MILÝ bratři a sestry, uplynuly čtyři měsíce od bouře, která způsobila katastrofu na naší farmě a našich životech zde. Dnes dělám poslední opravy našich dobytčích ohrad, než se otočíme k obrovskému množství stromů, které ještě musí být vyrúbány na našem majetku. Tím se dá říci, že rytmus mé služby, který byl přerušen v červnu, platí i nadále. Odevzdal jsem Kristu v této době neschopnost skutečně dát to, co chci dát ... a důvěřovat Jeho plánu. Jeden den najednou.
Takže dnes, na tento svátek velkého svatého Jana Pavla II., Bych vás rád nechal znovu s písní, kterou jsem napsal v den jeho smrti, ao rok později jsem zpíval ve Vatikánu. Také jsem vybral některé citáty, které, myslím, v tuto hodinu nadále mluví s církví. Vážený St. John Paul, Modlete se za nás.
Je známkou velikosti být schopen říci: „Udělal jsem chybu; Zhřešil jsem, otče; Urazil jsem tě, můj Bože; To mi je líto; Žádám o odpuštění; Zkusím to znovu, protože se spoléhám na vaši sílu a věřím ve vaši lásku. A vím, že moc velikonočního tajemství vašeho Syna - smrt a vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista - je velká než mé slabosti a všechny hříchy světa. Přijdu a vyznám své hříchy a budu uzdraven a budu žít v tvé lásce! —Homilie, San Antonio, 1987; Podle vlastních slov papež Jan Pavel II., Gramercy Books, str. 101
Jedním slovem lze říci, že kulturní změna, kterou požadujeme, vyžaduje od každého odvahu přijmout nový životní styl, spočívající v praktickém rozhodování - na osobní, rodinné, sociální a mezinárodní úrovni - na základě správná stupnice hodnot: nadřazenost bytí nad tím, osoby nad věcmi. Tento obnovený životní styl zahrnuje přechod od lhostejnosti k zájmu o druhé, od odmítnutí k přijetí. Jiní lidé nejsou soupeři, před nimiž se musíme bránit, ale bratři a sestry, kterým je třeba poskytnout podporu. Mají být milováni kvůli sobě a obohacují nás svou přítomností. -Evangelium vitae, 25. března 1995; vatikán.va
Nikdo nemůže uniknout základním otázkám: Co musím udělat? Jak rozeznám dobro od zla? Odpověď je 
možné jen díky lesku pravdy, která září hluboko v lidském duchu ... Ježíš Kristus, „světlo národů“, září na tváři své církve, kterou vysílá do celého světa, aby ohlašoval evangelium každé stvoření. -Veritatis Splendor, n. 2; vatikán.va
Bratři a sestry, nebojte se přivítat Krista a přijmout jeho moc ... Nebojte se. —Homily, Inauguration of the Pope, 22. října 1978; Zenit.org
S tragickými důsledky se dlouhý historický proces dostává do bodu obratu. Proces, který kdysi vedl k objevení myšlenky „lidských práv“ - práv obsažených v každém člověku a před jakoukoli ústavou a státní legislativou - je dnes poznamenán překvapivým rozporem. Právě v době, kdy jsou slavnostně deklarována nedotknutelná práva člověka a veřejně potvrzována hodnota života, je upíráno nebo pošlapáváno samotné právo na život, zejména v těch důležitějších okamžicích existence: v okamžiku narození okamžik smrti ... To se děje také na úrovni politiky a vlády: původní a nezcizitelné právo na život je zpochybňováno nebo odepřeno na základě parlamentního hlasování nebo vůle jedné části lidu - i když je většina. Toto je zlověstný výsledek relativismu, který vládne bez odporu: „právo“ přestává být takové, protože již není pevně založeno na nedotknutelné důstojnosti osoby, ale podléhá vůli silnější části. Tímto způsobem demokracie v rozporu se svými vlastními principy účinně směřuje k formě totalitarismu. — PAPEŽ JAN PAVEL II. Evangelium Vitae, „Evangelium života“, n. 18
Tento boj je obdobou apokalyptického boje popsaného v [Zj 11: 19–12: 1–6, 10 o boji mezi „ženou oděnou sluncem“ a „drakem“]. Smrtné bitvy proti životu: „kultura smrti“ se snaží prosadit naši touhu žít a žít naplno ... Obrovské sektory společnosti jsou zmatené v tom, co je správné a co špatné, a jsou vydány na milost a nemilost těm, kteří mají moc „vytvářet“ názor a vnucovat jej ostatním. —POPE JOHN PAUL II, Státní park Cherry Creek Homily, Denver, Colorado, 1993
Hned od začátku své služby v Římě ve Svatopetrském stolci považuji toto poselství [Božího milosrdenství] za své zvláštní 
úkol. Prozřetelnost mi to přiřadila v současné situaci člověka, církve a světa. Dalo by se říci, že právě tato situace mi tuto zprávu určila jako můj úkol před Bohem. —22. Listopadu 1981 ve svatyni milosrdné lásky v italské Collevalenze
Odtud musí jít dál 'jiskra, která připraví svět na [Ježíšův] konečný příchod'(Deník1732). Tuto jiskru je třeba osvětlit Boží milostí. Tento oheň milosrdenství je třeba přenést na svět. -SVATÝ. JÁN PAUL II., Vysvěcení baziliky Božího milosrdenství, Krakov, Polsko; předmluva v deníku vázaném na kůži, Božské milosrdenství v mé duši, St. Michel Print, 2008
Tato žena víry, Marie z Nazareta, Matka Boží, nám byla dána jako vzor naší pouti víry. Od Marie se učíme odevzdávat se Boží vůli ve všem. Od Marie se učíme důvěřovat, i když se zdá, že veškerá naděje je pryč. Od Marie se učíme milovat Krista, jejího Syna a Syna Božího. Protože Marie není jen Matkou Boží, je také Matkou církve. —Message to Priests, Washington, DC 1979; Podle vlastních slov papež Jan Pavel II., Gramercy Books, str. 110
SOUVISEJÍCÍ ČTENÍ
Přečtěte si moje nadpřirozené setkání s přítomností svatého Jana Pavla ve Vatikánu: Sv. Jan Pavel II
Chcete-li zakoupit Markovu hudbu nebo knihu, přejděte na:
The Now Word je služba na plný úvazek
pokračuje vaší podporou.
Požehnej vám a děkuji.
Na cestu s Markem dovnitř Projekt Nyní slovo,
klikněte na banner níže až upsat.
Váš e-mail nebude nikomu sdílen.
