ČÁST II - Dosažení raněných
WE sledovali rychlou kulturní a sexuální revoluci, která za pět krátkých desetiletí zdecimovala rodinu, protože rozvod, potraty, předefinování manželství, eutanazie, pornografie, cizoložství a mnoho dalších neduhů se staly nejen přijatelnými, ale považovány za sociální „dobro“ nebo "že jo." Epidemie sexuálně přenosných nemocí, užívání drog, zneužívání alkoholu, sebevraždy a stále se množících psychóz však vypráví jiný příběh: jsme generací, která silně krvácí z účinků hříchu.
To je současný kontext, do kterého byl zvolen papež František. Ten den stál na balkóně svatého Petra a neviděl 
pastvina před ním, ale bojiště.
Jasně vidím, že to, co dnes Církev nejvíce potřebuje, je schopnost uzdravovat rány a zahřívat srdce věřících; potřebuje blízkost, blízkost. Církev po bitvě vidím jako polní nemocnici. Je zbytečné ptát se vážně zraněného, má-li vysoký cholesterol a hladinu cukru v krvi! Musíte mu uzdravit rány. Pak můžeme mluvit o všem ostatním. Uzdravte rány, uzdravte rány…. A musíte začít od základu. —POPE FRANCIS, rozhovor s AmericaMagazine.com, 30. září 2013
POTŘEBY CELÉ OSOBY
Takto Ježíš často přistupoval ke své pozemské službě: sloužil okamžitým ranám a potřebám lidí, což zase připravilo půdu pro evangelium:
Bez ohledu na to, do jakých vesnic nebo měst nebo na venkov vstoupil, položili nemocné na tržiště a prosili ho, aby se mohli dotknout pouze střapce na jeho plášti; a tolik, kolik se jich dotklo, bylo uzdraveno ... (Označit 6: 56)
Ježíš také svým učedníkům dal jasně najevo, že není pouhý zázračný pracovník - božský sociální pracovník. Jeho mise měla hlubší existenciální cíl: uzdravení duše.
Musím ohlašovat dobrou zprávu o Božím království, protože za tímto účelem jsem byl poslán. (Lukáš 4:43)
To znamená, že zpráva je zásadní. Nauka je důležitá. Ale v kontextu milovat.
Činy bez poznání jsou slepé a poznání bez lásky je sterilní. —ZVOLIT BENEDIKT XVI, Charity ve Veritate, ne. 30
PRVNÍ VĚCI PRVNÍ
Papež František nikdy neřekl a ani neimplikoval, že doktrína je nedůležitá, jak si někteří myslí. Opakoval Pavla VI. A řekl, že církev existuje proto, aby mohla evangelizovat. [1]srov. PÁPEŽ PAUL VI., Evangelii Nuntiandi, n. 24
… Předání křesťanské víry je účelem nové evangelizace a celého evangelizačního poslání církve, které existuje právě z tohoto důvodu. —POPE FRANCIS, projev ke 13. řádné radě generálního tajemníka biskupské synody, 13. června 2013; vatican.va (můj důraz)
Papež František však učinil subtilní, ale kritický bod jak ve svých činech, tak ve svých poznámkách mimo manžetu: v evangelizaci, existuje hierarchie pravd. Základní pravdou je to, čemu se říká kerygma, což je „první oznámení“ [2]Evangelii gaudium, n. 164 „dobré zprávy“:
... musí znovu a znovu zaznít první zvěst: „Ježíš Kristus tě miluje; dal svůj život, aby tě zachránil; a teď žije po tvém boku každý den, aby tě osvítil, posílil a osvobodil. “ —OPOPE FRANCIS, Evangelii gaudium, n. 164
Prostřednictvím jednoduchosti našeho poselství, jednání a svědectví, naší ochoty naslouchat, být přítomni a putovat s ostatními (na rozdíl od „evangelizace pohonu“) činíme Kristovu lásku přítomnou a hmatatelnou, jako by živé proudy tekly z našeho nitra, ze kterého mohou vyprahlé duše pít. [3]srov. Jan 7:38; vidět Living Wells Tento druh autenticity ve skutečnosti vytváří touha po pravdě.
Charita není nic navíc, jako dodatek ... zapojuje je do dialogu od samého začátku. —POPE BENEDICT XVI., Charity ve Veritate, ne. 30
Právě tuto vizi evangelizace prorocky vyvolal jistý kardinál, krátce předtím, než byl zvolen 266. papežem.
Evangelizovat znamená v církvi touhu vyjít sama ze sebe. Církev je povolána, aby vyšla sama ze sebe a šla na periferie ... tajemství hříchu, bolesti, nespravedlnosti, nevědomosti, bez náboženství, myšlení a všeho utrpení. Když Církev nevychází ze sebe, aby evangelizovala, stane se sebereferentní a pak onemocní ... Samoreferenční Církev udržuje Ježíše Krista v sobě a nenechá ho vyjít ... Když přemýšlí o příštím papeži, musí být muž, který z rozjímání a klanění se Ježíši Kristu pomáhá církvi vyjít na existenční periferie, což jí pomáhá být plodnou matkou, která žije ze sladké a uklidňující radosti z evangelizace. —Kardinál Jorge Bergolio (POPE FRANCIS), Sůl a lehký časopis, str. 8, 4. vydání, zvláštní vydání, 2013
VŮNĚ OVCE
Když papež František prohlásil, že se nesmíme pokoušet „obracet se na jiné“, nastala velká zmatek. [4]V naší současné kultuře znamená slovo „proselytize“ agresivní pokus přesvědčit ostatní a obrátit je na jejich pozici. Citoval však pouze svého předchůdce:
Církev se nezabývá proselytismem. Místo toho roste „přitažlivostí“: tak jako Kristus „přitahuje vše k sobě“ mocí své lásky, vrcholící obětí kříže, tak církev plní své poslání do té míry, že ve spojení s Kristem uskutečňuje každé své dílo v duchovním a praktickém napodobování lásky svého Pána. —BENEDIKT XVI, Homilie k zahájení páté generální konference latinskoamerických a karibských biskupů, 13. května 2007; vatican.va
Právě toto je napodobování Páně, ke kterému nás dnes vyzval papež František: nové zaměření na kerygmu následuje morálními základy víry jako obecného přístupu k evangelizaci.
Návrh evangelia musí být jednodušší, hlubší a zářivější. Z tohoto tvrzení pak vyplývají morální důsledky. —POPE FRANCIS, AmericaMagazine.org, 30. září 2013
Před čím papežové varují, je druh křesťanského fundamentalismu, který voní spíš jako farizeové než Kristus; přístup, který zatracuje ostatní za jejich hřích, za to, že nebyli katoličtí, za to, že nebyli jako „my“ ... na rozdíl od odhalení radosti, která přichází skrze přijetí a prožívání plnosti katolické víry - radosti, která přitahuje.
Výrazným podobenstvím dnešního dne je Matka Tereza, která vybírá z okapu tělo hinduisty. Nestála nad ním a neřekla: „Staň se křesťanem, jinak půjdeš do pekla.“ Spíše ho milovala jako první a díky této bezpodmínečné lásce se hinduisté a matka ocitli, jak se na sebe dívají Kristovými očima. [5]srov. Mat 25:40
Evangelizační komunita se zapojuje slovem i skutkem do každodenního života lidí; překlenuje vzdálenosti, je ochoten se v případě potřeby ponížit a zahrnuje lidský život a dotýká se Kristova utrpení v ostatních. Evangelizátoři tak přijímají „vůni ovcí“ a ovce jsou ochotné slyšet jejich hlas.—OPOPE FRANCIS, Evangelii gaudium, n. 24
"Lidé naslouchají svědkům ochotněji než učitelům," řekl papež Pavel VI., "A když lidé poslouchají učitele, je to proto, že jsou svědky." [6]srov. Papež Pavel VI., Evangelizace v moderním světě, n. 41
TERMÍNY TENKÉ ČERVENÉ LINIE
Doktrína je tedy důležitá, ale ve správném pořadí. Ježíš neletěl na hříšníka s hněvem a holí, ale s hůlkou a holí ... Přišel jako Pastýř, aby neodsuzoval ztracené, ale aby je našel. Odhalil „umění naslouchat“ duši někoho jiného do světla. Dokázal proniknout skrz pokřivenou dýhu hříchu a vidět obraz sebe sama, to znamená naděje, která v každém lidském srdci spí jako semeno.
I když byl život člověka katastrofou, i když je zničen zlozvyky, drogami nebo čímkoli jiným - Bůh je v životě tohoto člověka. Můžete, musíte se snažit hledat Boha v každém lidském životě. Ačkoli je život člověka zemí plnou trní a plevelů, vždy existuje prostor, ve kterém může dobré semeno růst. Musíte věřit Bohu. —POPE FRANCIS, Amerika, září 2013
Ze stovek a tisíců, které za ním následovaly, tedy Ježíš šel za hranice, na periferie a tam našel Zacheja; tam našel Matouše a Magadalene, setníky a zloděje. A Ježíš byl za to nenáviděn. Pohrdali jím farizeové, kteří upřednostňovali vůni své komfortní zóny před „vůní ovcí“, která z něho vycházela.
Nedávno mi někdo napsal, jak hrozné je, že lidé jako Elton John nazývají papeže Františka svým „hrdinou“.
"Proč váš učitel jedí s výběrčími daní a hříšníky?" Ježíš to slyšel a řekl: „Ti, kteří se mají dobře, nepotřebují lékaře, ale nemocní ano. Jděte a naučte se význam slov: „Toužím po milosrdenství, ne po oběti.“ “(Matouš 9: 11–13)
Když se Ježíš sklonil nad cizoložnicí chycenou v hříchu a vyslovil slova, "Ani tě neodsuzuji," stačilo, aby ho farizeové chtěli ukřižovat. Koneckonců to byl zákon že by měla zemřít! 
Také papež František byl za svou nyní poněkud neslavnou frázi těžce kritizován: "Kdo jsem, abych soudil?" [7]srov Kdo jsem, abych soudil?
Při zpátečním letu z Rio de Janeira jsem řekl, že pokud má homosexuální osoba dobrou vůli a hledá Boha, nejsem nikdo, kdo by to soudil. Tím jsem řekl, co říká katechismus…. Vždy musíme vzít v úvahu osobu. Zde vstupujeme do tajemství lidské bytosti. V životě Bůh doprovází osoby a my je musíme doprovázet, počínaje jejich situací. Je nutné je doprovázet milosrdenstvím. -Americký časopis, 30. září 2013, AmericaMagazine.org
A tady začínáme kráčet po tenké červené čáře mezi kacířstvím a milosrdenstvím - jako bychom procházeli samotným okrajem útesu. Je to naznačeno v papežových slovech (zejména proto, že používá katechismus [8]srov CCC, ne. 2359 jako jeho odkaz), že osoba dobré vůle je někdo kající ze smrtelného hříchu. Jsme povoláni doprovázet toho člověka, i když stále bojuje s nepřiměřenými sklony, žít život v souladu s evangeliem. Dosahuje hříšníka co nejdále, aniž by spadl do kaňonu kompromisu. To je radikální láska. Je doménou odvážných, těch, kteří jsou ochotni přijmout „vůni ovcí“ tím, že nechají své srdce stát se polní nemocnicí, ve které může najít útočiště hříšník, i ten největší. Je to to, co Kristus udělal, a přikázal nám to.
Tento druh lásky, která je Kristovou láskou, může být autentický, pouze pokud je to to, co papež Benedikt XVI. Nazval „pravou láskou“…
SOUVISEJÍCÍ ČTENÍ
Poznámky pod čarou
| ↑1 | srov. PÁPEŽ PAUL VI., Evangelii Nuntiandi, n. 24 |
|---|---|
| ↑2 | Evangelii gaudium, n. 164 |
| ↑3 | srov. Jan 7:38; vidět Living Wells |
| ↑4 | V naší současné kultuře znamená slovo „proselytize“ agresivní pokus přesvědčit ostatní a obrátit je na jejich pozici. |
| ↑5 | srov. Mat 25:40 |
| ↑6 | srov. Papež Pavel VI., Evangelizace v moderním světě, n. 41 |
| ↑7 | srov Kdo jsem, abych soudil? |
| ↑8 | srov CCC, ne. 2359 |