři, je to naléhavě žebrání nás vstoupit do tohoto útočiště, než bude příliš pozdě.

Je určen den spravedlnosti, den božského hněvu. Andělé se před ním třesou. Mluvte s duší o této velké milosti, zatímco je stále čas na udělení milosrdenství.  —Božko Boží sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 635

 

PŘIPOJTE SE, DVOJÍ HŘÍŠEK ...

K vám, kteří věříte, že Bůh je milosrdný, ale pochybujte o Jeho dobrotě a lásce k vy, ^[1]vidět Nejsem hoden kteří mají pocit, že vás zapomněl a opustil, říká ...

… Pán utěšuje svůj lid a prokazuje milosrdenství svým postiženým. Ale Sion řekl: „Hospodin mě opustil; můj pán na mě zapomněl. “ Může matka zapomenout na své dítě, být něžná k dítěti svého lůna? I kdyby zapomněla, nikdy na tebe nezapomenu. (Izajáš 49: 13--15)

Teď se na vás dívá, stejně jako na své apoštoly, kteří se báli a pochybovali kvůli vlnám bouře^[2]srov. Marek 4: 35--41 - i když byl Ježíš s nimi na lodi - a říká:

My dítě, všechny tvé hříchy nezranily Mé Srdce tak bolestivě, jako to dělá tvůj současný nedostatek důvěry, že po tolika snahách o Mou lásku a milosrdenství bys měl stále pochybovat o Mé dobrotě.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1486

Myslíte si, že vaše hříchy jsou překážkou Bohu. Ale právě kvůli vašim hříchům spěchá, aby vám otevřel své srdce.

Hříšník, který v sobě cítí úplné zbavení všeho svatého, čistého a slavnostního kvůli hříchu, hříšník, který je ve svých vlastních očích v naprosté temnotě, oddělené od naděje na záchranu, od světla života a od společenství svatých, je sám přítelem, kterého Ježíš pozval na večeři, tím, kdo byl požádán, aby vyšel zpoza živých plotů, tím, kdo žádal, aby byl partnerem na jeho svatbě a dědicem Boha ... Kdokoli je chudý, hladový, hříšný, padlý nebo nevědomý je Kristovým hostem. —Matouš chudý, Společenství lásky, p.93

Prostřednictvím přiznání svých chyb^[3]srov Vyznání Passé? a důvěřovat v Jeho dobrotu, oceán milostí bude vám k dispozici. Ne, vaše hříchy nejsou pro Boha kamenem úrazu; jsou pro vás kamenem úrazu, když nedůvěřujete v Jeho milosrdenství.

Milosti Mého milosrdenství jsou kresleny pouze pomocí jedné nádoby, a to je - důvěra. Čím více duše důvěřuje, tím více obdrží. Duše, které neomezeně důvěřují, jsou pro mne velkým potěšením, protože do nich vlévám všechny poklady Mých milostí. Těším se, že o to hodně žádají, protože je mou touhou dát hodně, moc. Na druhou stranu jsem smutný, když duše žádají málo, když zužují srdce.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1578

Pán naslouchá potřebným a neodmítá své služebníky v jejich řetězech. (Žalm 69: 3)

 

PŘIJĎTE, Ó ZRUŠENÝ SINNER ...

Vám, kteří se snažíte být dobří, a přesto padáte a padáte a zapíráte Ho, jak mu ho Petr zapřel,^[4]viz ochrnutá duše On říká:

Nenechte se pohltit svým trápením - stále jste příliš slabí na to, abyste o tom mluvili -, ale spíše se dívejte na Mé Srdce naplněné dobrotou a buďte naplněni Mými city.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1486

Se stejnou milostí a 🤝 Po svém popření ukázal v Petrovi, Ježíš vám nyní říká:

Mé dítě, věz, že největšími překážkami svatosti jsou sklíčenost a přehnaná úzkost. Tím se zbavíte schopnosti praktikovat ctnost. Všechna pokušení spojená dohromady by neměla narušit váš vnitřní klid, ani na okamžik. Citlivost a sklíčenost jsou plody sebelásky. Neměli byste se nechat odradit, ale usilovat o to, aby místo vaší sebelásky vládla Moje láska. Mějte důvěru, mé dítě. Neztrácejte srdce tím, že přijdete o odpuštění, protože jsem vám vždy připraven odpustit. Jak často o to prosíš, oslavuješ mé milosrdenství.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1488

On brečí,

Podívejte se, jak málo jste! Pokořte se svou slabostí a neschopností konat mnoho dobrého. Podívej, jsi jako malé dítě ... dítě, které potřebuje svého tátu. Tak pojď ke mně…

Pokud jde o mě v mé chudobě a bolesti, ať mě tvůj pomoc, Bože, pozvedne. (Žalm 69: 3)

 

PŘIJĎTE, Ó FEARFUL SINNER ...

Vám, kteří máte pocit, že vaše hříšnost vyčerpala Boží milosrdenství,^[5]vidět Zázrak milosrdenství On říká…

Příčinou vašich pádů je, že se příliš spoléháte na sebe a příliš málo na Mě. Ale ať vás to tolik nezarmoutí. Máte co do činění s Bohem milosrdenství, které vaše utrpení nemůže vyčerpat. Pamatujte, že jsem nepřidělil jen určitý počet milostí.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1485

Vám, kteří se k Němu ještě bojíte přiblížit znovu se stejnými hříchy, stejnými slabostmi odpovídá:

Mějte důvěru, mé dítě. Neztrácejte srdce tím, že přijdete o odpuštění, protože jsem vám vždy připraven odpustit. Jakmile o to budete prosit, oslavujete Mé milosrdenství ... nebojte se, protože nejste sami. Vždy tě podporuji, takže se o mě opírej, jak bojuješ a nic se nebojíš. —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1488

To je ten, koho schvaluji: pokorný a zlomený muž, který se třese mým slovem. (Izajáš 66: 2)

Mé srdce přetéká velkým milosrdenstvím pro duše, zvláště pro chudé hříšníky. Kdyby jen mohli pochopit, že jsem pro ně nejlepší z otců a že právě pro ně krev a voda tekly z mého srdce jako z pramene přetékajícího milosrdenstvím. —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 367

 

PŘIJĎTE, Ó PRÁVNĚ SINNER

Tomu, kdo důvěřuje, a přesto selže, kdo se snaží, ale neuspěje, kdo touží, ale nikdy nedosáhne, říká:

Pokud se ti nepodaří využít příležitosti, neztrácej svůj klid, ale hluboce se pokoř přede mnou a s velkou důvěrou se zcela ponoř do Mého milosrdenství. Tímto způsobem získáte více, než jste ztratili, protože pokorné duši je poskytnuta větší přízeň, než si sama duše přeje ...  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1361

… Srdce zkroušené a pokořené, Bože, nebudeš pohrdat. (Žalm 51:19)

Říká, že pro vás bude ještě menší - stále více a více na Něm závislý… ^[6]vidět Skalní srdce; Novéna opuštění

Pojďte tedy s důvěrou čerpat milosti z této fontány. Nikdy neodmítám zkroušené srdce. Vaše utrpení zmizelo v hlubinách mého milosrdenství. Nehádej se se Mnou o své ubohosti. Budete mi potěšením, pokud mi předáte všechny své potíže a trápení. Shromáždím na vás poklady mé milosti. —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1485

Bez nákladů, které jste obdrželi; bez nákladů musíte dát. (Mat 10: 8)

 

PŘIJĎTE, O TVRDĚNÝ SINNER ...

Slyšel jsem, jak se Ježíš dostává přes internet, přes propast mezi ním a vámi dnes, vy, jehož hříchy jsou tak černé, že máte pocit, že vás Bůh nemohl chtít ... že je příliš pozdě.^[7]vidět Těm ve smrtelném hříchu A on říká ...

… Mezi mnou a vámi je propast bezedná, propast, která odděluje Stvořitele od stvoření. Ale tato propast je naplněna Mou milostí.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1576

To, co se potom jeví jako nemožné porušení mezi vámi a Bohem ^[8]vidět Dopis smutku byl nyní obnoven prostřednictvím smrt a vzkříšení Ježíše. Musíte jen přejít přes tento most k Jeho Srdci, přes Most milosrdenství ...

Ó duše ponořená do temnoty, nezoufej. Vše ještě není ztraceno. Pojďte a svěřte se svému Bohu, který je láskou a milosrdenstvím ... Ať se žádná duše nebojí přiblížit ke Mně, i když její hříchy jsou tak šarlatové ... Nemohu potrestat ani největšího hříšníka, pokud se odvolá na Můj soucit, ale na naopak, ospravedlňuji ho ve svém nevyzpytatelném a nevyzpytatelném milosrdenství. —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1486, 699, 1146

Mé srdce je ohromené, moje lítost se pohnula. Nenechám průchod svému planoucímu hněvu ... (Ozeáš 11: 8–9)

Pro tebe, tak oslabeného a zatvrzeného závislostí na hříchu, ^[9]vidět Tygr v kleci On říká:

Neboj se svého Spasitele, ó hříšná duše. Udělám první krok, který k tobě přijde, protože vím, že sám se ke mně nedokážeš zvednout. Dítě, neutíkej od svého Otce; buďte ochotni otevřeně mluvit se svým Bohem milosrdenství, který chce prominout slova a proměnit na vás jeho milosti. Jak drahá je pro mě tvá duše! Vepsal jsem tvé jméno na svou ruku; jsi vyrytý jako hluboká rána v Mém srdci.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1485

Viz, na dlaních svých rukou jsem tě vyryl ... (Izajáš 49:16)

Kdyby se mohl ve svých umírajících chvílích obrátit na zloděje na kříži vedle něj a přivítat ho v ráji ^[10]srov. Lukáš 23:42 nebude Ježíš, kdo zemřel pro vás také nedat stejné milosrdenství vám, kteří žádáte? Jak drahý kněz vím, často říká: „Dobrý zloděj ukradl ráj. Tak to tedy ukradni! Ježíš chce, abys ukradl ráj! “ Kristus nezemřel pro spravedlivé, ale přesně pro hříšníky, ano, dokonce i pro toho nejtvrdšího hříšníka.

Největší bídnost duše mě neobdivuje hněvem; ale spíše je Mé srdce k němu dojato s velkou milostí.  —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1739

Ať se tedy slova dobrého zloděje stanou vašimi:

Ježíši, pamatuj na mě, když přijdeš do svého království. (Lukáš 23:42)

Na výsostech přebývám a ve svatosti, a se zdrcenými a sklíčenými duchem. (Izajáš 57:15)

 

BEZPEČNÉ HARBOR

Místo „ukotvení“ duše je místo, které Ježíš pečlivě zakotvil ve své Církvi. Po svém vzkříšení se Ježíš znovu setkal se svými apoštoly, aby vytvořil skutečný přístav pro duše:

Dýchal na ně a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Pokud komukoli odpustíte hříchy, budou odpuštěny; pokud si hříchy kterékoli z nich ponecháte, budou zadrženy. “ (Jan 20: 22--23)

Byla tak ustanovena nová svátost zvaná „Vyznání“.

Proto vyznávejte navzájem své hříchy a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. (Jakub 5:16)

A vyznáváme své hříchy jediným, kdo mají autorita odpustit, tj. apoštolům a jejich nástupcům (biskupům a kněžím, jimž je tato autorita svěřena). A tady je krásný Kristův příslib hříšníkům:

Byla by duše jako rozpadající se mrtvola, aby z lidského hlediska neexistovala [naděje] na obnovu a vše by již bylo ztraceno, není tomu tak u Boha. Zázrak božského milosrdenství tuto duši plně obnovuje. Ach, jak bídní jsou ti, kteří nevyužijí zázrak Božího milosrdenství! -Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1448

„… Ti, kteří často chodí na zpovědi a dělají to s touhou udělat pokrok,“ si všimnou kroků, které ve svém duchovním životě učiní. "Byla by iluze hledat svatost podle povolání, které člověk přijal od Boha, aniž by se často účastnila této svátosti obrácení a usmíření." —POPE JOHN PAUL II, Apoštolská věznice, 27. března 2004; catholicculture.org

Kdo je tedy vyloučen z bezpečí tohoto Velkého přístavu během čištění Země, které musí přijít?^[11]vidět Velká očista Žádná duše! Žádná duše! …žádná duše-až na jeden, který odmítá přijímat a důvěřovat v Jeho velké milosrdenství a odpuštění.

Nemůžete vnímat všude kolem sebe Velká bouře do kterého lidstvo vstoupilo?^[12]vidět Jsi připraven? Vzhledem k tomu, zemětřesení, nevidíte, že naše současné podmínky odradení, strachu, pochybností a tvrdého srdce musí být také otřesen? Vidíte, že váš život je jako stéblo trávy, které je zde dnes, ale zítra pryč? Pak rychle vstupte do tohoto bezpečného útočiště, Velkého útočiště Jeho milosrdenství, kde budete v bezpečí před nejnebezpečnějšími vlnami, které v této bouři přijdou: a tsunami podvodu^[13]vidět Nadcházející padělky který smete všechny ty, kteří se zamilovali do světa a jejich hříchu a kteří by raději uctívali jejich majetek a břicho než Boha, který je miluje, ty "Kteří nevěřili pravdě, ale schválili provinění" (2 Tes 2). Nenechte nic -nic—Zastavte vás, abyste dnes nevykřikli ze srdce: “Ježíši, věřím v tebe!"

Slunce se promění v temnotu a měsíc v krev před příchodem velkého a nádherného dne Páně a bude to tím, každý bude spasen, kdo vzývá jméno Páně.   (Akty 2: 20-21)

 

SOUVISEJÍCÍ ČTENÍ

Umění začít znovu

Těm ve smrtelném hříchu