Volá, zatímco my dříme

KRISTUS JE RISEN, ALLELUIA!

VSKUTKU Je vzkříšen, aleluja! Píšu vám dnes ze San Franciska v USA v předvečer a vigilii Božího milosrdenství a blahořečení Jana Pavla II. V domě, kde bydlím, proudí do místnosti zvuky modlitební služby konané v Římě, kde se modlí světelná tajemství, s jemností stékajícího pramene a síly vodopádu. Nelze si pomoci, ale být ohromen ovoce vzkříšení tak evidentní, jak se univerzální církev modlí jedním hlasem před blahořečením nástupce svatého Petra. The energie církve - Ježíšova moc - je přítomna jak ve viditelném svědectví této události, tak v přítomnosti společenství svatých. Duch svatý se vznáší ...

Kde bydlím, přední pokoj má zeď lemovanou ikonami a sochami: St. Pio, Nejsvětější Srdce, Panna Maria z Fatimy a Guadalupe, St. Therese de Liseux…. všechny jsou potřísněny slzami oleje nebo krve, které jim za poslední měsíce spadly z očí. Duchovním ředitelem páru, který zde žije, je o. Seraphim Michalenko, vicepostulátor kanonizačního procesu sv. Faustiny. U nohou jedné ze soch sedí jeho fotka, jak se setkává s Janem Pavlem II. Zdá se, že v místnosti prostupuje hmatatelný mír a přítomnost Nejsvětější Matky…

A tak vám píšu uprostřed těchto dvou světů. Na jedné straně vidím slzy radosti padající z tváří těch, kteří se modlí v Římě; na druhé straně slzy smutku padající z očí našeho Pána a Paní v tomto domě. A tak se znovu ptám: „Ježíši, co chceš, abych řekl tvému ​​lidu?“ A cítím ve svém srdci slova,

Řekněte svým dětem, že je miluji. Že jsem sám Milosrdenství. A Mercy volá mé děti, aby se probudily. 

SPÍNÁNÍ

Nemohu si pomoct a pomyslet na další bdění, o kterém Ježíš mluvil u Matouše 25.

Nebeské království pak bude jako deset panen, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi ... Pošetilí, když vzali své lampy, nepřinesli s sebou žádný olej, ale moudrí přinesli s lampami lahvičky s olejem. Jelikož se ženich dlouho zdržoval, všichni ospalí a usnuli. (Mat 25: 1, 5)

Když se papež Benedikt právě modlil z Říma, čekáme s Marií (na) „úsvit nové éry“ a konečný příchod jejího Syna, Ježíše Krista. Čekáme na příchod Ženicha, který byl „dlouho zpožděn“. Je téměř půlnoc a svět potemněl.

V dnešní době, kdy v rozlehlých oblastech světa hrozí víře, že vyhasne jako plamen, který již nemá palivo, je prvořadou prioritou učinit Boha přítomným v tomto světě a ukázat mužům a ženám cestu k Bohu. Nejen jakýkoli bůh, ale Bůh, který mluvil na Sinaji; tomu Bohu, jehož tvář poznáváme v lásce, která tlačí „až do konce“ (srov. Jan 13:1)—V Ježíši Kristu, ukřižovaném a vzkříšeném. Skutečným problémem v této chvíli našich dějin je, že Bůh mizí z lidského obzoru a se stmíváním světla, které přichází od Boha, lidstvo ztrácí orientaci se stále více zjevnými ničivými účinky.-Dopis Jeho Svatosti papeže Benedikta XVI. Všem biskupům světa, 10. března 2009; Katolík online

V modlitbě jsem přemýšlel, proč se zdá, že lidé pokračují v životě, jako by se nic nestalo. Zdá se, že ani lidé, kteří následují Pána, nepociťují žádné problémy s budoucností vpřed. Možná jdu přes palubu s tím, co cítím, že sestupuje (kolaps společnosti) ... Pak přijdou slova Písma: 'jedli a pili, ženili se atd. ... když přišla velká potopa.„Rozumím, toto Písmo pro mě získalo nový význam. Proč se však zdá, že někteří lidé, kteří následují Ježíše, nic necítí? Je to tak, že role některých lidí jsou varováni spíše „strážci nebo proroky“? Pán mi pořád dává tyto malé záblesky toho, co přijde, kdykoli začnu pochybovat. Takže možná nejsem blázen ?? - 17. dubna 2011

Šílený? Ne. Blázen pro Krista? S největší pravdepodobnosti. Protože vzdorovat mocnému přílivu zla ve světě je kontrakulturní. Konfrontace a zpochybnění současného stavu znamená stát se „znamením rozporu“. Rozpoznat „znamení doby“ a mluvit otevřeně o nebezpečích, kterým čelíme nejen jako církev, ale i pro lidstvo jako celek, je považováno za „nevyvážené“. Pravdou je, že mezi realitou toho, co se děje po celém světě, a tím, čím mnoho, je propast vnímat nastat. Tento dopis přišel před několika dny od kněze v Ontariu v Kanadě:

Určitě žijeme v podivných dobách a lze snadno cítit rychlý nárůst sekularismu, zejména v církvi, pokud jde o postoje týkající se praktikování víry, eucharistie a svátostného života. Mnozí naplňují svůj život vším, kromě Boha, a už to není tak, že už nevěří v Boha, ale ve skutečnosti Boha vytlačili. — Fr. C.

Čím to je, že se zdá, že tak málo lidí skutečně uchopuje parametry morální, duchovní, ekonomické, sociální a politické krize, které zde jsou a přicházejí? Je to tolik? nechceš vidět? Or nemůže vidět?

Jak jsem řekl včera v noci na své první adrese v místním kostele, málokdo si uvědomuje, že žijeme v „čas milosrdenství, “ podle zjevení našeho Pána sv. Faustině. To znamená, že si to málokdo uvědomuje tentokrát skončí„a že jsme snad blíž k„ půlnoci “, než si mnozí uvědomují. ^[1]srov Poslední rozsudky

… Prodlužuji čas milosrdenství kvůli [hříšníkům] ... mluvte se světem o Mém milosrdenství; ať celé lidstvo uzná Mé nevyzpytatelné milosrdenství. Je to znamení pro časy konce; poté přijde den spravedlnosti. Dokud je ještě čas, nechť se uchýlí k prameni Mého milosrdenství; ať profitují z Krev a Voda, které pro ně proudily .. -Božské milosrdenství v mé duši, Deník, Ježíš sv. Faustině, č. 1160, 848

"I když je ještě čas ... ”, to znamená, že zatímco duše jsou stále vzhůru a poslouchají. V tomto ohledu jsou slova papeže Benedikta během Svatého týdne sama o sobě „znamením doby“:

Je to naše ospalost vůči přítomnosti Boha, která nás činí necitlivými ke zlu: Boha neslyšíme, protože nechceme být rušeni, a proto zůstáváme vůči zlu lhostejní.„… Taková dispozice vede k“a jistá bezcitnost duše vůči moci zla.„Papež chtěl zdůraznit, že Kristovo pokárání jeho spícím apoštolům -„ buďte vzhůru a buďte ostražití “- platí pro celou historii církve. Ježíšovo poselství, řekl papež, je „trvalé poselství pro celou dobu, protože ospalost učedníků není problémem toho jediného okamžiku, spíše celé historie, „ospalost“ je naše, těch z nás, kteří nechtějí vidět plnou sílu zla a chtějí vstoupit do jeho vášně. “ —POPE BENEDICT XVI, Catholic News Agency, Vatican City, 20. dubna 2011, obecné audience

SRDCE KATASTROFY

Jak částice záření z Japonska pokračují ve spadu; tak jako krvavé revoluce pokračovat v rolování východu; tak jako Čína stoupá světové nadvládě; jako globální potravinová krize pokračuje v eskalaci; světem otřásají nepřekonatelné bouře a zemětřesení… dokonce i tyto „Známky doby“ se zdálo, že se probudilo relativně málo. Důvody, jak je výše uvedl Svatý otec, jsou v zásadě proto, že srdce usnula - mnozí prostě nechtějí vidět, a proto nemohou vidět. To se nejvíce projevuje v srdcích, která nadále žijí hříšným životem.

Věnujte tomu pozornost, hloupí a nesmyslní lidé, kteří mají oči a nevidí, kteří mají uši a neslyší ... srdce těchto lidí je tvrdohlavé a vzpurné; otočí se a odejdou ... (Jer 5:21, 23; srov. Mk 8:18)

I když k této „ospalosti“ došlo během „celé historie církve“, naše doba nese jedinečnou předzvěst:

Hříchem století je ztráta pocitu hříchu. – PAPEŽ PIUS XII. Rozhlasový projev na katechetický kongres Spojených států konaný v Bostonu; 26. října 1946: AAS Discorsi e Radiomessaggi, VIII (1946), 288

Jako katarakta, která se hromadí nad okem a dělá vše „mlhavým“, se nelítostný hřích hromadí nad srdcem a brání očím duše jasně vidět. Blahoslavený John Henry Newman byl duší, která viděla jasně a nabízí nám prorockou vizi naší doby:

Vím, že každá doba je nebezpečná a že pokaždé vážná a úzkostlivá mysl, živá na počest Boha a potřeb člověka, je schopná považovat žádné časy tak nebezpečné jako jejich vlastní. Nepřítel duší vždy zaútočí zuřivostí na Církev, která je jejich pravou Matkou, a přinejmenším se vyhrožuje a děsí, když neuspěje v neplechu. A vždy mají své speciální zkoušky, které ostatní nemají. A zatím přiznám, že v určitých dobách pro křesťany existovala určitá specifická nebezpečí, která v této době neexistují. Bezpochyby, ale přesto to připouštím, stále si myslím ... naše má temnotu odlišnou v naturáliích od jakékoli, která byla před ní. Zvláštní nebezpečí doby před námi je šíření té rány nevěry, kterou předpověděli apoštolové a náš Pán jako nejhorší pohromu posledních časů církve. A přinejmenším stín, typický obraz posledních časů přichází po celém světě. —Blahoslavený John Henry Cardinal Newman (1801–1890 n. L.), Kázání při zahájení semináře sv. Bernarda, 2. října 1873, Nevěra budoucnosti

Jak by vypadal „typický obraz posledních časů“?

… V posledních dnech nastanou děsivé časy. Lidé budou soustředění na sebe a milovníci peněz, pyšní, povýšení, urážliví, neposlušní vůči rodičům, nevděční, bezbožní, bezohlední, neúprosní, pomlouvační, nemorální, brutální, nenávidící to, co je dobré, zrádci, bezohlední, domýšliví, milovníci potěšení spíše než milovníky Boha, protože předstírají náboženství, ale popírají jeho moc. (2 Tim 3: 1-5)

Ježíš to shrnul takto:

… Kvůli vzrůstajícímu zločinu láska mnoha ochladne. (Mat 24:12)

To znamená, že duše padly mrtvý spánek.

A tak i proti naší vůli vyvstává myšlenka v mysli, že nyní se blíží ty dny, o nichž prorokoval náš Pán: „A protože se rozmnožila nepravost, ochabne milosrdenství mnoha lidí“ (Mt 24). – PAPEŽ PIUS XI. Miserentissimus Vykupitel„Encyklika reparace k Nejsvětějšímu srdci“, č. 17 

A tam, kde láska zchladla, kde byla pravda v naší době uhasena jako umírající plamen, „jde o samotnou budoucnost světa“:

Společným zájmem, který musí spojovat všechny lidi dobré vůle, je odolat tomuto zatmění rozumu a zachovat si jeho schopnost vidět to podstatné, vidět Boha a člověka, vidět to, co je dobré a co je pravda. V sázce je samotná budoucnost světa. —POPE BENEDICT XVI, Address to the Roman Curia, 20. prosince 2010

Kdokoli chce eliminovat lásku, připravuje se eliminovat člověka jako takového. —POPE BENEDICT XVI, encyklika, Deus Caritas Est (Bůh je láska), č. 28b

VEČER BOŽSKÉHO MILOSTI

A tak jsme dorazili na vigilii neděle Božího milosrdenství. Ježíš řekl, že tento svátek Jeho milosrdenství bude pro nějakou „poslední naději na spásu“ (viz Poslední naděje spásy). Důvodem je to, že naše generace, poznamenána v minulém století dvěma světovými válkami a na pokraji třetí, byla natolik zatvrzena hříchem, že pro některé je jedinou možnou cestou a nadějí na spasení jednoduchá a čestná cesta apelovat na Boží milosrdenství: „Ježíši, důvěřuji ti. “ V komentáři ke slovům, která k ní Ježíš promluvil, nám svatá Faustina dává nyní, v tuto pozdní hodinu na světě, ohromující jasnost varování papeže Benedikta a Ježíšovo pozvání důvěřovat v něm:

Všechna milost plyne z milosrdenství a poslední hodinu oplývá milosrdenstvím pro nás. Ať nikdo nepochybuje o dobrotě Boží; i kdyby hříchy člověka byly temné jako noc, Boží milosrdenství je silnější než naše utrpení. Je zapotřebí pouze jedna věc: aby hříšník pootevřel dveře svého srdce, ať už je to tak málo, aby vpustil paprsek Boží milosrdné milosti, a pak Bůh udělá zbytek. Ale chudá je duše, která zavřela dveře Božího milosrdenství i v poslední hodině. Byly to právě takové duše, které uvrhly Ježíše do smrtícího zármutku v Olivové zahradě; skutečně, z Jeho Nejmilosrdnějšího Srdce vyteklo božské milosrdenství. -Božské milosrdenství v mé duši, Deník, Ježíš sv. Faustině, č. 1507

Tyto duše, které přinesly Ježíšovi takový zármutek, jsou také duší, které usnuly. Modleme se ze všech sil, které dokážeme shromáždit, aby ucítili, jak je Pán třese, a skutečně je probouzí, protože čas milosrdenství končí:

"Neboj se! Otevřete, opravdu, otevřete dokořán dveře Kristu! “ Otevřete svá srdce, své životy, své pochybnosti, své obtíže, své radosti a své náklonnosti k jeho spásonosné moci a nechte ho vstoupit do vašich srdcí. —BLAŽEŽENÝ JÁN PAVOL II., Oslava velkého jubilea, St. John Latern; slova v uvozovkách z prvního projevu Jana Pavla II. z 22. října 1978

Kéž my, kteří se snažíme udržovat naše „lampy plné oleje“ ^[2]srov. Mat 25:4 v očekávané víře požádejte, aby „oceán milostí“, který Ježíš slibuje vylití na neděli Božího milosrdenství, skutečně naplní naše srdce, uzdraví je a udrží nás vzhůru, když se první údery půlnoci přiblíží spícímu světu.

Hrozba soudu se týká také nás, církve v Evropě, v Evropě a na Západě obecně ... Pán také volá do našich uší ... „Pokud nebudete činit pokání, přijdu k vám a odstraním vaši lampu z jejího místa.“ Světlo nám může být také odebráno a my děláme dobře, když necháme toto varování zazvonit s plnou vážností v našich srdcích, zatímco křičíme na Pána: „Pomoz nám činit pokání!“ —Pán Benedikt XVI., Úvodní homilie, Synod biskupů, 2. října 2005, Řím.

Klikněte zde Odhlásit odběr or PŘIHLÁSIT SE K ODBĚRU do tohoto deníku.

Modlete se s Markovou hudbou! Jít do:

www.markmallett.com

-------

Kliknutím níže přeložíte tuto stránku do jiného jazyka: