Anděl, osvobozující duše z očistce Ludovico Carracci, c1612
DEN VŠECH DUŠÍ
Vzhledem k tomu, že jsem po většinu posledních dvou měsíců nebyl doma, stále dohánám mnoho věcí, a tak jsem mimo rytmus psaní. Doufám, že do příštího týdne budu na lepší cestě.
Sleduji a modlím se s vámi všemi, zvláště s mými americkými přáteli, jako hrozivé volební stavy…
NEBE je jen pro perfektní. Je to pravda!
Ale pak by se člověk mohl zeptat: „Jak se tedy mohu dostat do nebe, protože nejsem zdaleka dokonalý?“ Jiný by mohl odpovědět slovy: „Krev Ježíše vás očistí!“ A to platí také vždy, když upřímně žádáme o odpuštění: Ježíšova krev nám sbírá hříchy. Ale najednou mě to dělá naprosto obětavým, pokorným a charitativním - tj. plně obnoven k obrazu Božímu, ve kterém jsem stvořen? Poctivý člověk ví, že tomu tak je zřídka. Obvykle i po Vyznání stále existují zbytky „starého já“ - potřeba hlubšího uzdravení hříšných ran a očištění od úmyslu a tužeb. Jedním slovem, jen málo z nás skutečně miluje Pána, svého Boha všechno naše srdce, duše a síla, jak nám bylo přikázáno.
To je důvod, proč, když odpuštěná, ale nedokonalá duše zemře v Boží milosti, dává Pán ze své milosti a spravedlnosti poslední milost očistce. [1]Ačkoli to nelze chápat jako poslední milost, která kdy byla udělena duši na věčnost. Není to druhá šance, ale spíše zásluhy, které pro nás získaly na kříži. Je to stát , že uložen duše prochází, aby ji zdokonalila a umožnila jí tak přijímat a být sjednocena s čistým světlem a láskou k Bohu. Je to stav, ve kterém Boží spravedlnost napravuje a uzdravuje duši nespravedlností, za které tato duše neučinila nápravu na zemi - obětavost, pokoru a milosrdenství, které měla duše vyjádřit, ale ne.
Nepovažujme proto za samozřejmost dar Božího odpuštění, který nás očistí od každého hříchu. Kristovým záměrem totiž není pouze smířit nás s Otcem, ale také s obnovit nás na svůj obraz - replikovat se v nás.
Mé děti, pro které jsem opět v práci, dokud ve vás nebude formován Kristus! (Galaťanům 4:19)
Smíření, tj. Odpuštění našich hříchů, je právě to začátek. Zbytek Kristova vykupitelského díla je posvětit nás, abychom mohli „žít a pohybovat se a mít své bytí“ [2]Působí 17: 28 v úplném spojení s Otcem, Synem a Duchem svatým. A tato jednota, přinejmenším v duchu, nemá být něčím rezervovaným 👔 pro nebe, jako by tento život byl bez míru a společenství, které patří svatým. Jak řekl Ježíš,
Přišel jsem, aby měli život a měli ho hojněji. (Jan 10:10)
Očistec je tedy věčným znamením naděje, že i přes naše nedokonalosti Bůh dokončí své dílo vykoupení u těch, kdo jsou s ním smířeni. Očistec je také připomínkou, že tento život nás má sjednotit s Bohem tady a teď.
Milovaní, nyní jsme Boží děti; to, čím budeme, ještě nebylo odhaleno. Víme, že až se to odhalí, budeme jako on, protože ho uvidíme takového, jaký je. Každý, kdo má tuto naději založenou na něm, se činí čistým, protože je čistý. (1. Jana 3: 2–3)
Nakonec očistce nám připomíná, že jsme Jedno tělo v Kristu a že „nedokonalí“, kteří šli před námi, potřebují naše modlitby, protože naše zásluhy mohou napravit to, co už nemohou.
Při této slavnosti připomínající všechny věrně zesnulé děkujme Bohu za dar, který je očistcem, a modleme se, aby uspíšil všechny duše právě v tuto noc do plnosti Království.
SOUVISEJÍCÍ ČTENÍ
Děkuji za vaše desátky a modlitby -
oba velmi potřebné.
Na cestu s Markem v Projekt Nyní slovo,
klikněte na banner níže až upsat.
Váš e-mail nebude nikomu sdílen.
