O vatikánské funkčnosti

 

CO se stane, když se člověk přiblíží k oku hurikánu? Větry se exponenciálně zrychlují, množí se létající prach a úlomky a nebezpečí se rychle stupňuje. Tak je tomu v této současné Bouři jako Církvi a světě poblíž Oko tohoto duchovního hurikánu.

Minulý týden se po celém světě odehrávají bouřlivé události. Zapálení války na Blízkém východě osvětlilo stažení amerických jednotek. Po návratu do USA se prezident stále více potýká s vyhlídkou na obžalobu jako s podnětem pro sociální otřesy. Radikální levicový vůdce Justin Trudeau byl v Kanadě znovu zvolen, což znamenalo nejistou budoucnost svobody projevu a náboženství, již tam byla dobře napadena. Na Dálném východě se napětí mezi Čínou a Hongkongem stále zvyšuje, jak se obchodní rozhovory mezi asijským národem a Amerikou kolísají. Kim Yong Un, signalizující možná významnou vojenskou událost, jen projela „posvátnými horami“ na bílém koni jako jezdec apokalypsy. Severní Irsko legalizovalo potraty a manželství osob stejného pohlaví. A současně vypukly nepokoje a protesty v několika zemích po celém světě, zaměřené hlavně na zvyšování nákladů a zvyšování daní: 

Jak rok 2019 vstupuje do svého posledního čtvrtletí, došlo v Libanonu, Chile, Španělsku, na Haiti, v Iráku, Súdánu, Rusku, Egyptě, Ugandě, Indonésii, na Ukrajině, v Peru, Hongkongu, Zimbabwe, Kolumbii, Francii, Turecku a často k násilným demonstracím. , Venezuela, Nizozemsko, Etiopie, Brazílie, Malawi, Alžírsko a Ekvádor, mimo jiné. —Tyler Cowen, stanovisko Bloomberg; 21. října 2019; finance.yahoo.com

Nejvýznamnější je však bizarní synoda, která se odehrává v Římě, kde byly problémy, které by měly být řešeny interně (stejně jako v jiných zemích, kde je nedostatek kněží), přivedeny na nejvyšší úroveň s důsledky pro univerzální církev. Od heterodoxního pracovního dokumentu přes zdánlivě pohanské rituály až po vrhání takzvaných „idolů“ do Tibery… všechno to zní jako odpadnutí přichází k hlavě. A to uprostřed dalších obvinění z finanční korupce ve Vatikánu. 

Jinými slovy, vše se odvíjí podle očekávání. Papežové a Panna Maria (a samozřejmě Písmo) již více než století říkají, že tyto věci přicházejí. Za posledních 15 let jsem psal o nadcházející bouře a Globální revoluce, je Duchovní tsunami to by se přehnalo světem. Tady jsme. Ale jak jsem minulý víkend zdůraznil na konferenci v Kalifornii, nejde o konec světa, ale o bolesti způsobené těžkou prací, kterou začínáme procházet. A potom přijde Triumf Neposkvrněného Srdce Panny Marie, „éra míru“, ve které se celý Boží lid zrodí pracemi této „ženy oděné sluncem“ i církve.

Ano, zázrak byl zaslíben ve Fatimě, největším zázraku v dějinách světa, jen za Vzkříšením. A tento zázrak bude dobou míru, která světu nikdy nebyla nikdy udělena. —Mario Luigi kardinál Ciappi, papežský teolog Pia XII., Jana XXIII., Pavla VI., Jana Pavla I. a Jana Pavla II., 9. října 1994, Katechismus rodiny apoštolátů, P. 35

Potom, řekněte raní církevní otcové, práce církve ustanou a bude dán čas míru, spravedlnosti a odpočinku. 

... mělo by následovat dokončení šesti tisíc let [což je podle církevních otců rok 2000 našeho letopočtu], od šesti dnů jakýsi sobotní den sedmého dne v následujících tisíciletích… A tento názor by nebyl by bylo nežádoucí, kdyby se věřilo, že radosti svatých v ten Sabat, bude duchovnía v návaznosti na Boží přítomnost... -Svatý. Augustin z Hrocha (354-430 nl; církevní lékař), De Civitate Dei, Bk. XX, Ch. 7, Catholic University of America Press

Fr. Charles Arminjon (1824-1885) shrnul církevní otce takto:

Nej autoritativní pohled a ten, který se zdá být nejvíce v souladu s Písmem svatým, je ten, že po pádu Antikrista vstoupí katolická církev znovu do období prosperity a vítězství. -Konec současného světa a tajemství budoucího života, str. 56-57; Sophia Institute Press

Tento „Znovuzřízení všech věcí v Kristu,“ jak to nazval papež Pius X., se také odráží v mnoha schválených zjeveních po celém světě, včetně Panny Marie dobrého úspěchu:

Aby byli lidé osvobozeni z otroctví těchto herezí, budou ti, které milosrdná láska mého nejsvětějšího Syna určila k uskutečnění znovuzřízení, potřebovat velkou sílu vůle, stálosti, srdnatosti a důvěry spravedlivých. Budou příležitosti, kdy vše se bude zdát ztracené a paralyzované. To pak bude šťastný začátek úplné obnovy. —16. Ledna 1611; wonderhunter.com

Říkám to všechno, abych vám dal autentickou naději. Vzhledem k tomu, že v současné době je těžké se nenechat pohltit porodními bolestmi než nadcházejícím narozením. 

Když je žena při porodu, trápí se, protože nastala její hodina; ale když porodila dítě, už si nepamatuje bolest kvůli své radosti, že se dítě narodilo na svět. (Jan 16:21)

 

CO DĚLÁME

Několik čtenářů mě přesto žádá, abych se vyjádřil k současné synodě a směru, kterým se papež ubírá církví. "Co máme dělat?" Jak máme reagovat? “

Důvod, proč jsem toho o současné synodě dosud příliš neřekl, je ten, že jsme si tím už prošli. Pokud si vzpomenete, když se v roce 2014 konala mimořádná synoda o rodině, existoval „pracovní dokument“, který také vyvolal polemiku s neortodoxními tvrzeními. Rozhořčení v katolických médiích se nijak nelišilo: „Papež zavádí církev do omylu“, „synoda zničí celý morální řád“ atd. Papež však měl jasno v tom, jak chce, aby se proces rozvinul: na stole mělo být všechno, včetně, v lepším i horším případě, heterodoxních návrhů. 

Nechť nikdo neříká: „To nemohu říci, budou si ze mě myslet to či ono…“. Je třeba říci s parrhesií vše, co člověk cítí ... je třeba říci vše, co v Pánu cítí potřebu říci: bez zdvořilé úcty, bez váhání.—POPE FRANCIS, Pozdrav synodům během první generální kongregace třetího mimořádného generálního shromáždění biskupské synody, 6. října 2014

Vzhledem k tomu, že tam byli někteří liberální preláti, bylo zklamáním, ale nepřekvapilo, slyšet navrhované kacířské koncepty. Jak slíbil, papež nepromluvil až do konce synody, a když to udělal, bylo to silný. Nikdy na to nezapomenu, protože jak se synoda odehrávala, stále jsem to v srdci slyšel žijeme dopisy církvím ve Zjevení. Když na konci shromáždění konečně promluvil papež František, nemohl jsem uvěřit tomu, co jsem slyšel: stejně jako Ježíš káral pět ze sedmi církví ve Zjevení také papež František pět kárá univerzální církev. Jednalo se o pokárání těm, kteří „ve jménu klamného milosrdenství [svážou] rány, aniž by je nejprve vyléčili a ošetřili; že [léčí] příznaky, nikoli příčiny a kořeny ... takzvaní „pokrokáři a liberálové“. Řekl, že ti, kteří chtějí „sestoupit z kříže, potěšit lidi… sklonit se před světským duchem místo toho, aby ho očistili…“; ti, kteří „zanedbávají“Depositum fidei„Nemyslet na sebe jako na strážce, ale jako na vlastníky nebo pány [toho].“[1]srov Pět oprav  Jeho výtka se také přesunula na druhou stranu spektra, k těm, kteří mají „nepřátelskou nepružnost, to znamená, že se chtějí uzavřít do psaného slova ... do zákona ... je to pokušení horlivého, úzkostlivého, starostlivý a takzvaný - dnes - „tradicionalista“ a také intelektuál “; ti, kteří „přeměňují chléb na kámen a vrhají ho na hříšníky, slabé a nemocné“. Jinými slovy, ti, kdo jsou odsuzující a odsuzující, spíše než napodobovatelé Kristova milosrdenství.

Potom učinil závěrečnou poznámku, která sbírala potlesk ve stoje, který trval několik minut. V tuto chvíli jsem už papeže neslyšel; v mé duši jsem slyšel mluvit Ježíše. Bylo to jako hrom:

V této souvislosti papež není svrchovaným pánem, nýbrž svrchovaným služebníkem - „služebníkem Božích služebníků“; garant poslušnosti a souladu církve s vůlí Boží, s Kristovým evangeliem a s tradicí církve, odložení každého osobního rozmaru, navzdory tomu, že byl - z vůle samotného Krista - „nejvyšším pastorem a učitelem všech věřících“ a navzdory tomu, že se těšil „nejvyšší, plné, bezprostřední a univerzální obyčejné moci v Církvi“. —POPE FRANCIS, závěrečné poznámky na synodě; Katolická tisková agentura, 18. října 2014 (můj důraz)

Jinými slovy, bratři a sestry, čekám na to, co se odvíjí od této poslední synody, než vynesu rozsudek. Veškerá panika play-by-play, kterou jsem četl v katolických konzervativních médiích, dělá z mého pohledu o něco víc, než ve skutečnosti vytváří vice zmatek a unáhlený úsudek (pokud by se tyto synody konaly před 200 lety, věřící by věděli něco až o měsíce později). Všechno to vytváří určitý druh davové mentality, kde, pokud člověk neodsuzuje, nezasáhne papeže, neroztrhá roucha a nevrhne sochy do Tibery, je něčím méně než katolík. Pro vstup do Království je to spíše marnost než dětská víra. Znovu opakuji moudrá slova svaté Kateřiny ze Sieny:

I kdyby byl papež ztělesněn Satanem, neměli bychom proti němu zvedat hlavy ... Vím dobře, že mnozí se brání tím, že se chlubí: „Jsou tak zkorumpovaní a páchají všechno možné zlo!“ Ale Bůh přikázal, že i když kněží, pastoři a Kristus na zemi byli vtělenými ďábly, jsme poslušní a podřizujeme se jim, ne kvůli nim, ale kvůli Bohu a z poslušnosti k Němu . -Svatý. Kateřina Sienská, SCS, str. 201-202, s. 222, (citováno v Apoštolský digest, Michael Malone, kniha 5: „Kniha poslušnosti“, kapitola 1: „Bez osobního podrobení papeži neexistuje spása“)

Tím má na mysli trvalou poslušnost víře - nikoli poslušnost nemagisterských prohlášení, natož napodobování hříšného nebo zbabělého chování našich pastýřů. Příklad: Rozhodně nesouhlasím s papežem ohledně jeho nemaďarského objetí určité skupiny vědců, kteří podporují člověkem vytvořené „globální oteplování“ (viz Zmatek v podnebí). Tato „věda“ propagovaná Organizací spojených národů byla plná podvodů, prošpikovaná socialistickou ideologií a ve svém jádru je antihumánní. Prostě nesouhlasím s papežem a modlím se, aby viděl nebezpečí komunismu číhající za celým hnutím za změnu klimatu.

Ale tento uctivý nesouhlas neznamená, že si myslím, že papež je „démon“ nebo „dokonale posedlý“, jak mi řekl jeden muž, který provozuje „tradicionalistický“ web. Neznamená to ani to, že varuji své čtenáře, aby zůstali na Petrově Barque a zůstali na „skále“, že „slepě vedu čtenáře k podvodu“, jak si účtoval jiný čtenář. Ne, právě naopak. Zůstávat ve společenství s Petrem neznamená komunikovat s jeho slabostí a chybami ale nesoucí je skrze naše modlitby, lásko, a v případě potřeby synovská oprava (srov. Gal 6: 2). Odmítnout skálu znamená opustit „archu“ a útočiště pro všechny věřící, kterými církev je.

Církev je „svět smířený“. Je to ta kůra, která „v plné plachtě Pánova kříže, dechem Ducha svatého, bezpečně naviguje v tomto světě“. Podle jiného obrazu, který je drahý církevním otcům, ji předznamenává Noemova archa, která sama zachrání před potopou. -Katechismus katolické církve, n. 845

Právě na [Petrovi] buduje církev a jemu svěřuje ovce, aby se živily. A přestože mu přiděluje moc všichni apoštolové, přesto založil jedinou židli, čímž ustanovil Svou vlastní autoritou zdroj a punc jednoty církví ... Peter je dán přednost a je tak jasně řečeno, že existuje pouze jedna církev a jedna židle ... člověk se této Petrovy jednoty nedrží pevně, myslí si, že si stále drží víru? Pokud opustí Petrovu židli, na které byl kostel postaven, má stále důvěru, že je v kostele? - „O jednotě katolické církve“, č. 4;  Víra prvních otců, Sv. 1, str. 220-221

 

ZBYTE NA SKVĚLĚ, NENÍ KAMENNÝ KAMEN

Dovolte mi uvést nejjednodušší možný příklad, jak se orientovat ve všech funkčnostech, které se ve Vatikánu dějí.

Poté, co byl Peter prohlášen za skálu, na které Kristus postaví církev, Peter nejen bojoval proti myšlence ukřižování Ježíše, ale nakonec úplně zapřel Pána. Třikrát. Ani jedna z těchto věcí však nesnížila autoritu Petrova úřadu ani moc klíčů Království. Snižovali však svědectví a důvěryhodnost samotného muže. A přesto ... nikdo z apoštolů Petra neodmítl. Stále se s ním shromáždili v horní místnosti, aby čekali na Ducha svatého. To je silné učení. I kdyby papež zapřel Ježíše Krista, měli bychom se pevně držet posvátné tradice a zůstat věrní Ježíši až do smrti. Svatý Jan skutečně „slepě nenasledoval“ prvního papeže v jeho popření, ale otočil se opačným směrem, přešel na Golgotu a zůstal neochvějně pod křížem vystaven riziku svého života.

To je to, co mám v úmyslu udělat, z Boží milosti, i kdyby papež popřel samotného Krista. Moje víra není v Petra, ale v Ježíše. Řídím se Kristem, ne člověkem. Ale protože Ježíš udělil svou autoritu Dvanácti a jejich nástupcům, vím, že rozbití společenství s nimi, ale zejména s Petrem, by znamenalo rozchod s Kristem, který je JEDEN ve svém mystickém Těle, v Církvi.

Pravdou je, že církev je na zemi zastoupena Kristovým vikářem, tedy papežem. A kdokoli je proti papeži, je, ipso facto, mimo církev. —Kardinál Robert Sarah, Corriere della Sera, 7. října 2019; americamagazine.org

Kráčejí tedy cestou nebezpečných omylů, kteří věří, že mohou přijmout Krista jako hlavu církve, aniž by se věrně drželi svého zástupce na zemi. -PÁPEŽ PIUS XII, Mystici Corporis Christi (O tajemném těle Kristově), 29. června 1943; n. 41; vatikán.va

Pokud je papež matoucí nebo váš biskup mlčí, stále můžeme vy a já křičet evangelium ze střech. Nepochybně jejich mlčení a dokonce i osobní nevěra představují soud, dokonce a hrob soud pro nás. Pokud tomu tak je, pak je to proto, že Ježíš chce být v tuto hodinu oslavován více laiky než duchovenstvem. Ale nikdy nebudeme oslavovat Ježíše, pokud se sami staneme zdrojem nejednoty. Nikdy nebudeme oslavovat Krista, pokud se budeme chovat jako ti starí učedníci, kteří zpanikařili a zmítali se uprostřed bouře, která hrozila jejich potopením.

Křesťané by měli mít na paměti, že to je Kristus, kdo vede historii Církve. Církev tedy neničí papežův přístup. To není možné: Kristus nedovolí zničit církev, a to ani papežem. Pokud Kristus vede Církev, papež naší doby podnikne nezbytné kroky, aby se pohnul kupředu. Pokud jsme křesťané, měli bychom takto uvažovat ... Ano, myslím si, že to je hlavní příčina, ne zakořenění ve víře, nejistota, že Bůh poslal Krista, aby založil církev, a že svůj plán bude plnit v průběhu dějin prostřednictvím lidí, kteří zpřístupní se mu. To je víra, kterou musíme mít, abychom mohli soudit kohokoliv a cokoli, co se stane, nejen papeže. —Maria Voce, prezident fokoláre, Vatikán Insider23. prosince 2017 

Pokud je František matoucí, najděte jeho prohlášení, které není (např zde). Pokud nemůžete, najděte prohlášení jiného papeže nebo magisterský dokument nebo katechismus. Lidé mi neustále říkají: „Existuje takový zmatek!“ a já odpovím: „Ale nejsem zmatený. Učení církve není ukryto v trezoru. Vlastním katechismus. The Papežství není jeden papežnatož výraz jeho osobních rozmarů a myšlenek; je prostě garantem poslušnosti víry po celá staletí až do konce věků. “

Projekt PapežŘímský biskup a nástupce Petra „je trvalým a viditelným zdrojem a základem jednoty biskupů i celé společnosti věřících.“ -Katechismus katolické církve, ne. 882

Papežové udělali a dělají chyby, a to není překvapením. Neomylnost je vyhrazena ex cathedra [„Ze sídla“ Petra, tj. Hlásání dogmat založených na posvátné tradici]. Žádní papežové v historii církve nikdy neudělali ex cathedra chyby.—Rev. Joseph Iannuzzi, teolog, v osobním dopise mi

Ve skutečnosti budu tupý. Někteří z vás jsou naštvaní, protože chcete, aby papež napravil svět. Jste naštvaní, protože chcete, aby se papež chopil váš zbraně a dělat váš pracovat na evangelizaci, nabádání a transformaci kultury. Možná jsem jen cynický, ale během svých třiceti let práce na evangelizaci jsem nikdy příliš nehleděl na hierarchii, abych se dostal za svou službu. Liberalismus, modernismus, strach, zbabělost, politická korektnost, klerikalismus ... Zažil jsem to všechno a díky tomu jsem se naučil, že nezáleží na mém vlastním povolání. Ježíš mě nebude soudit podle toho, co udělali moji pastýři, ale podle toho, zda jsem věrný talentu, který mi dal - nebo jestli jsem to pohřbil v zemi. Svatí a mučedníci nečekali, až uslyší, zda je papež ve své každodenní práci věrný nebo ne. Vystoupili se svým vlastním povoláním a v tomto procesu mnoho lidí změnilo svět více, než jakýkoli papež kdy měl nebo pravděpodobně kdy bude. 

Na začátku této nedávné synody byla bohoslužba ve vatikánské zahradě. Papež pohlédl pochmurně na to, jak se odehrály poněkud podivné rituály. A pak přišel čas, aby František promluvil. Místo toho, aby půjčil jakoukoli důvěryhodnost tomu, co se právě stalo, odložil své poznámky stranou. Poté obrátil celé shromáždění k nejvýznamnější modlitbě v Církvi, k Otče náš,. A tato modlitba ukončila zvláštní shromáždění slovy: "zbav nás od zlého."

Ano, Pane, zbav nás od zlého. Ale dej mi milost být Dobrem, kterým jsem se narodil v tuto dobu, v tuto hodinu - a sílu vytrvat až do konce.  

 

The Now Word je služba na plný úvazek
pokračuje vaší podporou.
Požehnej vám a děkuji. 

 

Na cestu s Markem dovnitř Projekt Nyní slovo,
klikněte na banner níže až upsat.
Váš e-mail nebude nikomu sdílen.

Tisk přátelský, PDF a e-mail

Poznámky pod čarou

Poznámky pod čarou
1 srov Pět oprav
Publikováno v DOMŮ, SKVĚLÉ ZKOUŠKY.