Dnes se často říká, že dnešní století žízní po autenticitě.
Zejména u mladých lidí se to říká
mají hrůzu z umělého nebo falešného
a že hledají především pravdu a poctivost.
Tato „znamení doby“ by nás měla přimět k ostražitosti.
Buď mlčky nebo nahlas – ale vždy důrazně – se nás ptá:
Opravdu věříte tomu, co hlásáte?
Žiješ to, čemu věříš?
Opravdu kážete to, co žijete?
Svědectví života se více než kdy jindy stalo nezbytnou podmínkou
pro skutečnou účinnost při kázání.
Právě proto jsme do jisté míry
zodpovědný za pokrok evangelia, které hlásáme.

—OPOPE ST. PAUL VI, Evangelii Nuntiandi, n. 76

DNES, tam je tolik bahno-shazování směrem k hierarchii, pokud jde o stav Církve. Jistě, nesou velkou zodpovědnost a zodpovědnost za svá stáda a mnozí z nás jsou frustrováni jejich drtivým mlčením, ne-li spoluprácetváří v tvář tomu bezbožná globální revoluce pod hlavičkou „Skvělý reset “. Ale není to poprvé v dějinách spásy, kdy bylo stádo všechno ale opuštěný — tentokrát vlkům z “progresivita"A"politická korektnost“. Právě v takových časech však Bůh hledí na laiky, aby v nich povstával světci kteří se stávají jako zářící hvězdy v nejtemnějších nocích. Když lidé v těchto dnech chtějí bičovat duchovenstvo, odpovídám: „Bůh se dívá na tebe i na mě. Tak pojďme na to!“pokračovat ve čtení →