Modlitba v zoufalství

NYNÍ SLOVO O HROMADNÝCH ČTENÍCH
na úterý 11. srpna 2015
Památník sv. Kláry

Liturgické texty zde

MOŽNÁ nejhlubší zkouškou, kterou dnes mnozí zažívají, je pokušení věřit, že modlitba je marná, že Bůh na jejich modlitby ani neslyší, ani na ně neodpoví. Poddat se tomuto pokušení je začátkem ztroskotání vlastní víry…

ZNEUŽITÍ V MODLITBĚ

Jeden čtenář mi napsal, že se už roky modlí za obrácení své manželky, ale ona je stále tvrdohlavá jako vždy. Další čtenář je již dva roky nezaměstnaný a stále si nemůže najít práci. Další čelí nekonečné nemoci; další je osamělý; další s dětmi, které opustily víru; jiný, který navzdory časté modlitbě, přijímání svátostí a všem dobrým snahám stále klopýtá ve stejných hříších.

A tak zoufají.

To je jen několik příkladů obtížných zkoušek, kterým dnes mnoho v Kristově těle čelí - nemluvě o těch, kteří sledují, jak jejich děti umírají hlady, jejich rodiny se rozpadají nebo v některých případech umírají před jejich samotné oči.

V těchto situacích je možná nejen modlitba, ale také je nezbytný.

V hlubokých pasážích o křesťanských modlitbách v Katechismus katolické církve, říká:

Důvěra rodičů je testována - osvědčuje se - v soužení. Hlavní problém se týká petiční modlitbapro sebe nebo pro ostatní na přímluvu. Někteří se dokonce přestanou modlit, protože si myslí, že jejich žádost není vyslyšena. Zde je třeba položit dvě otázky: Proč si myslíme, že naše petice nebyla vyslyšena? Jak je naše modlitba vyslyšena, jak je „účinná“? —N. 2734

Poté je položena další otázka, která vyžaduje zkoušku svědomí:

… Když chválíme Boha nebo mu děkujeme za jeho výhody obecně, nezajímá nás, zda je naše modlitba pro něj přijatelná. Na druhé straně požadujeme, abychom viděli výsledky našich petic. Jaký je obraz Boha, který motivuje naši modlitbu: nástroj, který se má používat? nebo Otec našeho Pána Ježíše Krista? —N. 2735

Zde jsme konfrontováni s nevyhnutelným tajemstvím: Boží cesty nejsou naše cesty.

Nebo jako nebesa jsou vyšší než země, tak jsou i mé cesty vyšší než vaše cesty, mé myšlenky vyšší než vaše myšlenky. (Izajáš 55: 9)

Vzpomínám si, když mi bylo 35 let, jak jsem seděl u postele své matky, která umírala na rakovinu. Byla to svatá žena, ikona lásky a moudrosti v naší rodině. Ale její smrt vypadala jako něco jiného než svatého. V podstatě se před námi dusila během zdánlivě věčných minut. Obraz naší matky, která umírala jako ryba z vody, byla spálena v našich myslích. Proč tak krásná osoba zemřela tak brutální smrtí? Proč moje sestra zemřela před autonehodou před lety v mladém věku dvaadvaceti?

Nemyslím si, že na tuto otázku - nebo na jakoukoli otázku týkající se tajemství utrpení - lze dostatečně odpovědět, pokud Bůh sám trpěl. Na Kristově smrti skutečně nebylo nic krásného. I Jeho život byl poznamenán zkouškou za zkouškou.

Lišky mají díry a ptáci mají hnízda; ale Syn člověka nemá kam sklonit hlavu. (Mat 8:20)

A přesto tento trpící služebník odhalil zdroj H.je pro nás síla: Stále se modlil s Otcem, a nejvýrazněji, když cítil, že ho Otec opustil.

Otče, pokud jsi ochotný, vezmi ode mě tento kalich; přesto, ne moje vůle, ale tvá je hotová. [A aby ho posílil, zjevil se mu anděl z nebe.] (Lukáš 22: 42–43)

Dokonce i tehdy, když visel nahý na kříži, vykřikl: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Pokud by tam Ježíš ukončil svou modlitbu, možná bychom i my měli důvod k naprostému zoufalství. Náš Pán však přidal ještě jeden výkřik:

Otče, do tvých rukou chválím svého ducha. (Lukáš 23:46)

Zde sám Ježíš položil poslední kámen z dlažby cesta že i my máme brát tváří v tvář tajemství hříchu, zla a utrpení na tomto světě. A to je způsob pokory. ^[1]srov Klíč k otevření Božího srdce

CESTA POKORY

Nejběžnějším, ale nejskrytějším pokušením je naše nedostatek víry. Vyjadřuje se méně deklarovanou nedůvěrou než našimi skutečnými preferencemi. Když se začneme modlit, tisíc prací nebo starostí považovaných za naléhavé soupeří o prioritu; opět je to okamžik pravdy pro srdce: jaká je jeho skutečná láska? Někdy se obracíme na Pána jako poslední možnost, ale opravdu tomu věříme? Někdy získáváme Pána jako spojence, ale naše srdce zůstává troufalé. V každém případě náš nedostatek víry odhaluje, že se dosud nepodílíme na pokorném srdci: „Kromě mě můžeš nic. " -Katechismus katolické církve (CCC), ne. 2732

Modlitba pochybností se ptá proč? Ale modlitba víry žádá jak-jak mi Pane přeješ pokračovat na nevysvětlitelné cestě přede mnou? A odpovídá v dnešním evangeliu:

Kdokoli se stane pokorným jako toto dítě, je největším v království nebeském.

Pokorní nejsou překvapeni svou úzkostí; vede je to k tomu, aby více věřili a vytrvale drželi. -CCC, n. 2733

Pokorní nerozumí všem Božím způsobům; spíše je jednoduše přijímají ve víře a udržují Kříž a Vzkříšení jako vůdčí hvězdu před nimi v noci utrpení.

LIDSKÁ SVOBODA

Často myslím na Saulovo obrácení (sv. Pavla). Proč si Pán vybral konkrétní den, kdy udělal, aby srazil Saula z jeho vysokého koně? Proč se Ježíš neobjevil ve světle před Stephen byl ukamenován? Než byly ostatní křesťanské rodiny rozervány násilím davu? Než měl Saul předsedat mučení a smrti ještě více křesťanů? My
nemohu s jistotou říci. Skutečnost, že Bůh projevil tolik milosrdenství muži s tolika krví na rukou, vedla Pavla k tomu, aby se stal hybnou silou nejen růstu raně křesťanské komunity, ale také autorem dopisů, které i nadále živí církev tento den. Byly psány perem pokory naplněným inkoustem modlitby.

Bůh slyší křik chudých. Ale proč občas čeká tak dlouho, aby se vypořádal s jejich pláčem? Zde se znovu ukazuje další tajemství - tajemství lidské vůle; záhadu, kterou nejen mám moc činit rozhodnutí, která mají jak časové, tak věčné důsledky, ale také to dělají lidé kolem mě.

Žádáme Boha o „co je dobré pro nás“? Náš Otec ví, co potřebujeme, než se ho zeptáme, ale čeká na naši prosbu, protože důstojnost jeho dětí spočívá v jejich svobodě. Musíme se tedy modlit s jeho Duchem svobody, abychom mohli skutečně vědět, co chce ... musíme bojovat, abychom získali pokoru, důvěru a vytrvalost ... V tom spočívá bitva, jejíž výběr má sloužit pánovi. -CCC, 2735

Ke komu půjdeme? Ježíši, máš slova věčného života. To je opravdu modlitba a výběr pokorného srdce, toho, kdo nemá žádné odpovědi, žádná řešení, žádné světlo, ale světlo víry.

Místo Boží v mé duši je prázdné. Ve mně není žádný Bůh. Když je bolest touhy tak velká - jen toužím a toužím po Bohu ... a pak je to tak, že cítím, že mě nechce - není tam - Bůh mě nechce. -Matka Tereza, Pojď za mým světlemBrian Kolodiejchuk, MC; str. 2

Ale každý den blahoslavená matka Tereza stále kleče na kolena, jako by vstupovala do Getsemane, a strávila hodinu s Ježíšem před Nejsvětější svátostí.

Kdo se bude hádat o plody její víry?

MODLITBA V TÉTO HODINĚ

Na závěr bych chtěl znovu uvést téma do kontextu naší bouřlivé doby. Věřím, že část zkoušek mnoha lidí dnes spočívá právě v „tichu Boha“ tváří v tvář tolika útokům na víru. Není to však tolik ticha, jak říkal Otec - jako to možná kdysi udělal Ježíši:

Mé milované dítě, tento pohár, který vám dávám, je pro život světa. Dar vašeho utrpení, dar vašeho „ano“ Kříži, je prostředkem, kterým jej zachráním.

Církev je povolána k účasti na Kristově umučení, smrti a vzkříšení právě jako spolupracovníci v Otcově plánu vykoupení. Znovu slyším slova tohoto mocného proroctví předneseného v Římě za přítomnosti Pavla VI.

Protože tě miluji, chci ti ukázat, co dělám v dnešním světě. Chci vás připravit na to, co přijde. Dny temnoty přicházejí na svět, dny soužení ... Budovy, které nyní stojí, nebudou stát. Podpora, která tu nyní pro mé lidi bude, tam nebude. Chci, abyste byli připraveni, moji lidé, abyste věděli jen mě a štěpili seo mě a mít mě způsobem hlubším než kdykoli předtím. Zavedu vás do pouště ... zbavím vás všeho, na čem teď záleží, takže jste závislí jen na mně. Čas temna přichází na svět, ale čas slávy přichází pro mou Církev, čas slávy přichází pro můj lid. Vyliji na vás všechny dary mého Ducha. Připravím vás na duchovní boj; Připravím vás na čas evangelizace, který svět nikdy neviděl…. A když nebudete mít nic kromě mě, budete mít všechno: zemi, pole, domovy a bratry a sestry a lásku, radost a mír více než kdykoli předtím. Buďte připraveni, moji lidé, chci vás připravit ... —Dal Dr. Ralph Martin, Svatopetrské náměstí, Letnice v pondělí v květnu 1975

Dovolte mi tedy uzavřít Mojžíšova slova v dnešním prvním čtení a poté sv. Pavla. Vězte to, moji milovaní bratři a sestry, že s vámi trpím v temnotě víry. Nevzdávejte to: cesta do ráje je úzká, ale není nemožná. Jde se v pokoře víry v stálost modlitby.

Ti, kdo se modlí, jsou jistě spaseni; ti, kdo se nemodlí, jsou určitě zatraceni. -Svatý. Alphonsus Liguori, CCC, ne. 2744

Uvidíte, až bude ten správný čas, že Bůh opravdu dělá vše pro dobré pro ty, kdo ho milují ... ^[2]srov. Řím 8: 28 pro ty, kteří pokračují v modlitbě, dokonce i v zoufalství.

Je to Hospodin, kdo pochoduje před vámi; bude s vámi a nikdy vás nezklame ani vás neopustí. Takže se nebojte a nedejte se zděšit. (První čtení)

Milovaní, nedivte se, že mezi vámi dochází ke zkoušce ohněm, jako by se vám stalo něco zvláštního. Radujte se však do té míry, v níž se podílíte na utrpení Krista, abyste se při jeho zjevení radovali také jásavě. (1 Pet 4: 12-13)