Největší revoluce

THE svět je připraven na velkou revoluci. Po tisících letech takzvaného pokroku nejsme o nic méně barbarští než Kain. Myslíme si, že jsme pokročilí, ale mnozí nemají ponětí, jak založit zahradu. Tvrdíme, že jsme civilizovaní, přesto jsme rozdělenější a v nebezpečí hromadného sebezničení než kterákoli předchozí generace. Není to maličkost, že Panna Maria prostřednictvím několika proroků řekla, že „Žiješ v době horší, než byla doba potopy,“ ale dodává, "...a nadešel okamžik tvého návratu."^[1]Červen 18th, 2020, „Horší než potopa“ Ale vrátit se k čemu? Na náboženství? Na „tradiční mše“? Před II. vatikánským koncilem…?

NÁVRAT DO INTIMATY

Samotné srdce toho, k čemu nás Bůh volá, je a vrátit se k důvěrnosti s Ním. V Genesis po pádu Adama a Evy se píše:

Když uslyšeli zvuk Hospodina Boha procházet se po zahradě ve větrnou denní dobu, muž a jeho žena se skryli před Hospodinem Bohem mezi stromy zahrady. (Genesis 3:8)

Bůh mezi nimi chodil a bezpochyby často s jim. A do té chvíle Adam a Eva chodili se svým Bohem. Adam žil zcela v Boží vůli a podílel se na vnitřním životě a harmonii Nejsvětější Trojice takovým způsobem, že každý nádech, každá myšlenka a každý čin byly jako pomalý tanec se Stvořitelem. Vždyť Adam a Eva byli stvořeni k Božímu obrazu přesně aby se mohli důvěrně a nepřetržitě účastnit božského života. Pohlavní spojení Adama a Evy bylo ve skutečnosti pouhým odrazem jednoty, kterou si Bůh s námi přeje v srdci naší bytosti.

Celé dějiny spásy jsou ve skutečnosti trpělivou kronikou Boha Otce, který nás láká zpět k sobě. Jakmile toto pochopíme, vše ostatní získá zásadní perspektivu: účel a krása stvoření, účel života, účel Ježíšovy smrti a vzkříšení... to vše dává smysl, když si uvědomíte, že Bůh se nevzdal lidstva a ve skutečnosti nám chce obnovit důvěrnost s Ním. V tom je ve skutečnosti tajemství skutečného štěstí na zemi: není to to, co vlastníme, ale kdo vlastníme, co dělá celý rozdíl. A jak smutná a dlouhá řada těch, kteří nemají svého Stvořitele.

INTIMACIE S BOHEM

Jak vypadá intimita s Bohem? Jak mohu být důvěrným přítelem s někým, koho nevidím? Jsem si jistý, že jsi si pomyslel: "Pane, proč se mi všem nezjevíš, abychom Tě mohli vidět a milovat?" Ale tato otázka ve skutečnosti prozrazuje fatální nepochopení toho, kdo vy jsou.

Nejste další vysoce vyvinutý druh prachu, pouhé stvoření „rovné“ mezi miliony druhů. I vy jste spíše stvořeni k obrazu Božímu. Co to znamená? Znamená to, že vaše paměť, vůle a intelekt tvoří schopnost milovat takovým způsobem, aby být ve společenství s Bohem a ostatními. Jak vysoko jsou hory nad zrnkem písku, tak vysoká je i lidská schopnost božství. Naši psi, kočky a koně mohou zdánlivě „milovat“, ale sotva tomu rozumí, protože jim chybí paměť, vůle a intelekt, které Bůh vštípil pouze lidstvu. Proto mohou být mazlíčci loajální instinktem; ale lidé jsou loajální tím volba. Je to tato svobodná vůle, kterou si musíme zvolit pro lásku, která otevírá vesmír radosti lidskému duchu, který najde své konečné naplnění ve věčnosti.

A proto není tak jednoduché, aby se nám Bůh jednoduše „zjevil“, aby vyřešil naše existenční otázky. Pro On už dělal zjevit se nám. Chodil po zemi tři roky, miloval, dělal zázraky, křísil mrtvé... a my jsme Ho ukřižovali. To ukazuje, jak hluboké je lidské srdce. Máme schopnost nejen ovlivňovat životy druhých po staletí, ba věčnost (viz Svatí)... ale máme také schopnost se bouřit proti našemu Stvořiteli a způsobit nevýslovné utrpení. To není chyba v Božím plánu; je to vlastně to, co odlišuje lidi od zvířecí říše. Máme schopnost být jako Bůh... a ničit, jako bychom byli bohové. To je důvod, proč nepovažuji své spasení za samozřejmost. Čím jsem starší, tím více prosím Pána, aby mi zabránil odpadnout od Něho. Věřím, že to byla svatá Tereza z Kalkaty, kdo jednou řekl, že schopnost válčit leží v každém lidském srdci.

To je důvod, proč tomu tak není vidění ale věřit Bůh, který je bránou k intimitě s Ním.

…neboť vyznáš-li svými ústy, že Ježíš je Pán, a ve svém srdci uvěříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Římanům 10:9)

Mohl jsem Ho totiž vidět – a také Ho ukřižovat. Prvotní ranou Adama nebylo pojídání zakázaného ovoce; v první řadě to byla nedůvěra v jeho Stvořitele. A od té doby se každá lidská bytost snaží důvěřovat Bohu – že Jeho Slovo je nejlepší; že Jeho zákony jsou nejlepší; že Jeho cesty jsou nejlepší. A tak trávíme život ochutnáváním, pěstováním a sklizní zakázaného ovoce... a sklízíme svět smutku, úzkosti a neklidu. Kdyby zmizel hřích, zmizela by i potřeba terapeutů.

DVA TŘA

So víra je branou k intimitě s Bohem, který láká lidstvo uvězněné ve vírech utrpení:

Pojďte ke mně všichni, kteří se namáháte a jste obtěžováni, a já vám dám odpočinek. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, protože jsem mírný a pokorný srdcem; a najdete odpočinek pro sebe. Neboť mé jho je snadné a moje břemeno světlo. (Mat 11: 28-30)

Který bůh v dějinách světa kdy takto mluvil ke svým poddaným? Náš Bůh. Jediný pravý a jediný Bůh, zjevený v Ježíši Kristu. K tomu nás zve intimita s ním. Nejen to, ale nabízí svobodu, autentickou svobodu:

Za svobodu nás Kristus osvobodil; tak buďte pevní a nepoddávejte se znovu jho otroctví. (Gal 5: 1)

Takže vidíte, na výběr jsou dvě jha: Kristovo jho a jho hříchu. Nebo jinak řečeno, jho Boží vůle nebo jho lidské vůle.

Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nenávidět a druhého milovat, nebo bude jednomu oddán a druhým bude pohrdat. (Lukáš 16:13)

A protože řád, místo a účel, pro který jsme byli stvořeni, je žít v Boží vůli, cokoli jiného nás staví do kolize se smutkem. Musím ti to říkat? Známe to ze zkušenosti.

Je to vaše vůle, která vás okrádá o svěžest milosti, o krásu, která uchvacuje vašeho Stvořitele, o sílu, která vše přemáhá a vydrží, a o lásku, která vše ovlivňuje. —Naše dáma služebnice Boží Luisa Piccarreta, Panna Maria v království Boží vůle, Den 1

Takže naše víra v Ježíše, která je počátkem intimity s Ním, musí být skutečná. Ježíš říká "Přijď ke mně“ ale pak dodává "Vezmi mé jho a uč se ode mne". Jak můžete mít intimitu se svým partnerem, když jste v posteli s někým jiným? Stejně tak, pokud jsme neustále v posteli s vášněmi našeho těla, jsme to my – ne Bůh – kdo ničí intimitu s Ním. Proto, "Jako tělo bez ducha je mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků." ^[2]James 2: 26

VYJÁDŘENÁ INTIMITA

Na závěr pár slov k modlitbě. Mezi milenci neexistuje žádná skutečná intimita, pokud spolu nekomunikují. Zhroucení komunikace ve společnosti, ať už mezi manželi, členy rodiny nebo dokonce v rámci celých komunit, je velkým tlumičem intimity. Svatý Jan napsal:

…budeme-li chodit ve světle jako on ve světle, pak máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše nás očišťuje od všeho hříchu. (1. Jana 5:7)

Nedostatek komunikace nemusí nutně znamenat nedostatek slov. Spíše je to nedostatek 👀. Jakmile vstoupíme branou Víry, musíme najít cestu Pravda. Chodit ve světle znamená být transparentní a upřímný; znamená to být pokorný a malý; znamená to odpustit a být odpuštěn. To vše se děje prostřednictvím otevřené a jasné komunikace.

U Boha je toho dosaženo prostřednictvím „modlitby“.

... toužit po Něm je vždy začátkem lásky ... slovy, mentálními nebo hlasovými, má naše modlitba tělo. Přesto je nejdůležitější, aby srdce bylo přítomno tomu, ke kterému mluvíme v modlitbě: „To, zda je naše modlitba vyslyšena, závisí ne na počtu slov, ale na horlivosti našich duší.“ -Katechismus katolické církve, ne. 2709

Ve skutečnosti jde katechismus ještě dále a učí, že „modlitba je životem nového srdce“. ^[3]CCC 2687 Jinými slovy, pokud se nemodlím, mé duchovní srdce ano umírající a tím je také důvěrnost s Bohem. Jeden biskup mi jednou řekl, že nezná žádného kněze, který opustil kněžství, který by nejprve neopustil svůj modlitební život.

Poskytl jsem celé postní duchovní cvičení o modlitbě ^[4]vidět Modlitební ústup s Markem a tak se to v tomto malém prostoru nebude opakovat. Ale stačí říct:

Modlitba je setkáním Boží žízně s naší. Bůh žízní, abychom my po něm žíznili… modlitba je živá vztah Božích dětí s jejich Otcem… -CCC, n. 2560 2565

Modlitba je prostě upřímný, transparentní a pokorný rozhovor ze srdce s Bohem. Stejně jako váš manželský partner nechce, abyste četli teologická pojednání o lásce, ani Bůh nepotřebuje výmluvné řeči. Chce, abychom se jednoduše modlili ze srdce v celé jeho neohrabané syrovosti. A ve svém Slově, Písmu svatém, vám Bůh vylije své srdce. Takže poslouchejte a učte se od Něho prostřednictvím každodenní modlitby.

A tak skrze víru a touhu milovat a poznat Ježíše skrze pokornou modlitbu zakusíte Boha skutečně důvěrným a život měnícím způsobem. Zažijete největší možnou revoluci v lidské duši: objetí Nebeského Otce, když jste si mysleli, že jste všechno, jen ne milí.

Jako matka utěšuje své dítě, tak já budu těšit vás…
(Izajáš 66: 13)

Hospodine, mé srdce není pozvednuto,
mé oči nejsou zvednuté příliš vysoko;
Nezaměstnávám se věcmi
pro mě příliš skvělé a příliš úžasné.
Ale já jsem uklidnil a utišil svou duši,
jako dítě utišené u matčiných prsou;
jako dítě, které je utišeno, je moje duše.
(Žalm 131: 1-2)