Nalezení v chrámu, Michael D. O'Brien
DO opravdu chceš vidět změnu ve svém životě? Opravdu chcete zažít Boží moc, která člověka transformuje a osvobozuje od moci hříchu? To se neděje samo o sobě. Ne více než větev může růst, pokud nevytahuje z vinné révy, nebo novorozené dítě nemůže žít, pokud nesaje. Nový život v Kristu prostřednictvím křtu není konec; to je začátek. Ale kolik duší si myslí, že to stačí!
MORÁLNÍ RELATIVISM ZAbíjí křesťany
Ve křtu se z nás stalo nové stvoření. Jsme očištěni od hříchu a jsme celiství. Ale je to, jako bychom my narozený křestním písmem. Jsme jen nemluvňata, která ještě musí růst a dospívat ...
… Dokud všichni nedosáhneme jednoty víry a poznání Božího Syna, dospělého mužství v rozsahu plné postavy Krista, abychom už nebyli nemluvňaty, zmítanými vlnami a smeteny každým větrem výuky vyplývající z lidských triků, z jejich mazanosti v zájmu podvodného intrikování. (Ef 4-13)
Hroznou nemocí v církvi, zejména v západním světě, byla samolibost ve víře, udržování statu quo a téměř odpor ke všemu, co by to zpochybňovalo. Pokud přijdete v neděli na mši svatou, můžete se poplácat po zádech a poblahopřát si, že jste „udělali víc než většina“. Pokud by návštěva mše byla vstupenkou do nebe, tak proč se namáhat dělat víc?
Ale to není lístek. Ve skutečnosti to pro některé bude obžaloba—Že poté, co jsme dostali tolik, jsme udělali tak málo. Ale po pravdě řečeno, ovce také byly nabídl málo. Kazatelny na mnoha místech utichly při vysvětlování katolické víry; pobožnosti, jako je růženec, byly odsunuty do starověku spolu s uctivou liturgií a posvátným uměním; a svátosti se na některých místech staly něčím, co spíše děláme, než abychom se s nimi setkali. V důsledku toho došlo ke všeobecné ztrátě hladu po Bohu, vášně po Pravdě a horlivosti pro duše; mnoho křesťanů v moderním světě zůstalo nemluvňaty, a co je nejtragičtější, “kojenci, zmítaní vlnami a smeteni každým větrem učení vyplývajícím z lidských triků ..."
Mít jasnou víru je podle kréda církve často označováno za fundamentalismus. Přesto se relativismus, tedy nechat se zmítat a „unášet každým větrem učení“, jeví jako jediný přístup přijatelný pro dnešní standardy.. —Kardinál Ratzinger (PÁPEŽ BENEDIKT XVI.), Předkonkláve Homilie, 18. dubna 2005
Stát se křesťanem není o tom stát se členem nějakého klubu, ale úplně změnit běh života. Znamená to úplnou obnovu životního stylu člověka podle nového vzoru, nového způsobu bytí. Ano, je to radikální. Své krvavý radikální! Protože to bylo možné vylitím Kristovy krve. Ježíš zemřel na kříži osvobodit vás z moci smrti, abyste mohli skutečně žít, být plně naživu. ZEMŘEL pro tebe muž. Jak to může být maličkost, „hezká“ věc, soukromá věc? To je ο věc. Mělo by se stát středem vašeho života, středem vašich myšlenek, silou všech vašich činů. Pokud tomu tak není, tak kdo jsi? Jste opravdu muž nebo žena, kterou vás Bůh stvořil, nebo ještě kojenec, který byl smeten světem?
DEJTE NA MISTRU KRISTA
Už jsem vám psal o tom mít Srdce Boží a stát se Tvář lásky ostatním. Ale nejste jen duch a tělo; máte také duše. Je to místo, kde sídlí vůle a intelekt. Milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou (Dt 6:5) znamená sjednotit se s Ním. To znamená, že byste se měli také obléknout mysl Kristova.
Ježíš ukazuje, co to znamená. Když byl Ježíš jen chlapec, náhle opustil své rodiče:
Po třech dnech ho našli v chrámu, seděl mezi učiteli, poslouchal je a kládl jim otázky ... (Lukáš 2:46)
Pokud Ježíš, Bohočlověk, shledal nezbytným hledat učitele a nacházet odpovědi, o co více potřebujeme my, jejichž mysli jsou potemnělé padlou lidskou přirozeností, světlo poznání, abychom nám ukázali cestu, kterou máme jít?
Bylo ti řečeno, ó člověče, co je dobré a co od tebe Hospodin vyžaduje: jen abys činil správně, miloval dobro a pokorně chodil se svým Bohem. (Micheáš 6:8)
co je správné? co je dobré? Žijeme ve světě, který nás zasypává kondomy, antikoncepčními pilulkami, reprodukčními technologiemi, alternativními formami manželství, potraty a rostoucím seznamem etických problémů. co je správné? co je dobré? Křesťan musí mít na mysli Kristovu mysl, protože morální činy buď plodí život – nebo smrt. Musíme vypnout televizi a začít růst „v poznání Syna Božího“, abychom mohli žít.
Proto prohlašuji a svědčím v Pánu, že již nesmíte žít jako pohané v marnosti svých myslí; zatemněni v chápání, odcizeni Božímu životu pro svou nevědomost, pro tvrdost srdce, stali se bezcitnými a vydali se neslušnosti, aby nadměrně praktikovali všechny druhy nečistot. Tak jste se nenaučili Krista, za předpokladu, že jste o něm slyšeli a byli jste v něm učeni, jako je pravda v Ježíši, abyste opustili staré já svého dřívějšího způsobu života, zkažené klamnými žádostmi, a byli obnoveni. v duchu své mysli a oblékněte si nové já, stvořené Božím způsobem ve spravedlnosti a svatosti pravdy. (Ef 4:17–24)
Proměna mysli
Vize svatého Pavla o duchovní transformaci je inkarnační. Nesedí pasivně a nečeká, až ho Bůh změní. Spíše nás nabádá, abychom aktivně obnovovali svou mysl.
Nepřizpůsobujte se tomuto věku, ale buďte přeměněni obnovou své mysli, abyste mohli rozeznat, co je Boží vůle, co je dobré, příjemné a dokonalé. (Řím 12: 2)
Tolik křesťanů dnes tvoří spíše Oprah Winfrey nebo nejnovější svépomocný guru než jejich matkou, církví. Poslouchají falešní učitelé kteří jim polechtají uši Da Vinciho kódy, spekulacemi a jemnými podvody, spíše než pravdou, která by je osvobodila. Někdy jsou jako kojenci, kteří upřednostňují sladkosti spíše než zdravé jídlo.
Ať vás nikdo neklame prázdnými slovy... I když byste v této době měli být učiteli, musíte mít někoho, kdo vás znovu naučí základní prvky Božích výroků. Potřebujete mléko, ne pevnou stravu. Každému, kdo žije na mléce, chybí zkušenost se slovem spravedlnosti, protože je dítě. Pevná strava je však pro dospělé, pro ty, jejichž schopnosti jsou praxí vycvičeny k rozlišování dobra a zla. (Ef 5:6; Židům 5:12–14)
Musíme se naučit „cvičením“ rozlišovat mezi dobrem a zlem. Děláme to, říká svatý Pavel, tím, že bereme „každá myšlenka je v zajetí poslušnosti Krista“ (2 Kor 10:5). Toto filtrování však není subjektivní proces. Pravda není něco, o čem rozhodujeme, protože „modlil jsem se a přemýšlel o tom“. Pravda je zakořeněna v přirozeném zákoně a v mravním zjevení Ježíše, jak bylo dáno Jeho církvi a zjeveno skrze Ducha svatého. I Duch mluví jen to, co bylo dáno:
…až přijde, Duch pravdy, povede vás ke vší pravdě. Nebude mluvit sám od sebe, ale bude mluvit, co slyší… (Jan 16:13).
Hlásání Krista, hlásání Božího království předpokládá naslouchat jeho hlasu v hlase církve. „Nemluvit ze své vlastní autority“ znamená: mluvit v poslání církve…—Kardinál Ratzinger (POPE BENEDICT XVI), Nová evangelizace, budování civilizace lásky; Projev katechetů a učitelů náboženství, 12. prosince 2000
BŮH VÁS MÁ NA PAMĚTI
Mít Kristovu mysl znamená mít mysl Církve. Mysl Církve je mysl Kristova. Není oddělený od svého těla, protože vy nemůžete být ve svém myšlení rozděleni od hlavy. Ale je tu něco hlubšího a osobnějšího. Bůh chce mluvit vy, ve svém srdci (viz Bůh mluví ... ke mně?). Obléknout si Kristovu mysl znamená především dojít Vědět mysl Boží - znát Jeho Srdce. To je samozřejmě pozoruhodné, protože Bůh vám chce zjevit svou nejniternější bytost. Chce, abyste přebývali v oblastech Jeho Srdce „to oko nevidělo a ucho neslyšelo a co do lidského srdce nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kdo ho milují“ (1 Kor 2:9). Chce vám dát moudrost, moudrost, kterou svět nezná. Chce, aby každý z Jeho lidu byl mystikem. Neboť mystik je prostě ten, kdo pozvedá své oči z časného do věčného, kdo si udělá čas, aby se podíval do očí Lásky. To je v té či oné míře možné pro každého jednotlivého křesťana. Je to vlastně naše povolání:
… Aby Kristus mohl přebývat ve vašich srdcích skrze víru; abyste vy, zakořenění a zakořenění v lásce, měli sílu porozumět všem svatým, co je šířka a délka a výška a hloubka, a znát Kristovu lásku, která převyšuje poznání, abyste mohli být naplněni všemi plnost Boží. (Ef 3: 17-19)
Tato znalost k vám přijde jen jako ke dni, ke dni vás hledat nejprve Boží královstvívýdaje pravidelný čas v modlitbě, otevíráš své srdce k jednomu kdo s vámi bude mluvit. Bude s vámi mluvit především ve svém Slově, Písmu svatém, které, když je přijato jako malé dítě, má moc vás změnit a proměnit. Ale jako větev, která musí čerpat šťávu z vinné révy, nebo dítě, mléko od své matky, musíte se aktivně připravit na kontemplaci Boha prostřednictvím pokora, modlitba, a poslušnost.
Kontemplace je pohled víry, upřený na Ježíše. „Já se dívám na něj a on se dívá na mě“... Kontemplace také obrací svůj pohled na tajemství Kristova života. Tak se učí „vnitřnímu poznání našeho Pána“, tím více ho milovat a následovat. -Katechismus katolické církve, n. 2715
Boží slovo – naslouchání a rozjímání Božího slova je každodenním setkáním s „přesahujícím poznáním Ježíše Krista“. Koncil „silně a konkrétně nabádá všechny věřící křesťany, zvláště ty, kteří žijí řeholním životem, aby se naučili tomuto vznešenému poznání“ (Dei Verbum 25). —Eduardo Cardinal Pironio, prefekt, Kontemplativní dimenze náboženského života4. - 7. března 1980; www.vatican.va
