Odpadlictví... Z vrcholu?

 

Ve třetím tajemství je mimo jiné předpovězeno,
že velká apostaze v Církvi začíná nahoře.

– kardinál Luigi Ciappi,
-citováno v Jedno Stále Skryté tajemství,
Christopher A. Ferrara, s. 43

 

 

IN a prohlášení na webových stránkách VatikánuKardinál Tarcisio Bertone poskytl výklad takzvaného „třetího fatimského tajemství“, který naznačuje, že vize již byla naplněna pokusem o atentát na Jana Pavla II. Přinejmenším mnoho katolíků zůstalo zmatených a nepřesvědčených. Mnozí měli pocit, že v této vizi není nic, co by bylo příliš ohromující na to, aby to bylo odhaleno, jak se katolíkům říkalo v desetiletích předtím. Co přesně znepokojilo papeže natolik, že údajně celé ty roky tajili tajemství? Je to spravedlivá otázka.

Americký právník a novinář Christopher A. Ferrara vyšetřoval mnoho kontroverzí kolem Třetího tajemství. Mezi nimi vypráví rozhovor mezi papežem Janem Pavlem II. a s. Lucií. 

Jak sestra Lucia informovala kardinála Oddiho, zatímco byl kardinál ve Fatimě na každoroční oslavě zjevení 13. května v roce 1985, papež jí řekl, že tajemství nebylo prozrazeno „protože to lze špatně interpretovat“. Zde papež poskytl další náznak, že tajemství bude pro církevní autority ostudné, protože se týká krize víry a disciplíny, za kterou jsou sami odpovědní. -Stále skryté tajemství, Christopher A. Ferrara, s. 39

Ferrara pak ve své knize cituje výše uvedený citát od kardinála Luigi Ciappiho, který byl papežským teologem papežů Pia XII., Jana XXIII., Pavla VI., Jana Pavla I. a Jana Pavla II. Údajně ozvěnou Ciappi byl papež Pavel VI. ve slavném citátu, který byl široce citován:

Ocas ďábla funguje při rozpadu katolického světa. Temnota satana vstoupila a rozšířila se po celé katolické církvi až na její vrchol. Odpadlictví, ztráta víry, se šíří po celém světě a na nejvyšší úrovně v církvi. —Projev k šedesátému výročí fatimských zjevení, 13. října 1977; prý o tom informovaly italské noviny Corriere della Sera na straně 7, 14. října 1977 vydání

Nepodařilo se mi však získat původní zdroj tohoto prohlášení na webových stránkách Vatikánu, který by byl buď v italštině, nebo v latině. Navíc archivy Corriere della Sera tuto pasáž nezaznamenávejte. Bylo toto kontroverzní prohlášení vymazáno z archivů? Bylo to špatně citováno? Vyrobeno?

A pak je tu údajná zpráva předaná v roce 1846 Melanie Calvatové v La Salette ve Francii:

Řím ztratí víru a stane se sídlem Antikrista.

To však nutně neznamená, že platný papež okupuje sídlo nebo je stále přítomen v Římě (viz Černý papež?).

Návrat ke třetímu tajemství z Fatimy, o kterém jsem hovořil v Františka a Velké ztroskotání lodi, několik učenců dnes tvrdí, že existuje část třetího tajemství, která prostě nebyla odhalena. Je to proto, že zpráva, že apostaze mohla začít nahoře — tzn. se samotným papežem – mohl by skutečně způsobit rozpaky, zmatek, skandál a konflikt uvnitř církve?

 

Současný stav věcí

Bez ohledu na třetí tajemství nebo ne, prožíváme papežství, které způsobilo rozpaky, zmatek, skandál a konflikty samotné uvnitř i vně Církve.

Nejsem „anti-František“. Sestavil jsem ortodoxní výroky papeže Františka zde ve většině věcí katolických. Na základě pádných argumentů tvrdím, že jeho volby byly platné (ačkoli mohou přijít nové důkazy, které by naznačovaly opak), stejně jako každý kardinál, který hlasoval v konkláve:

Měl jsem lidi, kteří mi předkládali nejrůznější argumenty zpochybňující volbu papeže Františka. Ale jmenuji ho pokaždé, když přednesu mši svatou, říkám mu papež František, není to z mé strany prázdná řeč. Věřím, že je papež. A snažím se to říci důsledně lidem, protože máte pravdu - podle mého vnímání také lidé stále více a více reagují na to, co se děje v Církvi. —Kardinál Raymond Burke, rozhovor s The New York Times, Listopadu 9th, 2019

Zároveň nesdílím růžové brýle samozvaných „papežáků“, kteří papeže téměř zbožšťují a přisuzují neomylnost ke všemu, co vysloví. z "Pachamama" skandál ke zkomolenému jazyku Amoris Laetitia a Fiducia supplicans (oba zřejmě duchem napsané vysoce kontroverzním kardinálem Victorem Fernandezem) k schvalování globálních agend,[1]srov Co jsi udělal? od středověku pravděpodobně nebylo žádné papežství tak kontroverzní jako toto. Nehlásím se ani k „odporu“ v Církvi, která odmítá naslouchat vůbec papeži, ne-li se mu otevřeně vysmívat.

A zde je důvod – Ježíš jednoznačně prohlásil:

Kdo tě poslouchá, poslouchá mě. Kdo tě odmítá, odmítá mě. A kdo mě odmítá, odmítá toho, kdo mě poslal. (Luke 10: 16)

Poznámka, dokonce Jidáš byl mezi Dvanácti, na které se tato pasáž vztahuje. Když to Ježíš řekl, poslal je po dvou a oni se vrátili se zvoláním: „Pane, i démoni jsou nám poddáni pro tvé jméno“ (verš 17). Je smutné, že se Jidáš sám poddal démonovi a zradil Krista.

A nejen on – Petr Ježíše třikrát zapřel.

 

Kámen nebo kámen úrazu?

Zde jsme konfrontováni se zdánlivým rozporem. Jak může být Petr tou skálou, na které je postavena církev a kterou „brány pekelné“ nepřemohou (Mt 16:18), a přesto zdánlivě pomáhat peklu v jeho poslání proti Kristu? Jak napsal Benedikt XVI.

Peter po Letnicích… je tentýž Petr, který ze strachu před Židy popíral jeho křesťanskou svobodu (Galaťanům 2 11–14); je zároveň kamenem i kamenem úrazu. A nebylo to tak v průběhu dějin církve, že papež, Petrův nástupce, byl zároveň Petrou a Skandalonem – Boží skálou i kamenem úrazu? —POPE BENEDICT XIV, od Nový Volk Gottes, str. 80ff

Bishop Joseph Strickland (CNS/Bob Roller)

Biskup Joseph Strickland byl 11. listopadu 2023 Vatikánem odvolán ze svého postu v Tyleru v Texasu. Známý svou věrností a otevřeností vůči bezbožné globální agendě, jeho odstranění (bez veřejného odhalení proč) bylo pro věřící šokem (zatímco pokrokoví kněží a biskupové zůstali prakticky nezraněni). V nedávném otevřený dopis Biskup Strickland na svých webových stránkách nastoluje toto téma Třetího fatimského tajemství a varování, že odpadlictví „začne nahoře“:

V roce 2019 papež František na otázku, proč Bůh „dovoluje“ tolik náboženství na světě, odpověděl, že „…je mnoho náboženství. Někteří se rodí z kultury, ale vždy hledí k nebi; hledí k Bohu." Řekl, že „to, co Bůh chce, je bratrství mezi námi“ a řekl „nesmíme se děsit rozdílnosti. Bůh to dovolil." Pokud by však mezi náboženstvími světa skutečně nebyl žádný rozdíl a pokud by Bůh chtěl pouze „bratrství mezi námi“, pak by se dalo dojít k závěru, že katolická církev již není jediným pravým náboženstvím a že skutečně není archa naší spásy. Víme však, že to není pravda. Proto nás musí znepokojovat hlásaná slova Panny Marie o apostazi, která začíná nahoře. —23. srpna 2024; Bishopstrickland.com; viz komentáře papeže zde: vatikán.va

Dialog s jinými náboženstvími není nic nového a začal interakcí svatého Pavla s Řeky, dokonce i citováním jejich vlastních filozofických textů.[2]srov. Skutky 17: 22--34 Ale tento dialog se nezastavil u pouhého bratrství. Vyzval Řeky k pokání:

Bůh přehlédl časy nevědomosti, ale nyní požaduje, aby všichni lidé všude činili pokání... někteří se k němu přidali a stali se věřícími. (Akty 17: 30, 34)

Ve skutečnosti se emeritní papež Benedikt XVI. cítil nucen vymanit se ze svého důchodového ticha a zabývat se náboženským lhostejností:

Nebylo by vhodnější, aby se náboženství navzájem setkávaly v dialogu a sloužily společně ve prospěch míru ve světě? … Dnes jsou mnozí ve skutečnosti toho názoru, že náboženství musí vzájemně se respektovat a v dialogu mezi sebou se stát společnou silou míru. U tohoto způsobu uvažování většinou existuje předpoklad, že různá náboženství jsou variacemi jedné a stejné reality; že „náboženství“ je běžný žánr, který má různé podoby podle různých kultur, ale přesto vyjadřuje stejnou realitu. Otázka pravdy, která na počátku pohnula křesťany více než ostatní, je zde uvedena v závorkách ... Toto zřeknutí se pravdy se zdá být realistické a užitečné pro mír mezi náboženstvími ve světě. A přesto je to pro víru smrtelné ... —Zpráva Papežské univerzitě Urbaniana o jejím zasvěcení velkého sálu Benediktovi XVI; číst poznámky, 21. října 2014; chiesa.espresso.repubblica.it

Benediktovy poznámky, učiněné o deset let dříve, se jeví jako téměř prorocká výtka pozdějších Francisových poznámek, na které upozornil Strickland. Jiné Francisovy poznámky přitom poněkud zmírňují a konexualizují jeho přístup k dialogu s nevěřícími:

Pokud se ocitnete před - představte si! — před ateistou a on ti řekne, že nevěří v Boha, mu můžeš přečíst celou knihovnu, kde se píše, že Bůh existuje a dokonce dokazuje, že Bůh existuje, a on nebude mít víru. Pokud však v přítomnosti tohoto ateisty vydáte důsledné svědectví o křesťanském životě, začne v jeho srdci něco působit. Bude to vaše svědectví, které... přinese tento neklid, který působí Duch svatý. —POPE FRANCIS, Homilie, 27. února 2014, Casa Santa Marta, Vatikán; Zenit. org

Skutečná otevřenost znamená zůstat neochvějní ve svém nejhlubším přesvědčení, jasnou a radostnou ve vlastní identitě, a zároveň být „otevřený porozumění těm z druhé strany“ a „vědomí, že dialog může obohatit každou stranu“. Nepomáhá diplomatická otevřenost, která všem říká „ano“, aby se předešlo problémům, protože by to byl způsob, jak klamat ostatní a upírat jim dobro, o které jsme dostali, abychom se velkoryse dělali s ostatními. Evangelizace a mezináboženský dialog se navzájem opírají, vzájemně se podporují a vyživují. -Evangelii gaudium, n. 251, vatikán.va

Vyznejte víru! Všechno, ne součást! Chraňte tuto Víru, jak k nám přišla, prostřednictvím Tradice: celá Víra! —OPOPE FRANCIS, Zenit.org, 10. ledna 2014

 

Může papež vést apostazi?

Spravedlivá otázka však zní, kdy František jasně vyzná víru? Kdy se „dialog“ stane „pozvánkou“ do jediného pravého náboženství, kterým je křesťanství? Kdy budou znovu potvrzeny parametry evangelia, které musí být hlásáno „v pravý čas i mimo něj“ – totiž pokání, křest a začlenění do Kristovy církve? Jedním slovem, kdy bude Ježíš Kristus být jasně hlásán a víra v Něho jako jediného pravého prostředníka mezi námi a „Abrahamským Bohem“ být vyslovena jako nezbytná pro spasení?

Poselství z Vatikánu se spíše zdá být poselstvím o pouhém dosažení mírového soužití a lásky k planetě.

Pokud bychom změřili teplotu planety, řekne nám, že Země má horečku. A je to nemocné, jako každý, kdo je nemocný.… Modleme se, aby každý z nás naslouchal svým srdcem pláči Země a obětí ekologických katastrof a klimatických změn a učinil osobní závazek k péči o svět, který obýváme. – papež František, video, záměr na září 2024

Ponecháme-li stranou rostoucí počet vědci a důkazy které zcela vyvracejí papežovo přijetí ideologie globálního oteplování, není tomu tak hodně co se říká ale zůstalo nevyřčeno což vyvolává tolik kontroverzí. Ježíšovo poslání, i když ve skutečnosti zahrnuje obnovení stvoření, není nakonec uzdravit planetu, ale hříšníky.

Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé k pokání, ale hříšníky." (Luke 5: 31-32)

To je tedy také posláním církve. Poselství o univerzálním bratrství, environmentalismu a celosvětovém míru, i když nese prvky křesťanské pravdy, je prakticky totožné s poselstvím zednářství, vyjádřeným pragmaticky v komunismu:

Komunismus dneška, důrazněji než podobná hnutí v minulosti, v sobě skrývá falešnou mesiášskou myšlenku. Pseudoideál spravedlnosti, rovnosti a bratrství v práci oplodňuje celou svou doktrínu a činnost podvodnou mystikou, která sděluje horlivé a nakažlivé nadšení zástupům uvězněným klamnými sliby. – PAPEŽ PIUS XI. Divini Redemptoris, n. 8

Zejména poselství z Fatimy varovalo, že komunismus (tj. „chyby Ruska“) je existenční hrozbou pro svět.

Může tedy být papež zároveň skálou, na níž je postavena církev, a přesto přivést mnohé k odpadlictví? Pokud ano, nebylo by to od papeže, který by definoval chybná dogmata – něco, před čím ho chrání charisma neomylnosti. Spíše by to docela dobře mohlo být kdy vrchní pastýři propagují světské ideologie [3]srov Velký rozptyl které, i když vypadají vznešeně, nemají moc evangelia:

…prohlašujeme Krista ukřižovaného, ​​kámen úrazu pro Židy a bláznovství pro pohany, ale pro povolané, Židy i Řeky, Krista, Boží moc a Boží moudrost. (1 Kor 1: 22--23)

Slovy samotného papeže Františka:

… Světovost je kořenem zla a může nás vést k tomu, abychom opustili své tradice a vyjednali naši věrnost Bohu, který je vždy věrný. Tomuto ... se říká odpadlictví, což je forma „cizoložství“, ke kterému dochází, když vyjednáváme o podstatě našeho bytí: věrnost Pánu. —POPE FRANCIS z homilie, Vatikán Radio, 18. listopadu 2013

Pokud by se i papež vydal touto cestou, odpovědí není oddělit se od papežství, tzn. vstoupit do schizmatu. Spíše říká svatá Kateřina Sienská:

I kdyby byl papež vtěleným Satanem, neměli bychom proti němu zvedat hlavy... Dobře vím, že se mnozí brání chlubením: „Jsou tak zkažení a páchají všemožné zlo!“ Bůh však přikázal, že i kdyby kněží, pastýři a Kristus na Zemi byli vtělenými ďábly, byli jsme poslušní a podřízeni jim, ne kvůli nim, ale kvůli Bohu a z poslušnosti vůči Němu. . -Ulice. Kateřina Sienská, SCS, str. 201-202, str. 222, (citováno v Apostolic Digest, Michael Malone, Kniha 5: „Kniha poslušnosti“, Kapitola 1: „Bez osobního podřízení se papeži není spásy“). Nb. Catherine mluví o poslušnosti spravedlivému diktátu učitelského úřadu, ne o ničem hříšném.

Kráčejí tedy cestou nebezpečných omylů, kteří věří, že mohou přijmout Krista jako hlavu církve, aniž by se věrně drželi svého zástupce na zemi. -PÁPEŽ PIUS XII, Mystici Corporis Christi (O tajemném těle Kristově), 29. června 1943; n. 41; vatikán.va

 

 

 

Děkujeme za vaši podporu této službě na plný úvazek:

 

s Nihil Obstat

 

Na cestu s Markem dovnitř Jedno Nyní slovo,
klikněte na banner níže až upsat.
Váš e-mail nebude nikomu sdílen.

Nyní na telegramu. Klikněte na:

Sledujte Marka a každodenní „znamení času“ na MeWe:


Postupujte podle Markových spisů zde:

Poslechněte si následující:


 

 

Poznámky pod čarou

Poznámky pod čarou
1 srov Co jsi udělal?
2 srov. Skutky 17: 22--34
3 srov Velký rozptyl
Publikováno v DOMŮ, VÍRA A MORÁLY, SKVĚLÉ ZKOUŠKY.