Stát se Boží vůní

 

KDY vejdete do místnosti s čerstvými květinami, v podstatě tam jen sedí. Přesto jejich vůně dosáhne vás a naplní vaše smysly rozkoší. Také nemusí být nutné, aby svatý muž nebo žena říkali nebo dělali mnoho v přítomnosti někoho jiného, ​​protože vůně jejich svatosti stačí k tomu, aby se dotkli něčího ducha.

Mezi talentovanými a samotnými je velký rozdíl Svatý. V Kristově těle je mnoho lidí, kteří překypují dary ... ale kteří mají jen velmi malý dopad na životy ostatních. A pak jsou tu lidé, kteří navzdory svému talentu nebo dokonce nedostatku nechávají „Kristovu vůni“, která přetrvává v duši někoho jiného. Je to proto, že jsou to lidé, kteří jsou ve spojení s Bohem, který je láska, kteří pak naplňují každé jejich slovo, jednání a přítomnost Duchem svatým. ^[1]srov Autentická svatost Stejně jako se manžel a manželka stávají jedním tělem, stává se i křesťan, který přebývá v Ježíši, skutečně jedno tělo s Ním, a tak přijímá Jeho vůni, vůni láska.

… Pokud mám prorocké síly a rozumím všem tajemstvím a veškerému poznání, a pokud mám veškerou víru, abych odstranil hory, ale nemám lásku, nejsem nic. (1 Kor 13: 2)

Protože tato láska není jen dobrá práce, nutná, jaká je. Je to nadpřirozený Boží život, který projevuje samotný Kristův charakter:

Láska je trpělivá a laskavá; láska není žárlivá ani chlubivá; není arogantní ani hrubý. Láska netrvá na svém; není podrážděný nebo rozčilený; neraduje se ze špatného, ​​ale raduje se z pravého… (1 Kor 13: 4–6)

Tato láska je Kristova svatost. A tuto nadpřirozenou vůni musíme nechat, ať jsme kdekoli, ať už v kanceláři, doma, ve škole, v šatně, na tržišti nebo v lavici.

Církev potřebuje svaté. Všichni jsou povoláni ke svatosti a pouze svatí lidé mohou obnovit lidstvo. —SAINT JOHN PAUL II, Message World Youth Day for 2005, Vatican City, 27. srpna 2004, Zenit.org

 

EVANGELIZACE V MOCI

Dokonalý model a vzor, ​​jak se stát Boží vůní, najdete v Radostných záhadách růžence.

Mary, navzdory své „slabosti“ jako mladé, patnáctileté dívce, dává Bohu úplné „fiat“. Jako takový, Duch svatý zastíní ji a začíná v sobě nosit Ježíšovu přítomnost, „Slovo, které se stalo tělem“. Marie je tak poslušná, tak učenlivá, tak pokorná, tak opuštěná Boží vůli, tak připravená milovat svého bližního, že její samotná přítomnost se stává „slovem“. Stává se to vůně Boží. Takže když dorazí k sestřenici Elizabeth doma, její prostý pozdrav stačí k zapálení a plamen lásky v srdci jejího bratrance:

Když Elizabeth uslyšela Mariin pozdrav, dítě skočilo do jejího lůna a Elizabeth naplněná Duchem svatým vykřikla hlasitým hlasem a řekla: „Nejvíce požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna. A jak se mi to stalo, že ke mně měla přijít matka mého Pána? Neboť v okamžiku, kdy zvuk tvého pozdravu dosáhl mých uší, vyskočilo dítě v mém lůně od radosti. Blahoslavení, kteří jste věřili, že to, co vám řekl Pán, se naplní. “ (Lukáš 1: 41–44)

Není nám řečeno, jak Elizabeth ví že Spasitel je uvnitř Marie. Ale ona duch zná a detekuje přítomnost Boha a naplňuje Elizabeth radostí.

Toto je úplně jiná úroveň evangelizace, která překračuje slova - je to svědectví a svatý. A vidíme, že se to v životě Ježíše opakuje znovu a znovu. "Následuj mě,"Říká tomu muži nebo té ženě a nechají všechno!" To je iracionální! To, co „rozumní“ lidé dělají, je opustit zónu pohodlí, opustit jistotu zaměstnání, vystavit se výsměchu nebo veřejně vystavit své hříchy. Ale to je přesně to, co udělali Matouš, Petr, Magdaléna, Zachej, Pavel atd. Proč? Protože jejich duše byla přitahována čistou vůní Boží. Byly přitahovány ke zdroji živá voda, po kterém každý člověk touží. Žízníme po Bohu, a když ho najdeme v jiném, chceme víc. Toto jediné by vám a já mělo dát důvěru jít s odvahou do srdcí lidí: máme něco, co chtějí, nebo raději, Někdo… a svět čeká a čeká, až tato Kristova vůně znovu projde.

Samozřejmě, když se v nás mohou ostatní setkat s Bohem, jejich reakce není vždy stejná jako výše uvedená. Někdy nás zcela odmítnou, protože vůně svatosti je usvědčuje z zápach hříchu ve svých srdcích. Svatý Pavel tedy píše:

… Díky Bohu, který nás v Kristu vždy vede vítězně a skrze nás šíří vůni poznání o něm všude. Neboť jsme Kristovou vůní Boha mezi těmi, kdo jsou spaseni, a mezi těmi, kteří zahynou, pro jednoho vůně od smrti k smrti, pro druhé vůně od života k životu ... mluvíme v Kristu. (2 Kor 2-14)

Ano, musíme být „V Kristu“ abychom dosáhli této božské vůně…

 

ČISTOST SRDCE

Jak se stáváme vůní Boha? Kdo nás bude přitahovat, když budeme mít také pach hříchu? Pokud naše řeč, činy a nálady odrážejí toho, kdo je „v těle“, pak nemáme světu co nabídnout, snad kromě skandálu.

Jedním ze silnějších témat vycházejících z pontifikátu papeže Františka je varování před „duchem světského“, který vytlačuje Krista ze srdce.

"Když člověk hromadí hřích, ztratíš schopnost reagovat a začneš hnít." Dokonce i když se zdá, že vám korupce přináší určité štěstí, sílu a cítíte se se sebou spokojeni, řekl, nakonec to tak není protože to neponechává žádný prostor pro Pána, pro obrácení ... To nejhorší [forma] korupce je duchem světství! “ —POPE FRANCIS, Homilie, Vatikán, 27. listopadu 2014; Zenit

Buďte tedy napodobiteli Boha jako milované děti a žijte v lásce tak, jak nás miloval Kristus a vydal se za nás jako obětní oběť Bohu za vonné aroma. Nesmí se mezi vámi ani zmínit nemravnost nebo jakákoli nečistota nebo chamtivost, jak se to hodí mezi svatými, žádná obscénnost nebo hloupá nebo sugestivní řeč, která není na místě, ale místo toho díkůvzdání. (Ef 5: 1–4)

Sv. Pavel učí dva aspekty křesťanského života, interiér si exteriér život, který tvoří bytí „v Kristu“. Společně tvoří čistota srdce je nutné vyzařovat Boží vůni:

I. Vnitřní život

Jednou z velkých krizí dnešní církve je skutečnost, že jen málo křesťanů má vnitřní život. Co je tohle? Život přátelství, modlitby, meditace a rozjímání o Bohu. ^[2]srov Na modlitbě si Více o modlitbě U některých katolíků začíná jejich modlitební život v neděli ráno a končí o hodinu později. Více však nemůže hrozny růst zdravě tím, že budou viset jednu hodinu týdně na vinné révě, než pokřtěná duše vyroste ve svatosti díky povrchnímu vztahu s Otcem. Pro,

Modlitba je životem nového srdce. —Katechismus katolické církve, ne. 2697

Bez modlitby život, aniž by byli „napojeni“ na révu, aby tekla Sap Ducha svatého, pokřtěné srdce umírá a vůně zatuchlosti a případné hniloby bude jedinou vůní, kterou duše nese.

II. Vnější život

Na druhou stranu se člověk může modlit mnoho pobožností, chodit na denní mši a účastnit se mnoha duchovních událostí ... ale pokud není umrtvování těla a jeho vášní, pokud nebude vnějšek odhalen vnitřek, pak nádherná semínka Božího slova zasazená do modlitby budou…

… Dusí se úzkostmi, bohatstvím a potěšením života a oni [nepřijdou], aby přinesli zralé ovoce. (Lukáš 8:14)

Právě toto „zralé ovoce“ nese do světa vůni Krista. Život v interiéru a exteriéru se tak spojil a vytvořil vůni autentické svatosti.

 

JAK SE STÁT JEJÍ VŮNOU…

Na závěr mi dovolte podělit se o tato vznešená slova, údajně od Panny Marie, dále jak stát se Boží vůní ve světě ...

Nechť je ve vás vůně samotného Božího života: vůně milosti, která vás obléká, moudrosti, která vás osvěcuje, lásky, která vás vede, modlitby, která vás podporuje, umrtvování, které vás očišťuje.

Umrtvujte své smysly…

Nechť oči jsou skutečnými zrcadly duše. Otevřete je, abyste přijali a dali světlo ctnosti a milosti, a zavřete je před každým zlým a hříšným vlivem.

Nechte jazyk, aby se uvolnil, aby formoval slova dobra, lásky a pravdy, a proto nechte vždy nejhlubší ticho obklopit tvorba každého slova.

Nechte mysl, aby se otevřela pouze myšlenkám na mír a milosrdenství, na porozumění a spásu, a nikdy ji nenechte znepříjemnit úsudkem a kritikou, natož zlobou a odsouzením.

Nechte srdce pevně uzavřeno před každou nepřiměřenou připoutaností k sobě samému, ke tvorům a ke světu, ve kterém žijete, aby se mohlo otevřít pouze plnosti lásky k Bohu a bližnímu.

Nikdy, tak jako v současnosti, tolik mých padlých synů nepotřebuje vaši čistou a nadpřirozenou lásku, aby bylo spaseno. Ve svém Neposkvrněném srdci budu každého z vás vytvářet v čistotě lásky. Toto je pokání, které od vás žádám, drazí synové; toto je umrtvování, které musíte provést, abyste se připravili na úkol, který vás čeká, a uprchli před nebezpečnými nástrahami, které pro vás nastavil můj protivník.

—Knězům, milovaní synové Panny Marie, Fr. Don Stefano Gobbi (s improvizací biskupa Donalda W. Montrose a emeritního arcibiskupa Francesca Cuccaresea); n. 221-222, str. 290-292, 18. anglické vydání. * Poznámka: Viz Proroctví správně pochopeno týkající se „soukromého zjevení“ a toho, jak přistupovat k prorockým slovům, jako je výše.