Malý kámen

NĚKDY pocit mé bezvýznamnosti je ohromující. Vidím, jak rozpínavý je vesmír a jak planeta Země je jen zrnko písku uprostřed toho všeho. Navíc na této vesmírné skvrně jsem jen jedním z téměř 8 miliard lidí. A brzy, jako miliardy přede mnou, budu pohřben v zemi a téměř zapomenut, snad kromě těch, kteří jsou mi nejbližší. Je to pokořující realita. A tváří v tvář této pravdě někdy zápasím s myšlenkou, že by se Bůh mohl o mne zajímat tak intenzivním, osobním a hlubokým způsobem, jak to naznačuje moderní evangelikalismus i spisy Svatých. A přesto, pokud vstoupíme do tohoto osobního vztahu s Ježíšem, jako já a mnozí z vás, je to pravda: láska, kterou můžeme občas zažít, je intenzivní, skutečná a doslova „mimo tento svět“ – do té míry, že autentický vztah s Bohem je skutečný Největší revoluce.

Přesto občas necítím svou maličkost o nic intenzivněji, než když čtu spisy služebnice Boží Luisy Piccarretové a hluboké pozvání žít v Boží vůli...

MALÝ KÁMEN

Ti z vás, kteří jsou obeznámeni s Luisinými spisy, dobře vědí, jak se člověk může zmenšit před nesmírností toho, co se Bůh v naší době chystá dosáhnout – to jest naplnění „Otče náš“, ke kterému jsme se modlili 2000 let: „Přijď království tvé, buď vůle tvá jak v nebi, tak i na zemi." In Jak žít v Boží vůli, Shrnul jsem jak to, co to znamená, a jak začít žít v Boží vůli, jako kdysi Adam před pádem a prvotním hříchem. Zahrnul jsem ranní (předběžnou) modlitbu, kterou se doporučuje věřícím začít každý den. Přesto někdy, když se to modlím, já cítit jako bych dělal malý nebo žádný rozdíl. Ježíš to ale takto nevidí.

Před mnoha lety jsem šel podél rybníka a hodil do něj kámen. Kámen způsobil, že se vlnky rozšířily až k samotným okrajům celého rybníka. V tu chvíli jsem věděl, že mě Bůh musí něčemu důležitému naučit, a v průběhu let jsem to dál rozbaloval. Teprve nedávno jsem zjistil, že Ježíš používá právě tento obrázek k vysvětlení aspektů Boží vůle. (Jako okrajovou poznámku jsem se právě dozvěděl, že právě na místě, kde je ten rybník, se staví nové ústraní centrum, kde se mají zjevně vyučovat spisy o Boží vůli.)

Jednoho dne pocítila Luisa stejný pocit marnosti, jaký jsem popsal výše, a stěžovala si Ježíšovi: „Jaký je užitek z modlitby tímto způsobem? Naopak se mi zdá, že je to spíše nesmysl než modlitba.“ A Ježíš odpověděl:

Má dcero, chceš vědět, co je dobré a jaký to má účinek? Když stvoření přijde, aby vrhlo malý kamínek své vůle do nesmírného moře mého Božství, jak ho vrhá, chce-li její vůle milovat, nekonečné moře vod mé lásky se vlní, a já cítím, vlny mé lásky vydávají svou nebeskou vůni a já cítím potěšení, radosti mé lásky, které jsou rozrušeny malým kamenem vůle stvoření. Jestliže ona zbožňuje mou svatost, malý kámen lidské vůle rozbouří moře mé svatosti. Sečteno a podtrženo, ať chce lidská vůle v Mém udělat cokoliv, vrhne se to jako malý kamínek do každého moře mých atributů, a jak jimi hýbe a vlní je, cítím, že dostávám své vlastní věci a pocty, sláva, láska, kterou mi stvoření může božským způsobem dát. —1. července 1923; Svazek 15

Nemohu vám říci, jakou radost mi toto slovo přináší, protože v poslední době jsem se skutečně snažil uvěřit, že se mé suché modlitby dotýkaly Spasitele. Samozřejmě dobře vím, že plodnost modlitby není založena na našich pocitech, ale na víře, a zejména na láska se kterou se k nim modlíme. Ve skutečnosti, čím sušší jsou naše modlitby, tím více těší Pána, protože mu pak říkáme: „Teď tě miluji a zbožňuji z víry, protože je to tvoje povinnost, ne kvůli pocitům. Pro Ježíše je to skutečně „velká věc“:

To je to, co znamená vstoupit do mé Vůle: pohnout – pohnout svou Bytostí a říci Mi: „Vidíš, jak jsi dobrý, milý, milující, svatý, nesmírný, mocný? Jsi Všechno a chci Tě pohnout celým, abych Tě miloval a dělal Ti potěšení." A to je podle vás triviální? —Ibid.

OBĚT CHVÁLY

Písmo nám připomíná:

… Bez víry je nemožné ho potěšit, protože každý, kdo přistupuje k Bohu, musí věřit, že existuje a že odměňuje ty, kdo ho hledají. (Heb 11: 6)

A znovu,

…ustavičně přinášejme Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které vyznávají jeho jméno. (Hebrejcům 13:15)

Mohu dosvědčit, že ačkoli mohou nastat období sucha, modlitba je zřídkakdy taková navždy. Bůh vždy ví, kdy „odměnit ty, kdo ho hledají“ milostmi, které potřebujeme, když je potřebujeme. Ale naším cílem jako křesťanů je zralý do „plné postavy Krista“.^[1]Ef. 4: 13 A tak pocit naší nicoty, naše vědomí hříchu a potřeby očisty jsou nezbytné k tomu, abychom zůstali pokorní před naším Bohem a záviseli na Něm.

Bylo ti řečeno, ó člověče, co je dobré a co od tebe Hospodin požaduje: Jen konat právo a milovat dobro a pokorně chodit se svým Bohem. (Micheáš 6:8)

Takže až příště budete mít pocit, že vaše modlitby jsou marné... vězte, že to může být prostě pýcha nebo dokonce pokušení opustit modlitbu kvůli odrazivosti. Ježíš řekl, že On je vinná réva a my jsme ratolesti. Pokud vás Satan dokáže přimět, abyste se přestali modlit, pak vás účinně odřízl od mízy Ducha svatého. Vidíte nebo cítíte mízu proudící v ovocném stromě? Ne, ale ovoce přichází v létě, když je čas.

Zůstaňte ve mně, jako já zůstávám ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama o sobě, nezůstane-li na kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně. (Jan 15:4)

Takže to nevzdávej. Pokračujte ve chválení Boha, vždy a všude, navzdory svým pocitům.^[2]srov Malá cesta svatého Pavla Vytrvejte dál a vězte, že ano dělá udělej rozdíl – zvláště pro Ježíše – který cítí vlnky malého kamene lásky, který je vržen do moře Jeho Božství.

Podpořte Markovu službu na plný úvazek: