Bouře našich tužeb

Mír buď ztichatím, že Arnold Friberg

 

Z čas od času dostávám takové dopisy:

Prosím, modli se za mě. Jsem tak slabý a mé hříchy těla, zejména alkohol, mě uškrtí. 

Můžete jednoduše nahradit alkohol „pornografií“, „chtíčem“, „hněvem“ nebo řadou dalších věcí. Faktem je, že mnoho křesťanů se dnes cítí zaplaveno touhami těla a bezmocní se změnit. 

Nejvhodnější je tedy příběh o Kristově uklidňování větru a moře v dnešním evangeliu (viz dnešní liturgická čtení zde). Svatý Marek nám říká:

Ozvala se prudká bouře a nad člunem se vlnily vlny, takže se už zaplňovala. Ježíš byl na zádi a spal na polštáři. Probudili ho a řekli mu: „Učiteli, je ti jedno, že zahyneme?“ Probudil se, pokáral vítr a řekl moři: „Ticho! Být stále!" Vítr ustal a nastal velký klid.

Větry jsou jako naše nadměrné chutě, které bičují vlny našeho těla a hrozí, že nás ponoří do vážného hříchu. Ale Ježíš po uklidnění bouře pokárá učedníky tímto způsobem:

Proč se bojíš? Ještě nemáte víru?

Zde je třeba si uvědomit dvě důležité věci. První je, že Ježíš se jich ptá, proč „ještě“ nevěří. Nyní mohli odpovědět: „Ale Ježíši, my dělal nastupte s sebou do člunu, i když jsme na obzoru viděli bouřková mračna. My jsou následovat vás, i když jich mnoho není. A my dělal vzbuď tě. “ Možná by však náš Pán odpověděl:

Mé dítě, zůstal jsi na lodi, ale s očima upřenýma na větry svých chutí spíše než já. Skutečně si přejete útěchu z Mé přítomnosti, ale tak rychle zapomenete na moje přikázání. A Ty mě probudíš, ale dlouho poté, co tě místo toho předtím zdrtily pokušení. Když se naučíte odpočívat vedle mě na přídi svého života, pak bude vaše víra autentická a vaše láska opravdová. 

To je silné pokárání a těžké slovo! Ale do značné míry mi Ježíš odpověděl, když jsem mu stěžoval, že i když se každý den modlím, říkám růženec, chodím na mše, týdenní zpovědi a cokoli jiného… že stále znovu a znovu upadám do stejných hříchů. Pravda je, že jsem byl slepý, respektive zaslepený chutí masa. Když jsem si myslel, že následuji Krista na přídi, opravdu jsem žil v zádi své vlastní vůle.

Svatý Jan od Kříže učí, že chutě našeho těla mohou oslepit rozum, ztemnit intelekt a oslabit paměť. Učedníci, i když právě byli svědky toho, jak Ježíš vyháněl démony, vyvolával paralytické látky a vyléčil řadu nemocí, stejně rychle zapomněli na Jeho moc a ztratili smysly, jakmile se dostali do větru a vln. Také Jan z Kříže učí, že se musíme zříci těch chutí, které tak velí naší lásce a oddanosti.

Jelikož je obdělávání půdy nezbytné pro její plodnost - nevypracovaná půda produkuje pouze plevel - je pro duchovní plodnost člověka nutné umrtvení chutí. Dovoluji si říci, že bez tohoto umrtvování není vše, co se děje za účelem pokroku v dokonalosti a poznání Boha a sebe sama, výhodnější než semeno zaseté na neobdělávané půdě.-Výstup na horu Karmel, Kniha jedna, kapitola, č. 4; Sebraná díla sv. Jana Kříže, p. 123; přeložili Kieran Kavanaugh a Otilio Redriguez

Stejně jako byli učedníci slepí vůči všemohoucímu Pánu uprostřed nich, tak je to i s těmi křesťany, kteří se i přes projevování mnoha oddaností nebo dokonce mimořádných pokání nesnaží usilovně popírat své chutě. 

To je charakteristika těch, kteří jsou zaslepeni svými chutěmi; když jsou uprostřed pravdy a toho, co je pro ně vhodné, nevidí to víc, než kdyby byli ve tmě. -Svatý. Jan z Kříže, tamtéž. n. 7

Jinými slovy, musíme jít takřka na příď lodi a ...

Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě; neboť jsem jemný a pokorný v srdci a najdete odpočinek pro své duše. Neboť mé jho je snadné a moje břímě je lehké. (Mat 11: 29-30)

Jho je Kristovo evangelium, shrnuté slovy litovat a na milovat Boha  a  soused. Činit pokání znamená odmítnout lásku ke každému připoutání nebo tvoru; milovat Boha znamená hledat Ho a Jeho slávu ve všem; a milovat bližního znamená sloužit jim tak, jak Kristus miloval a sloužil nám. Je to okamžitě jho, protože naše příroda to považuje za obtížné; ale je také „lehký“, protože v něm to milost snadno dosáhne. “Charita neboli láska k Bohu,” říká ctihodný Louis z Granady, „činí zákon sladkým a rozkošným.“ ^[1]Průvodce hříšníka, (Tan Books and Publishers), s. 222 Jde o to: pokud máte pocit, že nemůžete zvládnout pokušení těla, pak se nedivte, když slyšíte Krista, jak vám také říká: "Ještě nemáš víru?" Neboť náš Pán nezemřel přesně proto, aby nejen vzal vaše hříchy, ale aby nad nimi zvítězil?

Víme, že naše staré já bylo s ním ukřižováno, aby mohlo být hříšné tělo zničeno a my už nemusíme být zotročeni hříchem. (Římanům 6: 6)

Co je tedy zachránění před hříchem, ne-li získání odpuštění minulých chyb a milosti vyhnout se ostatním v budoucnosti? Jaký byl konec příchodu našeho Spasitele, když ne proto, abychom vám pomohli v práci vašehospása? Nezemřel na kříži, aby zničil hřích? Nevstal z mrtvých, aby vám umožnil vstát do života milosti? Proč prolil svou krev, když ne uzdravil rány vaší duše? Proč ustanovil svátosti, ne-li vás posílit proti hříchu? Neprovedl Jeho příchod cestu do nebe hladkou a přímou ...? Proč poslal Ducha svatého, když vás nezměnil z těla na ducha? Proč ho poslal pod formu ohně, ale aby vás osvítil, roznítil a proměnil v sebe, aby tak mohla být vaše duše vybavena pro jeho vlastní božské království? ... Bojíte se, že se slib nesplní , nebo že s pomocí Boží milosti nebudete schopni dodržovat Jeho zákon? Vaše pochybnosti jsou rouhačské; protože v prvním případě zpochybňujete pravdivost Božích slov a ve druhém ho respektujete jako neschopného splnit to, co slibuje, protože si myslíte, že vám je schopen nabídnout pomoc nedostatečnou pro vaše potřeby. - Ctihodný Louis z Granady, Průvodce hříšníka, (Tan Books and Publishers), s. 218-220

Jaká požehnaná připomínka!

Jsou tedy nutné dvě věci. Jedním z nich je vzdát se těch chutí, které se snadno chtějí vlnit do vlny hříchu. Druhým je mít víru v Boha a jeho milost a moc dělat to, co ve vás slíbil. A Bůh vůle Udělej to, když Ho posloucháš, když se chopíš Kříž lásky jiné místo vašeho vlastního těla. A jak rychle to Bůh může udělat, když se vážně zavážete, že před sebou nepustíte žádné jiné bohy. Svatý Pavel shrnuje vše výše uvedené takto: 

Protože jste byli povoláni ke svobodě, bratři. Nepoužívejte však tuto svobodu jako příležitost pro tělo; spíše si navzájem sloužit skrze lásku. Celý zákon je naplněn jedním výrokem, konkrétně: „Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Pokud se však budete navzájem kousat a hltat, dejte si pozor, abyste se navzájem nespotřebovali. Říkám tedy: žijte podle Ducha a určitě neuspokojíte touhu těla. (Gal 5: 13--16)

Máte pocit, že je to nemožné? Svatý Cyprián kdysi sám pochyboval, že je to možné, když viděl, jak lpí na touhách svého těla.

Naléhal jsem, že je nemožné vykořenit zlozvyky, které do nás vnáší naše zkorumpovaná povaha a potvrzují to zvyky let ...  -Průvodce hříšníka, (Tan Books and Publishers), s. 228

St. Augustine to cítil stejně.

… Když začal vážně myslet na odchod ze světa, objevilo se mu tisíc potíží. Na jedné straně se objevily minulé potěšení z jeho života a říkaly: „Rozdělíš se od nás navždy? Už nebudeme vašimi společníky? “ „Tamtéž. p. 229

Na druhé straně Augustin žasl nad těmi, kdo žijí v té pravé křesťanské svobodě, a vykřikl:

Nebyl to Bůh, kdo jim umožnil dělat to, co dělali? I když se budete i nadále spoléhat sami na sebe, musíte nutně padnout. Vrhněte se beze strachu na Boha; Neopustí tě. „Tamtéž. p. 229

V odříkání té bouře tužeb, která se je snažila oba potopit, dosáhli Cyprian a Augustine nově nalezené svobody a radosti, která odhalila naprostou iluzi a prázdné sliby jejich starých vášní. Jejich mysli, nyní oslepené jejich chutí, začaly být naplňovány už ne temnotou, ale Kristovým světlem. 

I toto se stalo mým příběhem a já to s radostí hlásám Ježíš Kristus je Pánem každé bouře. 

 

 

Pokud chcete podpořit potřeby naší rodiny,
jednoduše klikněte na tlačítko níže.
Požehnej vám a děkuji!

Na cestu s Markem v Projekt Nyní slovo,
klikněte na banner níže až upsat.
Váš e-mail nebude nikomu sdílen.