Ježíš je tady!

 

 

PROČ jsou naše duše vlažné a slabé, chladné a ospalé?

Odpověď je zčásti proto, že často nezůstáváme blízko „Božího“ Božího slunce, zvláště blízko kde je: eucharistie. Právě v eucharistii najdeme ty a já - stejně jako sv. Jan - milost a sílu „stát pod křížem“ ...

 

JEŽÍŠ JE ZDE!

On je tady! Ježíš už je tady! Zatímco čekáme na Jeho konečný návrat ve slávě na konci času je nyní s námi v mnoha ohledech ...

Nebo kde jsou dva nebo tři shromážděni v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich. (Mat 18:20)

Kdo má má přikázání a dodržuje je, ten mě miluje; a kdo mě miluje, bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a projevím se mu. (Jan 14:21)

Kdokoli mě miluje, dodrží má slova, a můj Otec ho bude milovat, a my k němu přijdeme a budeme u něj bydlet. (Jan 14:23)

Ale způsob, jakým Ježíš zůstává nejmocnějším, nejúžasnějším a nejhmatatelnějším způsobem, je ve svaté eucharistii:

Jsem chléb života; kdo ke mně přijde, nebude hladovět a kdo ve mě věří, nebude nikdy žíznit ... Neboť mé tělo je pravé jídlo a moje krev je pravý nápoj ... A aj, já jsem s vámi vždy, až do konce věku. (Jan 6:35, 55; Mat 28:20)

 

JE NAŠE LÉČENÍ

Chtěl bych vám říct tajemství, ale ve skutečnosti to není vůbec žádné tajemství: zdroj vašeho uzdravení, síly a odvahy je již zde. Tolik katolíků se obrací na terapeuty, svépomocné knihy, Oprah Winfreyovou, alkohol, léky proti bolesti atd., Aby našli lék na jejich neklid a trápení. Ale odpověď je Ježíš—Ježíš, který je nám všem předložen v Nejsvětější svátosti.

Ó požehnaný hostiteli, v němž je obsažen lék na všechny naše slabosti ... Zde je svatostánek Tvé milosti. Zde je lék na všechny naše neduhy. -Božské milosrdenství v mé duši, Deník sv. Faustiny, č. 356, 1747

Problém je v tom, že tomu jednoduše nevěříme! Nevěříme, že tam opravdu je, že se opravdu zajímá o mě nebo o mě situace. A pokud tomu věříme, jsme spíše jako Marta - příliš zaneprázdněni, než abychom si udělali čas, abychom se posadili pod Mistrovy nohy.

Stejně jako se Země točí kolem slunce, v závislosti na svém světle, aby udržovala život v každém ročním období, tak by se i váš každý okamžik a roční období života mělo točit kolem Božího Syna: Ježíše v Nejsvětější eucharistii.

Nyní možná nemůžete chodit na každodenní mši, nebo je váš kostel během dne zamčený. Stejně jako nic na tváři Země není skryto před světlem a teplem slunce, tak ani nikdo nemůže uniknout božským paprskům Eucharistie. Pronikají do každé temnoty, dokonce podporovat ty, kdo po něm netouží.

Země by mohla existovat snadněji bez slunce než bez svaté oběti mše. -Svatý. Pio

Ano, i ty nejhustší lesy mají během dne trochu světla. Ale jak smutné, že máme tendenci se schovávat v lese svého těla, než abychom vyšli do plného světla Ducha a Ježíše vyzařujícího z Eucharistie! Divoká květina v poli, plně vystavená slunci, roste krásněji a zářivěji než květina, která se snaží růst v temných hlubinách lesa. Tímto činem své vůle, vědomým činem se tedy můžete otevřít a vyjít na otevřené místo, do uzdravujících paprsků Ježíše, správně teď. Stěny svatostánku nemohou zakrýt božské světlo Jeho lásky ...

 

PŘICHÁZÍ DO SVÉHO SVĚTA

I. Společenství

Nejviditelnějším způsobem, jak přijmout sílu a uzdravení svaté eucharistie, je fyzicky ho přijmout. Každý den, ve většině měst je Ježíš obětován na oltářích v našich církvích. Vzpomínám si, jak jsem se jako dítě cítil povolán zanechat „Flintstonovy“ a můj oběd v poledne, abych Ho mohl přijmout na mši. Ano, budete muset obětovat nějaký čas, volný čas, palivo atd., Abyste s Ním byli. Ale to, co vám na oplátku dá, změní váš život.

… Na rozdíl od jakékoli jiné svátosti je tajemství [přijímání] tak dokonalé, že nás přivádí k výšinám každé dobré věci: zde je konečný cíl každé lidské touhy, protože zde dosáhneme Boha a Bůh se k nám připojí v nejdokonalejší unie. — PAPEŽ JAN PAVEL II. Ecclesia de Eucharistia, n. 4, www.vatican.va

Nevěděl bych, jak vzdát slávu Bohu, kdybych neměl ve svém srdci eucharistii. -Božské milosrdenství v mé duši, Deník sv. Faustiny, n. 1037

 

II. Duchovní přijímání

Ale mše pro nás není vždy přístupná z mnoha důvodů. Věděli jste však, že stále můžete přijímat milosti Eucharistie, jako byste byli přítomni na mši? Svatí a teologové tomu říkají „duchovní společenství“. ^[1]„Duchovní přijímání, jak učí sv. Tomáš Akvinský a sv. Alphonsus Liguori, vytváří účinky podobné svátostnému přijímání, podle dispozic, s nimiž je učiněno, podle toho, jakou větší či menší upřímnost si Ježíš přeje, a větší či menší lásky s nimiž je Ježíš vítán a je mu věnována náležitá pozornost. “ —Otec Stefano Manelli, OFM Conv., STD, v Ježíš, naše eucharistická láska. Trvá chvíli obrátit se k Němu, ať už je kde, a touha Ho vítal paprsky Jeho lásky, které neznají hranice:

Pokud jsme zbaveni svátostného přijímání, nahraďme jej, pokud je to možné, duchovním přijímáním, které můžeme dělat každou chvíli; vždyť bychom měli mít vždy planoucí touhu přijmout dobrého Boha ... Když nemůžeme jít do kostela, otočme se ke svatostánku; žádná zeď nás nemůže uzavřít před dobrým Bohem. -Svatý. Jean Vianney. Duch kněze z Arsu, str. 87, M. L'Abbé Monnin, 1865

Míra, do jaké nejsme sjednoceni s touto svátostí, je míra, do jaké naše srdce chladne. Čím více budeme upřímní a připraveni na duchovní společenství, tím účinnější to bude. Svatý Alphonsus uvádí tři základní ingredience, díky nimž je toto platné duchovní společenství:

I. Akt víry ve skutečnou přítomnost Ježíše v Nejsvětější svátosti.

II. Skutek touhy, doprovázený zármutkem za své hříchy, aby bylo možné přijímat tyto milosti, jako by někdo přijímal svátostné přijímání.

III. Následný díkůvzdání, jako by byl Ježíš přijat svátostně.

Můžete se jednoduše na chvíli zastavit ve svém dni a svými vlastními slovy nebo modlitbou, jako je tato, řekněte:

Můj Ježíši, věřím, že jsi přítomen v Nejsvětější svátosti. Miluji Tě nade vše a toužím tě přijmout do své duše. Jelikož tě v tuto chvíli nemohu přijmout svátostně, přijď alespoň duchovně do mého srdce. Objímám Tě, jako bys tam už byl, a spojím se s Tebou úplně. Nikdy nedovol, abych se od tebe oddělil. Amen. -Svatý. Alphonsus Ligouri

 

III. Adorace

Třetím způsobem, jak můžeme od Ježíše čerpat sílu a milost, abychom znovu oživili naše chladná srdce, je trávit s Ním čas v adoraci.

Eucharistie je neocenitelný poklad: nejen tím, že ji slavíme, ale také se před ní modlíme mimo mši, je nám umožněno navázat kontakt s velmi dobrým pramenem milosti. — PAPEŽ JAN PAVEL II. Eccelisia de Eucharistia, n. 25; www.vatican.va

Opravdu nemusíte dělat nic, ale nechte mlhy milosti omývat vás z tohoto „pramene“. Stejně tak jako hodinové sezení na slunci pokožku opálí, tak i sedění v eucharistické přítomnosti Syna promění vaši duši z jednoho stupně na druhý, ať už to cítíte nebo ne.

Každý z nás, hledící zjevenou tváří na slávu Páně, se ze slávy na slávu proměňuje ve stejný obraz jako z Pána, který je Duch. (2 Kor 3:18)

Nevím, kolikrát byla slova, která jsem zde napsal, inspirována před Nejsvětější svátostí. Matka Tereza také řekla, že adorace byla zdrojem milosti pro její apoštolát.

Čas, který mé sestry strávily ve službě Pánu v Nejsvětější svátosti, jim umožňuje trávit hodiny služby Ježíši v chudých. —Známý zdroj

Ježíš ukrytý v hostiteli je pro mě vším. Ze svatostánku čerpám sílu, sílu, odvahu a světlo… -Božské milosrdenství v mé duši, Deník sv. Faustiny, n. 1037

 

IV. Věnec Božího milosrdenství

Hlavička božského milosrdenství je modlitba, kterou Ježíš zjevil sv. Faustině konkrétně pro tyto časy ve kterém každý z nás, sdílením Kristova kněžství skrze náš křest, může obětovat Bohu „Ježíšovo tělo a krev, duši a božství“. Tato modlitba nás tedy důvěrně spojuje s eucharistií, ze které plyne její účinnost:

Ó, jak velká milosti udělám duším, které říkají tento věnec; samotné hloubky Mého něžného milosrdenství se míchají kvůli těm, kteří říkají věnec… Prostřednictvím této kapitoly získáte vše, pokud je to, o co žádáte, kompatibilní s mou vůlí. -Božské milosrdenství v mé duši, Deník sv. Faustiny, č. 848, 1731

Pokud bouře těchto časů otřásá vaší duší, pak je čas se ponořit do milostí plynoucích z Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, které je svatá eucharistie. A tyto milosti k nám proudí přímo skrze tuto mocnou modlitbu. Osobně se to modlím každý den v „hodině milosrdenství“ ve 3:00. Trvá to sedm minut. Pokud tuto modlitbu neznáte, můžete si ji přečíst zde. Také jsem vytvořil s Fr. Don Calloway MIC je výkonná zvuková verze, která je k dispozici ve formátu CD od společnosti mé webové stránkynebo online v různých prodejnách, jako je iTunes. Můžete si to poslechnout zde.