NYNÍ SLOVO O HROMADNÝCH ČTENÍCH
pro 13. ledna 2015
Opt. Památník sv. Hilary
Liturgické texty zde
WE vstoupili do časového období v Církvi, které otřese vírou mnoha lidí. A to proto, že se bude stále více jevit, jako by zlo zvítězilo, jako by se církev stala zcela nepodstatnou a ve skutečnosti nepřítel státu. Těch, kteří se pevně drží celé katolické víry, bude jen málo a bude všeobecně považován za zastaralého, nelogického a překážku, kterou je třeba odstranit.
Dnešní první čtení vysvětluje proč. St. Paul píše:
„... korunovali jste ho slávou a ctí a podřídili jste mu všechno pod nohama…“ Přesto v současné době nevidíme „všechny věci mu podléhají“, ale vidíme Ježíše „korunovaného slávou a ctí“ ...
To znamená, že Ježíšovo vítězství nad smrtí na kříži otevřelo nebeské brány. Ale zlo je jako dlouhý vlak, který ještě musí plně projít tímto světem. Ježíš otevřel dveře každému člověku, aby vystoupil, ale bohužel mnozí nechtějí… a je to tedy vlak, který za sebou nadále zanechává stopu smrti. A tak jako křesťané čekáme na přechod dokud poslední věk zla neprojde tímto věkem. Jak napsal sv. Jan:
Víme, že patříme Bohu a celý svět je pod mocí toho zlého. (1. Jana 5:19)
To znamená, že člověk má stále svobodnou vůli, a tak si satan stále drží oporu v lidském srdci. Jako odpadnutí crescendos v naší době, tak bude i Satanova moc. Ale jak čteme ve Zjevení 12, ke konci tohoto věku (nikoli světa, ale tohoto věku), bude Satanova moc nejprve omezena (a soustředěna do Antikrista) a poté na nějaký čas zcela odstraněna.
Obrovský drak, starodávný had, kterému se říká ďábel a satan, který oklamal celý svět, byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním ... Zaujalo svoji pozici na mořském písku ... zvíře] drak dal svou vlastní moc a trůn, spolu s velkou autoritou ... Pak jsem viděl anděla sestupujícího z nebe, který držel v ruce klíč od propasti a těžký řetěz. Chytil draka, starodávného hada, kterým je Ďábel nebo Satan, a svázal ho na tisíc let. (Zj 12: 9, 13: 2, 20: 1-2)
A není to tak, že lidstvo nebude mít během nadcházející éry míru svobodnou vůli. Osvobozen od neustálého pronásledování pekelnými silami a naplněný Duchem jako v a nové Letnice, církev si bude užívat období odpočinku a bezkonkurenční svatosti při přípravě na Ježíšův návrat na konci věků.
Učení katolické církve, publikovaný teologickou komisí v roce 1952, dospěl k závěru, že není v rozporu s naší vírou…
… Doufat v nějaký mocný triumf Krista zde na zemi před konečným završením všeho. Taková událost není vyloučena, není nemožná, není zcela jisté, že do konce nebude delší období vítězného křesťanství. -Výuka katolické církve: shrnutí katolické nauky (London: Burns Oates & Washbourne, 1952), str. 1140; citováno v Nádhera Stvoření, Rev. Joseph Iannuzzi, str. 54
Bratři a sestry, nebuďte otřeseni v pekelných silách, které zkreslují božský obraz v mužských tvářích, nemohou udělat pro tvoji duši nic jiného než zavrčení. Nenechte se otřást přízraky temnoty, které vás ohrožují smrtí, která se stala bránou do života. Nenechte se otřást křížem, který je symbolem vašeho pronásledování, protože se zakořenil a stal se Stromem života. Nenechte se otřást Hrobkou, kdysi potemnělou zoufalstvím, se stala inkubátorem naděje. Nenechte se otřást hromy a blesky, otřesy země a řev oceánů, které signalizují výkřik práce a zrození nového stvoření. Nenechte se otřást že se cítíte opuštěný, slabý a bezmocný před silami zla, protože právě ve své poslušnosti Kristu se budete podílet na vítězství nad satanovým královstvím na zemi ... a vládnout s Ním.
… Až bude zkouška tohoto prosévání minulostí, z duchovnější a jednodušší církve vyteče velká síla. Muži ve zcela plánovaném světě se ocitnou nevýslovně osamělí. Pokud úplně ztratili z očí Boha, pocítí celou hrůzu ze své chudoby. Pak budou
objevte malé stádo věřících jako něco zcela nového. Objeví to jako naději, která je pro ně určena, odpověď, pro kterou vždy hledali tajně.
A tak se mi zdá jisté, že církev čelí velmi těžkým obdobím. Skutečná krize sotva začala. Budeme muset počítat s úžasnými otřesy. Ale jsem si stejně jistý, co zůstane na konci: ne církev politického kultu, která je již u Gobela mrtvá, ale církev víry. Možná už nebude dominantní sociální silou v takové míře, v jaké byla donedávna; ale bude se těšit z čerstvého rozkvětu a bude vnímána jako domov člověka, kde najde život a naději i po smrti. —Kardinál Joseph Ratzinger (POPE BENEDICT XVI), Víra a budoucnost, Ignatius Press, 2009
