Uzdravení rány Eden

NYNÍ SLOVO O HROMADNÝCH ČTENÍCH
na pátek po Popeleční středu 20. února 2015

Liturgické texty zde

THE zvířecí říše je v podstatě obsah. Ptáci jsou spokojení. Ryby jsou spokojené. Ale lidské srdce není. Jsme neklidní a nespokojení a neustále hledáme naplnění v nesčetných podobách. Jsme v nekonečné snaze o potěšení, protože svět točí své reklamy slibující štěstí, ale přináší pouze potěšení - prchavé potěšení, jako by to byl samoúčelný cíl. Proč tedy po koupi lži nevyhnutelně pokračujeme v hledání, hledání, hledání smyslu a hodnoty?

Je rána ráje. Je to přetrvávající bolest prastaré zlomené důvěry. Je to pohmoždění ztraceného společenství s Bohem a navzájem. 

Hledají mě den za dnem a touží znát mé způsoby ... „Proč se postíme a ty to nevidíš? Trápíme se sami a vy si toho nevšimnete? “ (První čtení)

Pán nevidí náš půst, pokud je to cíl sám o sobě, jako bychom přidávali na skóre. Je Bohu opravdu jedno, jestli se vzdáte čokolády na půst? Skutečný půst je spíše činem obrácení očí od časného k věčnému. Půst, rituály, symboly, modlitby ... to vše je prostředek, který nám pomůže obrátit naše srdce k Bohu. Téměř každé náboženství na světě je jednoduše vyjádřením této vrozené touhy po společenství s Bohem (a po pravdě řečeno pozoruhodné pravdy, Bůh touží po nás):

Modlitba je setkání Boží žízně s tou naší. Bůh žízní, abychom po něm mohli žíznit. -Katechismus katolické církve, ne. 2560

A tak jsme zraněni a voláme v modlitbě ... ale komu? Odpověď na tuto ránu je Ježíš Kristus: Jeho ranami jsme uzdraveni. ^[1]srov. 1 Pet 2: 24 Ježíšova tvář nám ​​dává konkrétní místo pro upření našich očí; skrze eucharistii konkrétní prostředek, jak se Ho dotknout; skrze Vyznání, konkrétní prostředek, jak ho slyšet vyslovovat milosrdenství. Srdce začíná být uzdraveni, když si uvědomíme, že nás Bůh tak miluje, že poslal svého jediného Syna, a my dáme své důvěřovat v něm:

Moje oběť, Bože, je zkroušeným duchem; srdce zkroušené a pokořené, Bože, nebudeš pohrdat. (Dnešní žalm)

Ježíš nás přesto naučil, že rána Eden nikdy nebude úplně uzdravena pouze vnitřním pohledem, jako by náboženství bylo pouze subjektivním pronásledováním. Jak se zeptal papež Benedikt:

Jak se mohla vyvinout myšlenka, že Ježíšovo poselství je úzce individualistické a je zaměřeno pouze na každého jednotlivce? Jak jsme dospěli k této interpretaci „spásy duše“ jako útěku od odpovědnosti za celek a jak jsme dospěli k tomu, že jsme křesťanský projekt pojali jako sobecké hledání spásy, které odmítá myšlenku sloužit druhým? —POPE BENEDICT XVI., Spe Salvi, n. 16

Toto je spíše půst, který si přeji: uvolnit ty, kteří jsou svázáni nespravedlivě, uvolnit řemínky jha; osvobození utlačovaných, rozbití každého jha; sdílet svůj chléb s hladovými, chránit utlačované a bezdomovce; oblečte si nahé, když je vidíte, a neotáčejte se zády sami. Pak vaše světlo praskne jako svítání a vaše rána se rychle uzdraví ... (první čtení)

Milovat Boha a bližního: to, jak řekl Ježíš, jsou největší přikázání, protože pouze v nich bude lidské srdce obnoveno do své plné důstojnosti a najde svůj odpočinek.