Papežové a nový světový řád

 

THE závěr série dne Nový pohanství je docela střízlivý. Falešný ekologismus, který je nakonec organizován a podporován Organizací spojených národů, vede svět na cestě ke stále bezbožnějšímu „novému světovému řádu“. Proč se tedy možná ptáte, zda papež František podporuje OSN? Proč ostatní papežové zopakovali své cíle? Neměla by církev mít nic společného s touto rychle se rozvíjející globalizací?

 

NOVÉ VIZE

Ve skutečnosti byl Ježíš „globalista“. Modlil se, aby národy…

… Slyšet můj hlas, a bude tu jedno stádo, jeden pastýř. (Jan 10:16)

Papež Lev XIII. Uvedl, že to byl také cíl nástupců svatého Petra - cíl zaměřený nejen na křesťanský, ale i na občanský řád:

Pokusili jsme se a vytrvale jsme prováděli během dlouhého pontifikátu dva hlavní cíle: zaprvé, k obnovení principů křesťanského života v občanské a domácí společnosti, jak u vládců, tak u národů, protože neexistuje skutečný život pro muže kromě Krista; a za druhé podpořit shledání těch, kteří odpadli od katolické církve kacířstvím nebo rozkolem, protože je bezpochyby Kristovou vůlí, aby všichni byli spojeni v jednom stádu pod jedním Pastýřem. -Divinum Illud Munus, n. 10

První řeč, kterou sv. Pius X. přednesl z trůnu svatého Petra, byla prorockým ohlašováním bezprostřednost tohoto „znovuzřízení“ prohlášením toho, co mu předchází - Antikrista nebo „Syna zatracení“, kterého řekl, „již může být na světě“. Díky rozšířenému násilí „se zdálo, že svár je univerzální“, a tedy:

Touha po míru je jistě skryta v každém prsu a není nikdo, kdo by se ho horlivě nedovolával. Ale chtít mír bez Boha je absurdita, když vidíme, že tam, kde Bůh chybí, odtud také letí spravedlnost, a je-li spravedlnost odňata, je zbytečné chránit naději na mír. "Mír je dílem spravedlnosti" (Iz. 22:17). -E Supremi, 4. října 1903

A tak sv. Pius X. přinesl do 20. století fráze „spravedlnost a mír“ nebo „mír a rozvoj“. Tento výkřik k božské obnově se stal v jeho nitru mnohem naléhavější nástupce, když o deset let později vypukla první světová válka.

"A uslyší můj hlas a bude jeden ovčák a jeden pastýř" ... Kéž Bůh ... krátce naplní své proroctví transformací této utěšující vize budoucnosti do současné reality ... Papež, ať už bude kdokoli , bude vždy opakovat slova: "Myslím, že myšlenky na mír, ne na utrpení" (Jeremiah 29: 11), myšlenky na skutečný mír, který je založen na spravedlnosti a který mu umožňuje pravdivě říci: "Spravedlnost a mír se políbily." (Žalmy 84: 11) … Až to přijde, ukáže se to jako slavnostní hodina, jedna velká s důsledky nejen pro obnovení Kristova království, ale také pro uklidnění Itálie a světa. Modlíme se vroucně a stejně žádáme ostatní, aby se modlili za toto tolik žádané uklidnění společnosti… – PAPEŽ PIUS XI. Ubi Arcani dei Consilioi „O Kristově míru v jeho království“, Prosinec 23, 1922

Druhá světová válka tragicky vyústila v opuštění národů rozdělených, nedůvěřivých a v honbě za smrtícími zbraněmi ničení. Stalo se to bezprostředně po patě této globální katastrofy že Spojené národy se narodil v roce 1945 s cílem formovat „mezinárodní spolupráci při řešení ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních problémů po celém světě.“ ^[1]history.com Předsedali mu prezident Franklin Roosevelt, britský premiér Winston Churchill a sovětský premiér Joseph Stalin. Všichni tři byli zednáři.

Přinejmenším se zdálo, že to nebyla jen církev, ale další „univerzální“ organizace usilující o „světový mír“.

Pavel VI jasně pochopil, že sociální otázka se stala celosvětovou, a pochopil propojení mezi podnětem ke sjednocení lidstva a křesťanským ideálem jedné rodiny národů v solidaritě a bratrství. —POPE BENEDICT XVI., Charita ve Veritate, n. 13

 

ROZDÍLNÉ VIZE

Srazily se celé národy, a to nejen válkou, ale i masovou komunikací. Tisk, rádio, kino, televize… a nakonec internet by během několika desetiletí zmenšil obrovský svět na „globální vesnici“. Národy na opačných koncích planety se najednou ocitly jako sousedé nebo snad noví nepřátelé.

Po tom všem vědeckém a technickém pokroku, a to i kvůli němu, zůstává problém: jak vybudovat nový řád společnosti založený na vyváženějším lidském vztahu mezi politickými komunitami na národní i mezinárodní úrovni? —POPE ST. JAN XXIII., Matka a učitel, Encyklika, n. 212

Byla to otázka, na kterou se Církev téměř zdála nepřipravená.

Hlavní novou funkcí je výbuch celosvětové vzájemné závislosti, běžně známý jako globalizace. Paul VI to částečně předvídal, ale prudké tempo, jakým se vyvinulo, nebylo možné očekávat. —POPE BENEDICT XVI., Charita ve Veritate, n. 33

Přesto poznamenal: „Jak se společnost stále více globalizuje, činí z nás sousedy, ale nedělá z nás bratry.“^[2]Papež Benedikt XVI., Charita ve Veritate, n. 19 Globalizace byla nevyhnutelná, ale ne nutně zlá.

Globalizace, a priori, není ani dobré, ani špatné. Bude to, co si z toho lidé udělají. —POPE ST. JAN PAUL II., Projev na Papežské akademii sociálních věd27. dubna 2001

V době, kdy na Petrův trůn nastoupil sv. Jan Pavel II., Byla OSN pevně ustavena jako globální arbitr, zejména prostřednictvím mírových misí. Ale s novým globálním povědomím o porušování lidské důstojnosti, ke kterému dochází na našich televizních obrazovkách, se pojem univerzálních „lidských práv“ rychle vyvinul. A tady je ta vize „spravedlnosti a míru“, jak ji chápe OSN proti Církev se začala rozcházet.

Nejvýznamnější byl požadavek OSN, aby členské státy uznaly „univerzální právo na reprodukční zdraví“. Jednalo se o eufemismus pro „právo“ na potrat a antikoncepci. Svatý Jan Pavel II. (A věrní katolíci zapojení do OSN) se proti tomu rázně postavili. Naříkal nad zjevným rozporem, nad nímž se nyní pošlapává samotný proces, který vedl k myšlence „lidských práv“, „zejména v důležitějších okamžicích existence: v okamžiku narození a v okamžiku smrti“. Budoucí svatý vydal prorocké varování světovým vůdcům:

To se děje také na úrovni politiky a vlády: původní a nezcizitelné právo na život je zpochybňováno nebo odepřeno na základě parlamentního hlasování nebo vůle jedné části lidu - i když je to většina. Toto je zlověstný výsledek relativismu, který vládne bez odporu: „právo“ přestává být takové, protože již není pevně založeno na nedotknutelné důstojnosti osoby, ale podléhá vůli silnější části. Tímto způsobem demokracie v rozporu se svými vlastními principy účinně směřuje k formě totalitarismu. — PAPEŽ JAN PAVEL II. Evangelium vitae, n. 18

„Péče o reprodukční zdraví“ přesto nebyla jediným cílem OSN. Zaměřili se také na ukončení chudoby a hladu a na podporu všeobecného přístupu k vodě, hygienickým zařízením a spolehlivé energii. Bezpochyby jde o cíle, které splývají s vlastním posláním církve sloužit Kristu v "Nejméně z bratří." ^[3]Matt 25: 40 Otázkou zde však není ani tak praxe, ale základní filozofie. Stručně řečeno "Dokonce i satan se maskuje jako anděl světla." ^[4]2 11 Kor: 14 Ještě jako kardinál se Benedikt XVI. Zaměřil na tuto zásadní obavu ohledně progresivní agendy OSN.

… Snahy o budování budoucnosti byly vyvinuty pokusy, které víceméně hluboce čerpají ze zdroje liberální tradice. Pod názvem Nový světový řád tyto snahy nabývají konfigurace; stále více se vztahují k OSN a jejím mezinárodním konferencím ... které transparentně odhalují filozofii nového člověka a nového světa ... —Kardinál Joseph Ratzinger (POPE BENEDICT XVI), The Gospel: Confrontting World Disorder, podle Msgr. Michel Schooyans, 1997

Mohou skutečně existovat takové protikladné cíle? Jak lze podpořit právo dítěte na čistý šálek vody a zároveň podporovat právo dítěte přesně zničit to dítě, než se vynoří z lůna?

 

UNITED HUMANITY VS. GLOBÁLNÍ RODINA

Odpovědí Magisteria bylo propagovat dobro, které vidí v OSN, a zároveň pečlivě odsuzovat zlo. Předpokládám, že to je to, co Matka církev dělá s každým z nás jako jednotlivců, povzbuzuje nás a povzbuzuje v dobru, ale volá nás k pokání a obrácení tam, kde nejsme. Přesto John Paul II nebyl naivní vůči potenciál za zlo ve velkém měřítku s rostoucím vlivem OSN.

Není nyní čas, aby všichni společně pracovali na nové ústavní organizaci lidské rodiny, která je skutečně schopná zajistit mír a harmonii mezi národy, jakož i jejich integrální rozvoj? Ale nedejme nedorozumění. To neznamená psát ústavu globálního superstátu. -Poselství ke Světovému dni míru, 2003; vatikán.va

Mnozí katolíci a evangeličtí křesťané byli proto znepokojeni, když se zdálo, že papež Benedikt prosazuje samotnou myšlenku „globálního superstátu“. Ve svém encyklickém dopise uvedl:

Tváří v tvář neutíchajícímu růstu globální vzájemné závislosti je silně pociťována potřeba, dokonce i uprostřed globální recese, reformy Organizace spojených národů, a podobně ekonomické instituce a mezinárodní finance, aby koncept rodiny národů mohl získat skutečné zuby. —POPE BENEDICT XVI., Charita ve Veritate, č. 67

Benedikt samozřejmě žádal nic takového, spíše spíše „reformu“ dnešní Organizace spojených národů, aby „rodina národů“ mohla skutečně fungovat mezi sebou v pravé spravedlnosti a míru. Žádná struktura, ať už je malá (ať už je to rodina), nebo velká (společenství národů), nemůže fungovat společně bez morálního konsensu, který současně nese odpovědnost za její členy. To je prostě zdravý rozum.

Významná (a prorocká) byla také Benediktova výzva k reformě celého globálního ekonomického rámce (který je do značné míry řízen svobodnými zednáři a jejich mezinárodními bankéři). Je zřejmé, že Benedikt věděl, které zuby jsou škodlivé a které ne. Uznával, že globalizace má potenciál nadále pomáhat zaostalým zemím, ale varoval apokalyptickým jazykem (viz Kapitalismus a zvíře a The New Beast Rising):

… Bez pravdy charity by tato globální síla mohla způsobit bezprecedentní škody a vytvořit nové rozdělení v lidské rodině ... lidstvu hrozí nová rizika zotročení a manipulace. —POPE BENEDICT XVI., Charita ve Veritate, č. 33, 26

A znovu,

Kniha Zjevení zahrnuje mezi velké hříchy Babylónu - symbol velkých světových bezbožných měst - skutečnost, že obchoduje s těly a dušemi a zachází s nimi jako s komoditami (srov Zj 18:13)... —POPE BENEDICT XVI, U příležitosti vánočních pozdravů, 20. prosince 2010; http://www.vatican.va/

Ještě důležitější je, že Benedikt nepropagoval myšlenku zastřešujícího mezinárodního orgánu zasahujícího do regionálních otázek, ale spíše katolickou sociální doktrínu „subsidiarity“: za to, za co může, by měla nést odpovědnost každá úroveň společnosti.

Aby nevznikla nebezpečná univerzální moc tyranské povahy, řízení globalizace musí být poznamenáno subsidiaritou, členěné do několika vrstev a zahrnující různé úrovně, které mohou spolupracovat. Globalizace rozhodně vyžaduje autoritu, pokud představuje problém globálního společného dobra, v němž je třeba usilovat. Tento orgán však musí být organizován subsidiárním a stratifikovaným způsobem, pokud nemá porušovat svobodu.. -Charita ve Veritate, č. 57

Papežové tedy důsledně tvrdili, že ve středu této nové organizace společnosti musí být důstojnost a inherentní práva lidské osoby. Proto to tak je dobročinnost, ne kontrolu, v srdci katolické vize „globální jednoty“, a tedy samotného Boha, protože „Bůh je láska“.

Humanismus, který vylučuje Boha, je nelidský humanismus. —POPE BENEDICT XVI., Charita ve Veritate, n. 78

Pokud se do té doby zdálo, že papežové jsou vůči cílům OSN opatrní a nerozhodní, co jejich nástupce, papež František?

 

POKRAČOVÁNÍ… číst Část II.