WE žít v mimořádné době, kde jsou odpovědi na všechno. Na povrchu Země není otázka, že ten, kdo má přístup k počítači nebo někomu, kdo jej má, nemůže najít odpověď. Jedinou odpovědí, která stále přetrvává a která čeká na vyslechnutí zástupů, je otázka hlubokého hladu lidstva. Hlad po účelu, po smyslu, po lásce. Láska nade vše. Protože když jsme milovaní, zdá se, že všechny ostatní otázky nějak snižují způsob, jakým hvězdy za úsvitu mizí. Nemluvím o romantické lásce, ale přijetí, bezpodmínečné přijetí a znepokojení jiného.
KOLEKTIVNÍ BOLEST
V dnešní lidské duši je strašná bolest. Neboť i když jsme prostřednictvím našich technologií dobili vzdálenost a prostor, přestože jsme „propojili“ svět prostřednictvím našich gadgetů, ačkoli jsme hromadně vyráběli potraviny a hmotné statky, i když jsme dekódovali lidskou DNA a našli způsob, jak vytvořit život formy, ai když máme přístup ke všem znalostem ... jsme osamělejší a chudší než kdy jindy. Čím více máme, zdá se, tím méně lidí se cítíme, a ve skutečnosti, tím méně lidí se stáváme. Dalším zoufalstvím naší doby je vzestup „nových ateistů“, mužů, kteří se prostřednictvím barevných, ale prázdných a nelogických argumentů pokoušejí vysvětlit existenci Boha. Prostřednictvím svých diatribů kradou snad milionům smysl života a jakýkoli skutečný důvod pro život.
Z těchto a zdánlivých tisíců dalších front vznikla prázdnota… radost, která zmizela z lidské duše. I mezi nejvěrnějšími křesťany: jsme utlačovaní, paralyzovaní vnitřními a vnějšími obavami a často nerozeznatelní mezi davy našich nálad, jazyka a jednání.
Svět hledá Ježíše, ale nemohou ho najít.
CHYBĚNÉ GOSPEL
Zdá se, že se církev jako celek vzdálila ze svého středu: hluboké a trvalé lásky k Ježíši vyjádřené v lásce k našemu bližnímu. Protože žijeme v době velkých filozofických debat (starých debat, ale nových diskutujících), je církev sama o sobě těmito argumenty zapletena. Žijeme také ve věku hříchu, možná bezkonkurenční nezákonnosti. Církev musí také reagovat na tato mnohohlavá monstra, která zahrnují nové a znepokojivé technologie, které nejen posouvají hranice etiky, ale trhají samotnou strukturu života samotného. A kvůli explozi nových „církví“ a antikatolických sekt se církev často musela bránit ve své víře a naukách.
Zdá se tedy, že jsme se posunuli od Kristova těla k pouhým Jeho ústům. Hrozí nebezpečí, že my, kdo si říkáme katolík, jsme si spletli monolog s křesťanstvím, vykládáme odpovědi pro skutečné náboženství a formulujeme apologetiku pro autentický život. Dokonce bychom rádi citovali výrok přisuzovaný sv. Františkovi: „Kažte evangelium po celou dobu a, je-li to nutné, používejte slova,“ ale často si mýlíme schopnost citovat jej se skutečným životem.
My křesťané, zejména na Západě, jsme se v křeslech cítili pohodlně. Dokud poskytneme několik darů, sponzorujeme vyhladovělé dítě nebo dva a zúčastníme se týdenní mše, přesvědčili jsme se, že plníme své povinnosti. Nebo jsme se možná přihlásili na několik fór, debatovali jsme o několika duších, zveřejnili blog obhajující pravdu nebo reagovali na protestní kampaň za rouhačskou karikaturu nebo oplzlou reklamu. Nebo jsme se možná spokojili s tím, že pouze mít náboženské knihy a články nebo číst (nebo psát) meditace, jako je tato, je stejné jako být křesťanem.
Často jsme si mylně mysleli, že máme pravdu, že jsme svatí. Ale svět dál hladoví ...
Protikulturní svědectví církve je v dnešní společnosti často chápáno jako něco zaostalého a negativního. Proto je důležité zdůraznit dobrou zprávu, životodárné a život povzbuzující poselství evangelia. I když je nutné důrazně vystupovat proti zlu, které nás ohrožuje, musíme napravit myšlenku, že katolicismus je pouze „sbírkou zákazů“. —POPE BENEDICT XVI, projev k irským biskupům; VATIKÁNSKÉ MĚSTO, 29. října 2006
Protože svět žízní.
Falešné idoly
Svět touží po milovat. Chtějí vidět tvář Lásky, podívat se mu do očí a vědět, že jsou milovaní. Často se však setkávají pouze se zdí slov, nebo ještě hůře ticha. Osamělé, ohlušující ticho. A tak jsou naši psychiatři přeplněni, naše obchody s alkoholem vzkvétají a pornografické stránky se hrnou v miliardách, když duše hledají nějaké prostředky k naplnění touhy a prázdnoty dočasnými potěšeními. Ale pokaždé, když duše uchopí takovou modlu, promění se to v prach v jejich rukou a znovu je zanechá hluboká bolest a neklid. Možná se dokonce chtějí obrátit na církev ... ale tam najdou skandál, apatii a farní rodinu, která je někdy nefunkčnější než ta jejich.
Ó Pane, jaký jsme nepořádek! Může existovat odpověď na tento zmatek a pláč na křižovatce této dlouhé cesty lidských dějin?
MILUJI HO
První koncept mé nedávné knihy, Konečná konfrontace, bylo téměř tisíc stránek. A pak jsem na klikaté cestě v malých horách ve Vermontu zaslechl obávaná slova: „Začni znovu." Pán chtěl, abych začal znovu. A když jsem to udělal ... když jsem začal poslouchat, co On skutečně chtěl, abych psal spíše než to, co já myšlenka Chtěl, abych napsal, vyšla nová kniha, která podle dopisů, které dostávám, naplňuje duše nadějí a světlem, které je provedou touto současnou temnotou.
Církev musí také začít znovu. Musíme najít cestu zpět k našemu založení.
… Máte vytrvalost a trpěli jste pro mé jméno a neunavili jste se. Přesto to proti vám držím: ztratili jste lásku, kterou jste měli na začátku. Uvědomte si, jak daleko jste spadli. Čiňte pokání a udělejte to, co jste udělali nejprve. (Zjevení 2: 3-5)
Jediným možným způsobem, jak se můžeme stát tváří lásky k druhému - a tím jim poskytnout důkaz a kontakt s živým Bohem skrze nás - je vědět, že Bůh nás miluje na prvním místě, že miluje já.
Milujeme, protože on nejprve miloval nás. (1. Jana 4:19)
Když jsem důvěřovat že Jeho milosrdenství je nevyčerpatelný oceán a že mě miluje, bez ohledu na můj stav, pak mohu začít milovat. Pak mohu začít být milosrdný a soucitný s milosrdenstvím a soucitem, které mi projevil. Začínám tím, že Ho nejprve miluji zpět.
Budete milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a ze všech svých sil. (Marek 12:30)
Je to tak radikální Písmo, jaké kdy najdete, ne-li to nejradikálnější. Vyžaduje to, abychom vrhli celé své já, každou svou myšlenku, slovo a akci do aktu milování Boha. Vyžaduje pozornost duše k Božímu slovu, k Jeho životu, Jeho příkladu a k Jeho přikázáním a pokynům. Vyžaduje to, abychom se sami sebe odevzdali, respektive vyprázdnili způsob, jakým se Ježíš vyprázdnil na kříži. Ano, tato pasáž Písma je náročná, protože se nás ptá na naše životy.
Naslouchání Kristu a uctívání Ho nás vede k odvážným rozhodnutím, k tomu, abychom činili to, co je někdy hrdinským rozhodnutím. Ježíš je náročný, protože si přeje naše skutečné štěstí. Církev potřebuje svaté. Všichni jsou povoláni ke svatosti a pouze svatí lidé mohou obnovit lidstvo. —POPE JOHN PAUL II, World World Day Message for 2005, Vatican City, 27. srpna 2004, Zenit.org
Je to toto „skutečné štěstí“, po kterém svět žízní. Kde to kromě toho najdou tekoucí jako živá voda z tebe a ze mě (Jan 4:14)? Když jsme rozbili své vlastní modly a očistili jsme naše srdce od našich minulých hříchů a začali jsme milovat Pána celým svým srdcem, duší, myslí a silou, pak se něco stane. Grace začne proudit. Ovoce Ducha - láska, pokoj, radost atd. - začíná kvést z naší samotné bytosti. Právě v prožívání tohoto velkého přikázání ve víře znovu objevuji a ponořuji se hlouběji do toho Oceánu milosrdenství a čerpám sílu z toho nevyčerpatelného Srdce, které pro mě každou chvíli bije a říká mi, že jsem milován. A pak ... pak jsem skutečně schopen splnit druhou polovinu slov našeho Pána:
Budete milovat svého bližního jako sebe sama. (Marek 12:31)
KUP TEĎ!
Toto není lineární proces, takže musíme čekat, až se staneme něčím, čím nejsme, abychom mohli udělat něco, co bychom měli. Spíše v každém okamžiku můžeme začít znovu, rozbít idol, kterého se držíme, a pak dát Boha na první místo. V tom okamžiku můžeme začít milovat tak, jak On miloval, a stát se tak tváří Lásky ke svému bližnímu. Musíme přestat s touto marnou a hloupou ambicí chtít stát se svatým, jako by to bylo něco, co se stane na konci našich životů s davy, které se dožadují, abychom se snažili dotknout lemu našich oděvů. Svatost se může stát v každém okamžiku, pokud jednoduše uděláme to, co řekl náš Pán, a uděláme to s láskou („oficiální“ Svatí jsou prostě ti, kteří mají větší množství těchto okamžiků než většina lidí.) A musíme ukončit jakoukoli předstíranost který usiluje o přeměnu zástupů. Neobrátíte ani jednu duši, dokud skrze vás neprotéká Boží Duch.
Já jsem réva, vy jste ratolesti. Kdokoli zůstane ve mně a já v něm, přinese mnoho ovoce, protože beze mě nemůžete nic dělat ... Pokud budete dodržovat moje přikázání, zůstanete v mé lásce (Jan 15: 5, 10).
Bůh, stejně jako Jeho inkarnace, téměř vždy funguje prostřednictvím malých začátků. Milujte své okolí srdcem Kristovým. Poznejte velké misionářské pole, nejprve ve své vlastní duši a poté ve svém vlastním domě. Dělejte maličkosti s velkou láskou. Je to radikální. Chce to odvahu. Vyžaduje neustálé „ano“ a pokoru tváří v tvář slabosti člověka. Ale Bůh to o vás a mně ví. A přesto před námi zůstává Jeho Velké přikázání ve vší své smělosti, ve všem, co vyžaduje, ve všem, na čem trvá, a to od okamžiku, kdy bylo vysloveno. Je to proto, že Pán má na mysli naše štěstí, protože žít podle Marka 12:30 se má stát plně lidský. Milovat Boha celou naší bytostí znamená stát se plně živým.
Člověk potřebuje morálku, aby mohl být sám sebou. —POPE BENEDICT XVI (kardinál Ratzinger), Benedikt, P. 207
To, co se jeví jako zásah do lidské svobody, ve skutečnosti vede k tomu, že jsme svobodně člověkem - plně osvobozeni výměnou lásky mezi vámi a Stvořitelem. A tento život, Život Boží, má moc proměnit lidi kolem vás, když už neuvidí vás, ale Krista, který ve vás žije.
Svět čeká ... jak dlouho umět to počkat?
Toto století touží po autentičnosti ... Kážeš, co žiješ? Svět od nás očekává jednoduchost života, ducha modlitby, poslušnosti, pokory, odloučenosti a obětavosti. — PAPEŽ PAVEL VI. Evangelizace v moderním světě, 22, 76
Poznámka: Vážený čtenáři, četl jsem každý dopis, který mi byl zaslán. Dostávám však tolik, že nejsem schopen na všechny reagovat, alespoň včas. Prosím odpusť mi!
SOUVISEJÍCÍ ČTENÍ:
- Četli jste Markovu novou knihu? Je to souhrn naší doby, odkud jsme přišli a kam jdeme na základě prorockých slov papežů a raných církevních otců. Spoluzakladatelka Misionářů charitativních otců Matky Terezy, o. Joseph Langford, uvedl, že tato kniha „připraví čtenáře, jako žádné jiné dílo, které jsem četl, na to, aby čelil dobám před námi s odvahou, světlem a milostí…“. Knihu si můžete objednat na thefinalconfronation.com
