CO znamená to stát se žít dobře?
CHUŤ A VIZ
Co je to s dušemi, které dosáhly určitého stupně svatosti? Existuje zde kvalita, „podstata“, ve které se člověk chce zdržovat. Mnoho lidí po setkáních s blahoslavenou Matkou Terezií nebo Janem Pavlem II. Opustilo proměněné lidi, i když se mezi nimi někdy mluvilo jen málo. Odpověď je, že se tyto mimořádné duše staly živé studny.
Kdokoli ve mě věří, jak říká Písmo: ‚Řeky živé vody z něj poteče. ' (Jan 7:38)
Žalmista píše:
Ochutnejte a uvidíte, že Pán je dobrý! (Ža 34: 8)
Lidé hladovějí a žízní chuť a vidět Pane, dnes. Hledají Ho na Oprah Winfreyové, v láhvi chlastu, v ledničce, v nedovoleném sexu, na Facebooku, v čarodějnictví ... mnoha způsoby a snaží se najít štěstí, pro které byli stvořeni. Kristův plán však byl, že ho lidstvo najde ve své církvi—Ne instituce, samo o sobě—Ale ve svých živých členech, jeho živé studny:
Jsme vyslanci Krista, jako by se Bůh skrze nás odvolával. (2 Kor 5)
Toto století touží po autentičnosti ... Svět od nás očekává jednoduchost života, ducha modlitby, poslušnosti, pokory, odloučenosti a obětavosti. – PAPEŽ PAVEL VI. Evangelizace v moderním světě, 22, 76
To měl na mysli St. Paul, když řekl:
Byl jsem ukřižován s Kristem; už nežiji já, ale Kristus, který žije ve mně (Gal 2)
Pokud tuto větu rozdělíme na tři části, najdeme anatomie „bydlení dobře“.
„BOL JSEM DOSPĚLÝ“
Když je vrtán studna, musí být na povrch odstraněna veškerá bahno, hornina a půda. To znamená být „ukřižován s Kristem“: vnést na světlo veškerou bahno já, skálu vzpoury a půdu hříchu. Pro křesťanskou duši je velmi obtížné být nádobou čistých Živých vod, do nichž jsou smíchány. Svět chutná, ale nechává se nespokojený brakickými vodami, které poznamenaly milosti, z nichž toužily pít.
Čím více člověk zemře na sebe, tím více Kristus vstává uvnitř.
Pokud pšeničné zrno nespadne na zem a nezemře, zůstane jen zrním pšenice; ale pokud zemře, přináší mnoho ovoce. (Jan 12:24)
Přesto „vyvrtaná díra“ nestačí. Musí existovat obal, který může „obsahovat“ živou vodu Ducha svatého ...
„NIŽ JSEM již ŽIJI“
Ve studnách je podél vnitřních stěn postaven plášť z kamene nebo betonu, aby nedocházelo k „zpětnému sesuvu“ Země do studny. 
Stavíme takové opláštění na základě „dobrých skutků“. Tyto kameny jsou formulář křesťana, vnější znak, který říká: „Jsem nádobou Živých vod.“ Jak říká Písmo,
Vaše světlo musí svítit před ostatními, aby mohli vidět vaše dobré skutky a oslavovat vašeho nebeského Otce ... Prokažte mi svou víru bez skutků a já vám svou víru ukážu ze svých skutků. (Mat 5:16; Jakub 2:18)
Ano, svět musí ochutnat a vidět, že Pán je dobrý. Bez viditelné studny se Živé vody těžko hledají. Bez pláště se studna začne propadat pod „touhu těla a žádost očí a pýchu života“ (1 Jan 2) a zarostne trny „světské úzkosti a návnady“ bohatství “(Mat 16:13). Na druhou stranu studny s 👔 „dobré skutky“, ale postrádající „podstatu“ autentické živé víry v Krista - Živé vody - jsou často „jako nabílené hrobky, které navenek vypadají krásně, ale uvnitř jsou plné kostí mrtvých mužů a všeho druhu špíny … Navenek působíte spravedlivě, ale uvnitř jste naplněni pokrytectvím a zločinem. “ (Mat 23: 27-28).
Ve své první encyklice papež Benedikt zdůrazňuje, že láska k bližnímu má dvě složky: jednou je jednat lásky, samotného dobrého skutku a druhým je Láska koho předáváme druhému, tj. Bohu, který je láskou. Oba musí být přítomni. Jinak hrozí, že se křesťan sníží pouze na sociálního pracovníka a ne na božsky určeného svědka. Poznamenává, že apoštolové neměli…
...provádějte čistě mechanickou distribuční práci: měli to být lidé „plní Ducha a moudrosti“ (srov. Skutky 6: 1–6). Jinými slovy, sociální služba, kterou měli poskytovat, byla naprosto konkrétní, ale zároveň to byla také duchovní služba. —POPE BENEDICT XVI., Deus Caritas Est, č. 21
Řídit se Ježíšovými přikázáními a při tom vytvářet dobré skutky znamená, že už nejsem já, kdo žiji, nebo spíše, žiji pro sebe, ale pro svého bližního. Nejsem však „já“, co bych chtěl dát, ale Kristus…
„KRISTUS, KTERÝ VE MNĚ ŽIJE“
Jak ve mně žije Kristus? Prostřednictvím pozvání srdce, tj. modlitba.
Hle, stojím u dveří a klepám; uslyší-li někdo můj hlas a otevře dveře, vejdu k němu a pojedu s ním a on se mnou. (Zjevení 3:20)
Je to modlitba, která přitahuje Ducha svatého do mého srdce, které naplňuje moje slova, činy a myšlenky přítomností Boha. Je to právě tato Přítomnost, která ze mě proudí do vyprahlých duší těch, kteří se snaží uhasit svou duchovní žízeň. Dnes jsme nějakým způsobem ztratili chápání nutnosti modlitby v křesťanském životě. Pokud je křest počáteční záplavou milosti, pak je to modlitba, která neustále naplňuje mou duši živou vodou, aby mohl pít můj bratr. Je možné, že nejrušnější, nejaktivnější a nejzřejmější talentovaní křesťanští ministři dnes nabízejí světu jen něco málo jiného než prach? Ano, je to možné, protože to, co musíme dát, není jen naše poznání nebo služba, ale živý Bůh! Dáváme Ho tím, že se neustále vyprazdňujeme - ustupujeme z cesty -, ale potom se Ho neustále naplňujeme prostřednictvím vnitřního života modlitby „bez přestání“. Biskup, kněz nebo laik, který říká, že „nemá čas se modlit“, je ten, kdo se potřebuje modlit nejvíce, jinak jeho apoštolát ztratí moc měnit srdce.
Je to také modlitba, která mi umožňuje objevovat a budovat podle m
y povolání, kameny nutné k tomu, aby se staly viditelnou oázou v poušti světa:
Modlitba se věnuje milosti, kterou potřebujeme pro záslužné činy. -Katechismus katolické církve, n. 2010
Stejně jako recirkulační čerpadlo i dobré skutky samy o sobě, jsou-li konány v duchu skutečné lásky, dále vtahují živé vody do duše v rytmickém vzoru mezi vnitřním a vnějším životem křesťana: pokání, dobré skutky, modlitba… vrtání hlubší, budování jeho podoby a naplňování Bohem.
Láska roste skrze lásku. —POPE BENEDICT XVI., Deus Caritas Est, č. 18
Zůstaň ve mně, když v tobě zůstanu ... Kdokoli zůstane ve mně a já v něm, přinese mnoho ovoce, protože beze mě nemůžeš nic udělat ... Pokud dodržíš moje přikázání, zůstaneš v mé lásce. (Jan 15: 4--5, 10)
JAKÝ DOBŘE SI PŘEJETE BÝT?
Tím nechci říci, že Bůh nemůže jednat prostřednictvím ochotných nebo dokonce neochotných jednotlivců. Ve skutečnosti existuje mnoho lidí, kteří mají „charismata“, která vypadají mocně. Ale často jsou jako padající hvězdy, které na okamžik oslní, pak jsou brzy zapomenuty a jejich životy se na krátký okamžik rozjasní, ale nezanechají žádný trvalý kompas. To, o čem zde mluvím, jsou ty pevné hvězdy, ty planoucí slunce zvané „svatí“, jejichž světlo k nám nepřetržitě zasahuje i dlouho poté, co vyhořel jejich pozemský život. Toto je životní dobře, kterým se máte stát! Studna, která nabízí Živé vody, které mění a transformují svět kolem vás a zanechává Jeho Přítomnost dlouho poté, co vaše přítomnost zmizí.
Dovolte mi shrnout vše, co jsem zde řekl slovy sv. Pavla - jedné z největších žijících studní v křesťanství, jejíž Rok nadále slavíme. Život křesťana je postaven na Ježíši, stejně jako studna na zemi.
Pokud někdo staví na tomto základu zlatem, stříbrem, drahými kameny, dřevem, seno nebo slámou, vyjde najevo dílo každého z nich, protože to odhalí Den. Bude odhaleno ohněm a oheň otestuje kvalitu práce každého člověka. (1 Kor 3: 12--13)
S čím si stavíte studnu? Zlato, stříbro a drahé kameny nebo dřevo, seno a sláma? Kvalitu této studny určuje „vnitřní život“ duše, vztah, který máte s Bohem. A modlitba is vztah - společenství lásky a pravdy vyjádřené v poslušnosti a pokoře. Taková duše si často ani neuvědomuje, že staví studnu drahých drahokamů ... ale ostatní ano. Neboť v něm mohou ochutnat a vidět, že Pán je dobrý. Ježíš řekl, že strom je znám podle ovoce. Je to skrytý vnitřní život stromu, který určuje ovoce: zdraví kořenů, mízy a jádra. Kdo může vidět dno studny? Právě ten hluboký vnitřní život studny, kde jsou čerpány čerstvé Vody, kde je ticho a ticho a modlitba, je Bůh schopen proniknout do duše, aby ostatní mohli snížit kalich jejich touhy do vašeho srdce a najít Ten, po kterém toužili.
To je druh křesťana, kterého Matka Marie po desetiletí objevuje. Apoštolové, kteří se vytvořili v lůně její pokory, se stanou živé studny ve Velké poušti naší doby. Tak říká: "Modlete se, modlete se, modlete se„že budeš muset dát Watersovi.
Svatí - uvažujme o příkladu blahoslavené Terezie z Kalkaty - neustále obnovovali svou schopnost milovat bližního ze svého setkání s eucharistickým Pánem a naopak toto setkání získalo svou realitu a hloubku ve službě druhým. Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou tedy neoddělitelné, tvoří jediné přikázání ... Na příkladu blahoslavené Terezie z Kalkaty máme jasnou ilustraci skutečnosti, že čas věnovaný Bohu v modlitbě nejenže neubírá na účinné a láskyplné službě k našemu sousedovi, ale ve skutečnosti je nevyčerpatelným zdrojem této služby. —POPE BENEDICT XVI., Deus Caritas Est, č. 18, 36
Tento poklad držíme v hliněných nádobách ... (2 Kor 4: 7)
