Umučení církve

Pokud se slovo nepřevedlo,
bude to krev, která se obrátí.
-SVATÝ. JAN PAVEL II, z básně „Stanislaw“

Někteří mí pravidelní čtenáři si možná všimli, že v posledních měsících píšu méně. Částečným důvodem, jak víte, je to, že bojujeme o naše životy proti průmyslovým větrným turbínám – boj, který začínáme svádět nějaký pokrok dál.

Ale také jsem se cítil hluboce vtažen do Ježíšova utrpení, přesněji řečeno do mlčení Jeho umučení. Dospělo to k bodu, kdy byl obklopen tolika rozkoly, tolika záští, tolika obviňováním a zradou, že slova už nemohla mluvit ani pronikat zatvrzelá srdce. Pouze Jeho Krev mohla nést Jeho hlas a dokončit Jeho poslání.

Mnozí proti němu křivě svědčili, ale jejich svědectví se neshodovalo... On však mlčel a neodpověděl. (Marek 14:56, 61)

Tak také v tuto hodinu se v Církvi již téměř žádné hlasy neshodnou. Zmatek bují. Autentické hlasy jsou pronásledovány; pochybné jsou chváleny; soukromým zjevením se pohrdá; je podporováno pochybné proroctví; schizma se otevřeně baví; pravda se relativizuje; a papežství téměř ztratilo svou morální autoritu nejen neustálým nejednoznačné zasílání zpráv ale přímou podporu temné globální agendy.^[1]srov zde or zde; viz také Františka a Velké ztroskotání lodi

Skutečné křesťanství je zatmění když se Ježíšova slova naplňují před našima očima:

Všichni budete otřeseni svou vírou, neboť je psáno: ‚Uhodím pastýře, a ovce budou rozptýleny.“ (Označit 14: 27)

Před druhým příchodem Krista musí církev projít závěrečnou zkouškou to otřese vírou mnohých věřících... Církev vstoupí do slávy království pouze prostřednictvím tohoto posledního Pesachu, kdy bude následovat svého Pána v jeho smrti a vzkříšení. —Katechismus katolické církve, 675, 677

Umučení církve

Umučení Církve bylo jádrem The Now Word od samého počátku tohoto apoštolátu. Je synonymem pro „Velká bouře," tento Velké třepání o kterém se mluví v katechismu.

In Getsemane a noci Kristovy zrady, vidíme zrcadlo strašlivých frakcí, které se nedávno objevily v Těle Kristově: radikální tradicionalismus který tasí meč a sebespravedlivě odsuzuje své vnímané protivníky (srov. Jan 18:10); zbabělost která utíká před rostoucím probudil jsem se dav a skrývá se v tichosti (srov. Mt 26, Mk 56); plnohodnotný modernismu že popírá a dělá kompromisy pravda (srov. Mk 14:71); a přímou zradu samotných nástupců apoštolů:

Církev dnes žije s Kristem prostřednictvím pobouření umučení. Hříchy jejích členů se k ní vracejí jako údery do obličeje ... Samotní apoštolové otočili ocas v Olivové zahradě. Opustili Krista v Jeho nejtěžší hodině ... Ano, existují nevěrní kněží, biskupové a dokonce i kardinálové, kteří nedodržují čistotu. Ale také, a to je také velmi vážné, se nedrží pevně doktrinální pravdy! Dezorientují věřící křesťany svým matoucím a nejednoznačným jazykem. Falešují a falšují Boží slovo, jsou ochotni jej překrucovat a ohýbat, aby získali souhlas světa. Jsou to Judas Iscariots naší doby. —Kardinál Robert Sarah, Katolický herald, Dubna 5th, 2019

Zde si nemohu pomoci, ale zopakuji prozíravá slova svatého Johna Henryho Newmana, který s neobyčejnou přesností předvídal počátek umučení církve:

Satan může přijmout více alarmující zbraně podvodu - může se skrýt - může se nás pokusit svést v maličkostech, a tak pohnout Církví ne všechny najednou, ale jen málo a málo z jejího skutečného postavení. dělám věřte, že tímto způsobem udělal hodně během několika posledních století ... Je jeho politikou, aby nás rozdělil a rozdělil, aby nás postupně uvolnil z naší skály síly. A pokud má dojít k pronásledování, možná tomu tak bude; pak možná, když jsme všichni ve všech částech křesťanstva tak rozděleni a tak omezeni, tak plní rozkolu a tak blízko kacířství. Když jsme se vrhli na svět a spoléhali jsme se na jeho ochranu a vzdali jsme se své nezávislosti a své síly, pak [Antikrist] na nás zuří vzteky, pokud mu to Bůh dovolí. - Blahoslavený John Henry Newman, Kázání IV: Pronásledování Antikrista

Nahý křesťan

V Markově evangeliu je na konci Getsemanského vyprávění zvláštní detail:

Nyní ho mladý muž sledoval a na těle neměl nic jiného než plátěnou látku. Chytili ho, ale on nechal látku a utekl nahý. (Označit 14: 51-52)

Připomíná mi to „Proroctví v Římě“, o kterém jsme nedávno diskutovali s Dr. Ralphem Martinem:

Zavedu tě do pouště... zbavím tě všeho, na čem teď závisíš, takže závisíš jen na Mně. Na svět přichází čas temnoty, ale přichází čas slávy pro mou církev, čas slávy přichází pro můj lid. Vyleji na vás všechny dary svého Ducha. Připravím vás na duchovní boj; Připravím vás na dobu evangelizace, kterou svět ještě neviděl... A když nebudete mít nic než Mě, budete mít všechno…

Všechno kolem nás je právě teď ve stavu kolapsu – jednoho, tak jemného, že to jen málokdo dokáže vůbec vidět.

„Civilizace se hroutí pomalu, jen tak pomalu, abyste si mysleli, že se to opravdu nestane. A dost rychle, aby bylo málo času na manévrování. “ -Morový deník z románu Michaela D. O'Briena, str. 160

Je těžké to vysvětlit, ale když v těchto dnech vejdu do obchodu nebo na veřejné místo, mám pocit, jako bych vstoupil do snu... do světa, který kdysi byl, ale už není. Nikdy jsem se necítila tak cizí tomuto světu jako teď.

Mé oči jsou potemnělé smutkem, opotřebované kvůli všem mým nepřátelům. Pryč ode mne, všichni, kdo páchají zlo! Hospodin slyšel zvuk mého pláče… (Žalm 6: 8-9)

Z nějakého důvodu si myslím, že jsi unavený. Vím, že jsem také vystrašený a unavený. Tvář prince temnoty je pro mě čím dál jasnější. Zdá se, že mu už nezáleží na tom, aby zůstal „velkým anonymním“, „inkognitem“, „všemi“. Zdá se, že si přišel na své a ukazuje se ve své tragické realitě. Tak málo lidí věří v jeho existenci, že se už nemusí skrývat! — Catherine Doherty Thomasi Mertonovi, Soucitný oheň, Dopisy Thomase Mertona a Catherine de Hueck Doherty, p. 60, 17. března 1962, Ave Maria Press (2009)

Ve skutečnosti je to všechno svlékání Nevěsty Kristovy – ale nenechat ji nahou! Spíše božský cíl této vášně a Závěrečná zkouška is Vzkříšení církve a oděv nevěsty v a krásné nové šaty pro vítěze Éra míru. Pokud se cítíte sklíčeni, přečtěte si to znovu Papežové a éra úsvitu or Drahý Svatý otče ... přichází!

Velkou zbraní nepřítele je odrazování. Někdy si myslím, že naše sklíčenost je způsobena tím, že jsme sklopili oči k časné rovině a dívali se na Zemi a na lidi kolem nás, abychom nám dali to, co může jen Bůh. Proto se Svatí dokázali povznést nad své zkoušky a dokonce v nich najít radost: protože si uvědomili, že vše, co míjelo, včetně jejich utrpení, bylo prostředkem k jejich očištění a urychlení spojení s Bohem.

Ježíš řekl: "Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha." Pokud jsme vedeni do mlčení Kristova umučení je to tak, že budeme vydávat větší svědectví skrze čistotu srdce a božská láska. Takže, na co čekáme?

…protože jsme obklopeni tak velkým oblakem svědků, zbavme se každého břemene a hříchu, který na nás ulpí, a vytrvejme v běhu závodu, který je před námi, a přitom mějme oči upřené na Ježíše, vůdce a zdokonalovatele víry . Kvůli radosti, která před Ním ležela, snesl kříž, pohrdal jeho hanbou a usedl po pravici Božího trůnu. (Žid 12: 1-2)