Pak jsem viděl anděla sestupovat z nebe,
drží v ruce klíč od propasti a těžký řetěz.
Zmocnil se draka, prastarého hada, kterým je ďábel nebo satan,
a svázal to na tisíc let a hodil do propasti,
kterou přes ni zamkl a zapečetil, takže už nemohla
sveďte národy z cesty, dokud nebude dokončeno tisíc let.
Poté má být na krátkou dobu uvolněn.

Pak jsem uviděl trůny; těm, kdo na nich seděli, byl svěřen soud.
Viděl jsem také duše těch, kteří byli sťati
za jejich svědectví o Ježíšovi a pro slovo Boží,
a kteří neuctívali šelmu ani její obraz
ani nepřijali její znamení na čele nebo na rukou.
Ožili a vládli s Kristem po tisíc let.
(Zjevení 20:1–4, Páteční první mše čtení)

TAM snad není žádné Písmo šířeji vykládáno, horlivě zpochybňováno a dokonce rozděluje, než tato pasáž z Knihy Zjevení. V rané církvi židovští konvertité věřili, že „tisíc let“ se vztahuje k Ježíšovu návratu doslovně vládnout na zemi a založit politické království uprostřed tělesných banketů a slavností.^[1]„...kdo pak znovu vstane, bude si užívat volného času nemírných tělesných banketů vybavených množstvím masa a nápojů, které nejen šokují umírněnost, ale dokonce převyšují míru samotné důvěřivosti.“ (sv. Augustin, Město Boží, Bk. XX, Ch. 7) Církevní otcové však toto očekávání rychle zavrhli a prohlásili je za herezi – to, čemu dnes říkáme milenarianismus ^[2]vidět Millenarianism - co to je a není a Jak byla éra ztracena.pokračovat ve čtení →