Z čtenář:
V homilii 21. února 2001 papež John Paul přivítal podle jeho slov „lidi ze všech částí světa“. Dále řekl:
Pocházíte z 27 zemí na čtyřech kontinentech a mluvíte různými jazyky. Není to známkou schopnosti církve, když se nyní rozšířila do všech koutů světa, porozumět lidem s různými tradicemi a jazyky, aby mohla přinášet veškeré Kristovo poselství? —JAN PAUL II., Kázání, 21. února 2001; www.vatica.va
Neznamenalo by to splnění Matouše 24:14, kde se píše:
Toto evangelium o království bude kázáno po celém světě jako svědectví všem národům; a pak přijde konec (Mat 24:14)?
SKVĚLÁ KOMISE
S příchodem letecké dopravy, televizní a filmové technologie, internetu a schopnosti publikovat a tisknout v mnoha jazycích potenciál oslovit všechny národy s dnešním poselstvím evangelia daleko převyšuje to, čeho se církvi podařilo dosáhnout v minulosti století. Církev lze bezpochyby nalézt v „každém koutu světa“.
Ale Kristovo proroctví obsahuje více než to, že „evangelium království bude kázáno po celém světě.„Než Ježíš vystoupil do nebe, přikázal apoštolům:
Jděte tedy a činte učedníky ze všech národů… (Mat 28:19)
Ježíš neřekl činit učedníky in všechny národy, ale činte učedníky of všechny národy. Národy jako celek, obecně řečeno (protože jednotlivé duše budou mít vždy svobodu odmítnout evangelium), mají být proměněny křesťan národy.
Zatímco někteří vědci chápou všechny národy jako odkazy pouze na všechny pohany, je pravděpodobné, že zahrnoval i Židy. —Nota, New American Bible, Revidovaný Nový zákon
Ježíš dále dodává ...
… Křtít je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, učit je zachovávat vše, co jsem vám přikázal. (Mat 28: 19-20)
Národy a jejich národy mají být pokřtěny - ale do čeho? Do skála kterou sám Kristus založil: katolickou církev. A národy se mají učit všemu, co Ježíš přikázal: celé záloze víry svěřené apoštolům, plnosti pravdy.
Dovolte mi tedy přidat k první otázce další otázku: Je to vůbec realistické, natož možné? Nejprve na to odpovím.
Boží slovo je nesnesitelné
Duch svatý nemluví nadarmo. Ježíš nebyl zbožný myslitel, ale bůhkdo chce, aby všichni byli spaseni a poznali pravdu “ (1. Tim 4: 2).
Tak bude moje slovo, které vychází z mých úst; Nevrátí se mi prázdnota, ale učiní mou vůli a dosáhne cíle, pro který jsem ji poslal. (Izajáš 55:11)
Víme, že Nadcházející panství církve je zaslíbeno nejen v Kristových slovech, ale v celém Písmu. Kniha Izaiáš začíná vizí, kdy se Sion, symbol církve, stává centrem autority a poučení pro všechny národy:
V nadcházejících dnech bude hora Hospodinova domu ustanovena jako nejvyšší hora a zvednuta nad vrchy. Všechny národy bude k němu proudit; přijde mnoho lidí a řekne: „Pojďme, vylezme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova, aby nás poučoval o jeho cestách, a abychom chodili po jeho stezkách.“ Nebo ze Siona vyjde poučení, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. Soudit bude mezi národy a ukládá podmínky mnoha národům. Zbijí své meče na radlice a kopí na prořezávací háky; jeden národ nezvedne meč proti druhému ani nebude znovu trénovat na válku. (Izajáš 2: 2–4)
Jistě, na jedné úrovni už církev světu svítí jako lampa pravdy. Národy z každého národa proudily do jejího lůna, aby narazily na „světlo světa“ a „chléb života“. 
Ale Izaiášova vize má hlubší doslovnější význam, chápaný církevním otcem jako odkaz na „éra míru„Kdy národy„ zbijí své meče na radlice a své kopí na prořezávací háky “a„ nezvednou meč proti druhému “(viz Příchod Božího království). V té době míru, kterou otcové nazývali „odpočinkem soboty“, bude církev „ustanovena jako nejvyšší hora a zvednuta nad kopci“. Nejen teologicky, nejen duchovně, ale fakticky a opravdu.
"A uslyší můj hlas a bude jeden ovčák a jeden pastýř." Kéž Bůh ... krátce naplní své proroctví o přeměně této utěšující vize budoucnosti na současnou realitu ... Božím úkolem je dosáhnout této šťastné hodiny a dát ji všem najevo ... Až přijde, ukáže se, že být slavnostní hodinou, jednou velkou s důsledky nejen pro obnovení Kristova království, ale i pro uklidnění ... světa. Modlíme se vroucně a také žádáme ostatní, aby se modlili za tuto tolik žádanou uklidnění společnosti. – PAPEŽ PIUS XI. Ubi Arcani dei Consilioi „O Kristově míru v jeho království“, Prosinec 23, 1922
Je to během této doby oba Žid a pohan přijdou přijmout evangelium; že národy se skutečně stanou křesťany, přičemž jejich vodítkem bude učení Víry; a dočasné „království Boží“ se rozšíří na nejvzdálenější pobřeží.
Cesta [církve] má také vnější charakter, viditelný v čase a prostoru, ve kterém se historicky odehrává. Církev „je předurčena k rozšíření do všech oblastí Země, a tak k vstupu do dějin lidstva“, ale zároveň „překračuje všechny hranice času a prostoru“. — PAPEŽ JAN PAVEL II. Matka Vykupitele, ne. 25
Jedním slovem, svět se má stát „katolickým“ - ve skutečnosti univerzální. Když mluvíme o „třech obrácích“ blahoslaveného kardinála Johna Henryho Newmana, papeže Benedikta nedávno poznamenal že třetí bylo přijmout katolicismus. Toto třetí obrácení, řekl, bylo součástí ostatních „kroků na duchovní cestě, která se nás týká všechno. “ Každý. Odpověď na naši otázku tedy není taková transformace společnosti, i když nedokonalá - k dokonalosti dojde až na konci věků - nejen realistická, ale zdá se jistá.
Přiznáváme, že království je nám zaslíbeno na zemi, i když před nebem, pouze v jiném stavu existence; pokud to bude po zmrtvýchvstání po tisíc let v božsky vybudovaném městě Jeruzalém… —Tertulian (155–240 nl), otec církve Nicene; Adversus Marcion, Ante-Nicene Fathers, Henrickson Publishers, 1995, sv. 3, str. 342-343); srov. Zj 20: 1-7
JEN ZAČÁTEK
Při zodpovězení druhé otázky jsme odpověděli na první: evangelium ano ne bylo kázáno po celé zemi celý svět, navzdory nájezdům křesťanských misionářů. Církev dosud neučinila učedníky všechny národy. Katolická církev dosud plně neroztáhla své ratolesti až na samé konce Země, její svátostný stín dopadl na celou civilizaci. Nejsvětější Srdce Ježíšovo musí v každé zemi ještě porazit.
Poslání Krista Vykupitele, které je svěřeno církvi, je ještě velmi daleko od dokončení. S blížícím se koncem druhého tisíciletí po Kristově příchodu ukazuje celkový pohled na lidskou rasu, že tato mise stále teprve začíná a že se k její službě musíme z celého srdce zavázat. — PAPEŽ JAN PAVEL II. Redemptoris Missio, n. 1
Existují oblasti světa, které stále čekají na první evangelizaci; ostatní, kteří jej obdrželi, ale potřebují hlubší zásah; ještě další, v nichž evangelium již dávno zapustilo kořeny, vedlo ke vzniku skutečné křesťanské tradice, ale u nichž v posledních stoletích - se složitou dynamikou - sekularizační proces vytvořil vážnou krizi smyslu křesťanské víry a náležející církvi. —POPE BENEDICT XVI, první nešpory slavnosti sv. Petra a Pavla, 28. června 2010
Pro člověka je 2000 let dlouhá doba. Bohu, je to spíš za pár dní (srov. 2 Pt 3). Nemůžeme vidět, co vidí Bůh. Pouze On uchopuje celý rozsah svých návrhů. Existuje tajemný božský plán, který se rozvinul, rozvíjí a zůstává odhalen v historii spásy. Každý máme svoji roli, bez ohledu na to, jak 
významné nebo ne, může se objevit (hodinky Mohu být lehký?). Zdá se tedy, že jsme na prahu velkého misionářského věku, „nového jara“ Církve ve světě ... Ale než přijde jaro, je tu zimní. A že nejprve musíme projít: konec této érya začátek nového.
Vidím úsvit nového misionářského věku, který se stane zářivým dnem nesoucím hojnou úrodu, pokud všichni křesťané, a zejména misionáři a mladé církve, reagují velkoryse a svatě na výzvy a výzvy naší doby. — PAPEŽ JAN PAVEL II. Redemptoris Missio, č. 92
SOUVISEJÍCÍ ČTENÍ a ZOBRAZOVÁNÍ
Podívejte se: Příchod nové evangelizace
