Otevřete své srdce

Hle, stojím u dveří a klepám. Pokud někdo uslyší můj hlas a otevře dveře, vejdu do jeho domu a večeřím s ním a on se mnou. (Zjevení 3:20)

JEŽÍŠ adresoval tato slova nikoli pohanům, ale církvi v Laodicea. Ano, my pokřtěni musíme otevřít své srdce Ježíši. A pokud ano, můžeme očekávat, že se stanou dvě věci.

Poprvé publikováno 19. června 2007

DVOJITÉ SVĚTLO

Vzpomínám si jako dítě, když jeden z mých rodičů v noci otevřel dveře naší ložnice. Světlo uklidňovalo, protože pronikalo temnotou. Ale bylo to také usvědčující, protože obvykle byly dveře otevřeny, aby nám řekly, abychom se usadili!

Ježíš řekl: „Jsem světlo světa.“ Když přijde jako světlo, mohu zažít velkou útěchu a hluboký pocit radosti nebo pokoje, zvláště na začátku duchovního života nebo ve chvílích hlubšího obrácení. Jsem přitahován ke Světlu, dívat se na Světlo, milovat Světlo. Ale protože mě Světlo tak miluje, když jsem připraven, začne odhalovat něco víc.

Najednou se věci začnou znovu zhoršovat. Zdá se, že upadám téměř bezmocně do starých zvyků. Může se mi zdát pokušení být zuřivější, ostatní lidi dráždit a životní zkoušky být intenzivnější a obtížnější. Tady je místo, kde musím začít chodit vírou, protože můj zrak se zdá být skrytý, všechny pocity pryč. Možná cítím, že mě Světlo opustilo. To však vůbec neplatí. Ježíš slíbil, že s námi bude „až do konce věku“. Spíše nyní prožívám ne „teplo“ Světla, ale jeho světélkování.

OSVĚTLENÍ

Teď vidím jen tento hříšný a ubohý nepořádek osvětlený na podlaze mého srdce. Myslel jsem, že jsem svatý, ale nejbolestivějším způsobem zjistím, že nejsem celý. Zde musím probudit víru v Ježíše jako můj zachránce. Musím si připomenout, proč ke mně vůbec přišlo Světlo. Ježíšovo jméno znamená „Jahve zachraňuje“. Přišel nás zachránit před našimi hříchy. Takže teď mě začíná zachránit před mým hříchem tím, že mi ho zjevuje skrze světlo pravdy, protože mě miluje.

Potom se otevřely oči [Adama a Evy] a oni si uvědomili, že jsou nazí. (Gen 3: 7)

Nyní stojí Obvinitel poblíž a dobře ví, že se chystám stát se více podobným Kristu, pokud začnu chodit vírou. A tak vysloví slova, která mě odradí:

Nějaký křesťan jsi! Tolik k vaší konverzi! Tolik ke všem věcem, které pro vás Bůh udělal! Opět jsi upadl do toho, před čím tě zachránil. Jste takovým zklamáním. Proč se tak obtěžovat? Jaké je použití? Nikdy nebudeš svatý ...

A Obhájce jde dál a dál.

Ale Ježíš stojí u dveří mého srdce a říká:

Otevřel jsi dveře svého srdce Mně, Světlu světa. S radostí jsem přišel, i když já, který jsem Bůh, jsem věděl, že tento nepořádek bude na podlaze vašeho srdce. Vizte, nepřišel jsem vás odsoudit, ale očistit to, abychom spolu s vámi měli kde sedět a jíst.

Toto pevné rozhodnutí stát se svatým je pro mě nesmírně příjemné. Žehnám vašemu úsilí a dám vám příležitosti, abyste se posvětili. Dávejte pozor, abyste neztratili žádnou příležitost, kterou vám Moje prozřetelnost nabízí k posvěcení. Pokud se ti nepodaří využít příležitosti, neztrácej klid, ale hluboce se pokoř přede mnou a s velkou důvěrou se zcela ponoř do Mého milosrdenství. Tímto způsobem získáte více, než jste ztratili, protože pokorné duši je poskytnuta větší přízeň, než si sama duše přeje ... —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1361

DVOJNÁSOBNÍ ODPOVĚĎ

Nyní stojím před rozhodnutím, buď věřit Satanovým lžím, nebo přijmout Boží milost a milosrdenství. Satan chce, abych napodobil jeho hřích pýcha. Láká mě, abych běžel ke dveřím a zabouchl je, formuloval mé činy slovy falešné pokory ... že jsem mizerný bídák, nehodný boha a prokletý blázen, který si zaslouží každou špatnou věc.

… Tak sešili fíkové listy a vyrobili si bederní roušky… muž a jeho žena se skryli před Hospodinem Bohem. (Gen 3: 7-8)

Druhým rozhodnutím je přijmout to, co vidím ve svém srdci pravda. Ježíš chce, abych napodoboval Ho Nyní. Stát se skutečně pokorný.

Pokořil se a stal se poslušným smrti, dokonce smrti na kříži. (Fil 2: 8)

Ježíš řekl, že pravda nás osvobodí a první pravdou, která nás osvobodí, je pravda Jsem hříšník. Chce, abych v pokoře otevřel dveře mého srdce a přiznal, že potřebuji odpuštění a uzdravení, milost a sílu. Je také velmi pokorné přijmout, že mi to Ježíš chce dát svobodně, i když si to nezasloužím. Že mě miluje, i když se cítím nemilovaný.

Křest je první vchod k posvěcení, procesu uzdravení jizvy prvotního hříchu. Je to začátek, ne konec. Ježíš nyní uplatňuje milosti křtu tím, že přichází jako světlo, aby odhalil moji potřebu spasitele, moji potřebu být uzdraven a osvobozen. Kříž, o který mě žádá, abych ho vzal a následoval za ním, je složen ze dvou paprsků: mého vlastního slabost a moje bezmocnost abych se zachránil. Mám je přijmout pokorně na rameno a pak následujte Ježíše na Kalvárii kde jsem jeho ranami uzdraven.

PROSTŘEDNICTVÍM SVĚTŮ

Beru tento kříž na rameno pokaždé, když vstoupím do zpovědní. Tam na mě Ježíš čeká, abych uznal nepořádek na podlaze mého srdce, aby jej mohl umýt čistou svou vlastní krví. Tam se setkávám se Světlem světa, které je také „Beránkem Božím, který snímá hříchy světa“. Otevřít dveře zpovědnice znamená otevřít dveře mého srdce. Znamená to vstoupit do pravdy toho, kým jsem byl, abych mohl kráčet ve svobodě toho, kým skutečně jsem: syn nebo dcera Otce.

Ježíš připravuje mé srdce na hostinu nejen své přítomnosti, ale i přítomnosti Otce.

Kdokoli mě miluje, dodrží má slova, a můj Otec ho bude milovat, a my k němu přijdeme a budeme u něj bydlet. (Jan 14:23)

Tím, že vyznávám svůj hřích a přijímám, že Ježíš je můj Pán, zachovávám Jeho slovo, které mě volá „činit pokání a věřit dobré zprávě“. Přeje si mě posílit, abych zůstal všechno jeho slova, protože bez Něho „nemůžu nic udělat“.

Banket, který přináší, je jeho vlastní tělo a krev. Když jsem se ve zpovědnici vyprázdnil, přišel mě Ježíš naplnit Chléb života. Může to však udělat pouze tehdy, když jsem mu nejprve otevřel své srdce. Jinak bude i nadále stát za dveřmi a klepat.

OTEVŘETE SVÉ SRDCE

Rychlým způsobem, jak odradit, je věřit, že jakmile jsem přijal Ježíše jako svého spasitele, nebo jakmile jsem šel ke zpovědi, že celý podlaha mého srdce je perfektní. Ale pravdou je, že jsem jen trochu otevřel dveře svého srdce. A tak mě o to Ježíš znovu žádá dokořán dveře mého srdce. Znovu pociťuji teplo Světla a jsem k němu přitahován těmito útěchami. Světlo osvětluje mou mysl, naplňuje mě větším vnímáním, touhou a vírou ... vírou, která mě připravuje na další přijetí temnota čištění. Otevírám Mu své srdce s touhou po stále více Něm, po více a více očištění, které mi umožní přijmout Ho; přijdou zkoušky a pokušení, a jak Světlo pravdy odhalí další zmatky, skvrny a potřebné opravy, znovu jsem konfrontován s křížem své potřeby, mé potřeby spasitele.

A tak moje cesta s křížem prožívá mezi neustále plynoucím písmem Vyznání a eucharistickou horou na Kalvárii, přičemž Vzkříšení spojuje obojí. Je to obtížná a úzká silnice.

Ale vede to k věčnému životu.

Milovaní, nedivte se, že mezi vámi dochází ke zkoušce ohněm, jako by se vám stalo něco zvláštního. Radujte se však do té míry, v níž se podílíte na utrpení Krista, abyste se při jeho zjevení radovali také jásavě. (1 Pet 4:13)