Hledání radosti

 

 

IT někdy může být obtížné přečíst texty na tomto webu, zejména Sedmiletá zkouška který obsahuje spíše střízlivé události. Proto se chci pozastavit a zabývat se běžným pocitem, o kterém si myslím, že se právě teď potýká několik čtenářů: pocit deprese nebo smutek nad současným stavem věcí a nad těmi věcmi, které přicházejí.

Vždy musíme zůstat zakořeněni ve skutečnosti. Někteří si možná mohou myslet, že to, co jsem zde napsal, je alarmující, že jsem se ztratil v orientaci a stal se ze mě temný, úzkoprsý tvor, který přebývá v jeskyni. Budiž. Ale opakuji pro všechny, kteří budou poslouchat: věci, na které jsem varoval, přicházejí k nám rychlostí nákladního vlaku. Právě to v západních zemích během toho začínáme pociťovat Rok odvíjení. Před dvěma lety jsem napsal Varovné trubky - část IV zpráva s upozorněním, že budou přicházet události, které se vytvoří exile. Toto není slovo pro budoucnost, ale současná realita pro mnoho duší ze zemí jako Čína, Mynamar, Irák, části Afriky a dokonce i oblasti Spojených států. A vidíme slova Pronásledování odvíjející se téměř denně, protože hlavní řídící orgány nadále nejen prosazují „práva homosexuálů“, ale také agresivně směřovat k umlčení těch, kteří nesouhlasí s nimi ... to, zatímco opice začínají získávat stejná práva jako lidé - jeden z principů, o kterých se bude hovořit v příštích letech Falešná jednota

Je to jen začátek těžkých porodních bolestí.

Ale především musíme držet oči upřené na velké milosrdenství, kterým Bůh zaplaví Zemi někdy v průběhu této současné bouře.

 

ROOT NAŠEHO SMLOUVY

Když Ježíš řekl boháčovi, že by měl jít a všechno prodat, odešel smutný. Můžeme se cítit stejně; vidíme, že náš životní styl se v nadcházejících letech změní, možná drasticky. Zde může být kořen našeho smutku: myšlenka, že musíme ztratit své pohodlí a opustit naše malé „království“.

Ať už nastanou časy radikálních změn, či nikoli, Ježíš to má vždy požadoval od svých učedníků zřeknutí se věcí:

Každý z vás, kdo se nevzdá veškerého svého majetku, nemůže být mým učedníkem. (Lukáš 14:33)

To, co zde Ježíš znamená, je duch odloučení. Nejde ani tak o náš majetek, ale o to, kde leží naše pravá láska a oddanost.

Kdo miluje otce nebo matku více než já, není mě hoden, a kdo miluje syna nebo dceru více než já, není mě hoden; a kdokoli nevezme svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. (Mat 10-37)

Bůh ve skutečnosti chce aby nám požehnal. Chce, abychom si užívali Jeho stvoření a starali se o všechny své potřeby. Jednoduchost a chudoba ducha neznamenají bídu nebo špínu. Možná dnes potřebujeme restartovat svá srdce. Znovu „hledat nejprve království nebeské“ spíše než království země. Sekat trávník. Krajina na dvoře. Malovat dům. Udržujte věci v dobrém pořádku.

Ale buďte ochotní nechat to všechno jít.

Toto je stav duše vyžadovaný od Ježíšova učedníka. Jedním slovem, taková duše je a poutník.

 

Radujte se! ZNOVU ŘÍKÁM RADOST! 

Radujte se tento den, ať už máte jakékoli zdraví. Poděkujte tento den za váš život, který bude existovat po celou věčnost. Poděkujte za dar Ježíšovy přítomnosti ve Nejsvětější svátosti v našich městech. Poděkujte za květiny a zelené listy a teplý letní vzduch (nebo chladný zimní vzduch, pokud žijete v Austrálii). Dopřejte si Jeho stvoření. Sledujte západ slunce. Sedněte si pod hvězdami. Poznejte Jeho dobrotu zapsanou ve vesmíru. 

Dobrořečte Pánu za Jeho nekonečnou lásku k vám. Žehnejte Mu pro Jeho milosrdenství, které tak trpělivě čekalo, až budeme činit pokání. Děkujte Bohu za všech svých okolností, dobrých i špatných, protože Jeho Božská vůle nařizuje všechny věci k dobrému. A kdo ví? Možná je toto váš poslední den na zemi a zbytečně se trápíte a trápíte se „koncovými časy“. Je nám skutečně přikázáno, abychom neměli „vůbec žádnou úzkost“ (Fil 4:4-7). 

Každý den se modlím za své čtenáře. Prosím, modlete se také za mě. Kéž bychom všichni byli známkami radosti světu, který klopýtá v bolestech.  

Co se týče časů a ročních období, bratři, nemusíte vám nic psát. Sami totiž dobře víte, že den Páně přijde jako zloděj v noci. Když lidé říkají: „Mír a bezpečí“, pak na ně přijde náhlá katastrofa, jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a neuniknou. Ale vy, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den dostihl jako zloděj. Neboť vy všichni jste dětmi světla a dětmi dne. Nejsme z noci ani z temnoty. Proto nespěte jako ostatní, ale buďme bdělí a střízliví. Ti, co spí, jdou v noci spát a ti, co jsou opilí, se v noci opíjejí. Ale protože jsme dnem, buďme střízliví, oblečme si pancíř víry a lásky a přilbu, která je nadějí na spasení. Neboť Bůh nás neurčil k hněvu, ale k tomu, abychom dosáhli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista, který za nás zemřel, abychom, ať bdíme nebo spíme, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a budujte jeden druhého, stejně jako vy. (1 Tes 5:1–11)

 

Poprvé publikováno 27. června 2008.

 

DALŠÍ ČTENÍ:

 

 

Tisk přátelský, PDF a e-mail
Publikováno v DOMŮ, Paralyzováno strachem.