NYNÍ SLOVO O HROMADNÝCH ČTENÍCH
na čtvrtek Svatého týdne 2. dubna 2015
Večerní mše poslední večeře
Liturgické texty zde
JEŽÍŠ byl během Jeho utrpení třikrát svlečen. Poprvé to bylo při Poslední večeři; druhý, když Ho oblékli do vojenského pláště; [1]srov. Mat 27:28 a potřetí, když Ho pověsili nahého na kříž. [2]srov. Jan 19:23 Rozdíl mezi posledními dvěma a prvním je ten, že Ježíš „svlékl svrchní šaty“ Sám.
Uvědomujete si, co jsem pro vás udělal? Dal jsem ti model, který bys měl následovat, abys, jak jsem pro tebe udělal, měl také udělat. (Dnešní evangelium)
Sundejte si „svrchní oděv“ své vůle, Říká: a oblékni si „ručník“ mé vůle. A jaká je Jeho vůle? Že my sloužit navzájem. To však znamená mnohem víc, než jen „chipping“ s domácími pracemi. Znamená to investovat do druhého a dát celé své já. Znamená to zbavit se své samolibosti, sobectví a zóny pohodlí, abychom vyšli ze sebe, ze svého strachu, z naší lenosti, z našich výhrad a výmluv, z našich domovů a rektorátů a našli bolest a unavené nohy našich bratří a omyjte je pozornou láskou.
Pokud jsem vám tedy, pán a učitel, umyl nohy, měli byste si navzájem umýt nohy.
Už jste někdy mluvili s někým, kdo se na vás nedívá, kdo poslouchá jen jedním uchem, kontroluje svůj mobil a mění téma? Co nás Ježíš učí, je to, že musíme dávat a dávat své celý já. Poslouchat celým svým srdcem. A nejen poslouchejte, ale když mají hlad, nakrmte je; když jsou nazí, oblékněte si je; když jsou sami, utěšte je; když jsou ve vězení, navštivte je. Ano, doslova! Jaké to je zbavení vůle! Ježíš však nezmiňuje svá slova: jak jsem pro vás udělal, měli byste také udělat.
Ježíš jim také nelévá vodu jen na nohy, ale myje je s Jeho svaté ruce. Nemůžeme se bát „dotknout“ se zlomeného srdce jiného - ne frázami, ale investicí času a sebe sama. Nemůžeme se bát nakrmit hladové vlastníma rukama, obejmout osamělou duši, usmát se na cizince a začít „hledat štěstí druhých“. [3]Papež František, Evangelii gaudium, ne. 92 Katolické církve se staly tak klinicky neplodnými - svým typem venkovského klubu. Svět již nevěří našemu evangeliu, protože my, nedělní návštěvníci, jsme přestali milovat jako nás Kristus miloval, přestali být „lidmi z ručníku a vody“. [4]Krásný výraz Boží služebnice Catherine de Hueck Doherty Kolik duší osobně přitahujeme ke Kristu tím, že každou neděli chodíme do Církve? Spíše…
Evangelizační komunita se zapojuje slovem i skutkem do každodenního života lidí; překlenuje vzdálenosti, je ochoten se v případě potřeby ponížit a zahrnuje lidský život a dotýká se Kristova utrpení v ostatních. Evangelizátoři tak přijímají „vůni ovcí“ a ovce jsou ochotné slyšet jejich hlas. —OPOPE FRANCIS, Evangelii gaudium, ne. 24
Jak málo a daleko jsou duše, které ve skutečnosti který kteří se dnes starají o Kristovo srdce. Není divu, že jsme tak osamělí. Ach, že Ježíš přijde a znovu nám umyje nohy Svatými rukama.
No, chce být milovaný - skrze tebe a mě.
Miloval své vlastní ve světě a miloval je až do konce ... (evangelium)
… Nás všechny žádáme, abychom poslouchali jeho výzvu, abychom vyšli z naší vlastní komfortní zóny, abychom dosáhli všech „periferií“, které potřebují světlo evangelia. —OPOPE FRANCIS, Evangelii gaudium, ne. 20
V očích Hospodinových je drahocenná smrt jeho věrných. Jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice ... (Dnešní žalm)
Mark každý měsíc píše ekvivalent knihy,
bez nákladů pro své čtenáře.
Ale stále má rodinu, kterou musí podporovat
a ministerstvo, které bude fungovat.
Vaše „almužny“ jsou potřebné a ceněné. Požehnej vám.
Chcete-li se přihlásit k odběru, klikněte na zde.
Strávte 5 minut denně s Markem a meditujte každý den Nyní slovo při čtení mše
za těchto čtyřicet dní půstu.
Oběť, která nakrmí vaši duši!
SUBSCRIBE zde.
