The Voice - The Now Word

Ve tvé tísni,
až na tebe všechny tyto věci přijdou,
konečně se vrátíš k Hospodinu, svému Bohu,
a poslouchat Jeho hlas.
(Deuteronomie 4: 30)

KDE pochází pravda? Odkud pochází učení církve? Jakou autoritu má, aby mohla definitivně mluvit?

Tyto otázky kladu v kontextu „Synody o synodalitě“, která se minulý týden volně uzavřela v Římě („synoda“ je shromáždění, obvykle biskupů; „synodalita“ je proces spolupráce a rozlišování). Papež František chce, abychom se stali „synodální církví“, která putuje „synodální cestou“ až do bodu „decentralizace“^[1]srov ne. 134 hierarchie a více příspěvků od „místních církví“.^[2]srov ne. 94 Vzhledem k tomu, že asi 27 % účastníků synody byli nebiskupové,^[3]srov ewtnvatican.com a někteří ani katolíci... komu přesně tato synodní církev naslouchá? Ve skutečnosti, Závěrečný dokument, schválené papežem Františkem, aby se stal „průvodcem“ církve,^[4]srov vatikán.va výslovně uvádí, že hierarchie…

…nesmí ignorovat směr, který se objeví na základě správného rozlišování v rámci konzultačního procesu, zvláště pokud tak činí participativní orgány. —N. 92, Synodní pracovní dokument

Zde opět nehovoříme o obvyklém synodu biskupů nebo ekumenické radě, ale nyní o participativních orgánech, které mohou zahrnovat členy venku magisteria, což je přinejmenším záhadné. Arcibiskup Anthony Fisher ze Sydney v Austrálii o této synodalitě poznamenal:

„Hluboké naslouchání jeden druhému, vyjadřování pocitů, rezonování ve skupinách stolů nám vždy nepomůže najít to, co je pravdivé a správné“ …zatímco metoda konverzace je skvělá v tom, že pomáhá lidem lépe si porozumět, "Není vhodná pro pečlivé nebo složité teologické nebo praktické uvažování." — 24. listopadu 2023 Katolická tisková agentura

Co nám tedy pomáhá najít „co je pravdivé a správné“?

Hlas Páně

Odpověď na tuto otázku byla vždy hlas Páně. Od samého počátku Jeho hlas přinášel nejen pravdu, ale také všechny věci do bytí:

Potom Bůh řekl: Ať je světlo, a bylo světlo. (Genesis 1:3)

Tento Hlas nebyl pouhým hlasem, ale energie sám:

Hlas Hospodinův je síla; hlas Hospodinův jest nádhera. Hlas Hospodinův rozbíjí cedry... Hlas Hospodinův bije plamenem ohně; hlas Hospodinův otřásá pouští… (Žalm 29: 4-8)

Jeho slovo, Jeho hlas není pouhý zvuk, ale světlo, které proniká do vnitřního jádra člověka:

Slovo Boží je skutečně živé a účinné, ostřejší než jakýkoli dvousečný meč, pronikající dokonce mezi duši a ducha, klouby a dřeň a schopné rozlišovat odrazy a myšlenky srdce. (Židům 4: 12)

Bůh by k člověku mluvil mnoha způsoby, zejména skrze samotné stvoření.^[5]srov. Řím 1: 20 Ale hlavním prostředníkem Jeho hlasu budou patriarchové a proroci.

Theofanie (projevy Boha) osvětlují cestu zaslíbení, od patriarchů k Mojžíšovi a od Jozue k vizím, které zahájily poslání velkých proroků. Křesťanská tradice vždy uznávala, že Boží slovo se nechalo vidět a slyšet v těchto teofaniích, ve kterých ho oblak Ducha svatého jak zjevil, tak i ukryl ve svém stínu. -Katechismus katolické církve, ne. 707

Skrze ně by Bůh položil základy toho, co bylo žádáno od samotného muže a ženy, kteří jsou vrcholem Jeho stvoření:

Poslouchej můj hlas; pak budu vaším Bohem a vy budete mým lidem. Choď přesně tak, jak ti přikazuji, aby se ti dařilo. (Jeremiah 7: 23)

Podmínkou být Božím lidem bylo poslouchat Jeho hlas…

Hlas hlasů

V určený čas se tento Hlas stal vtělený takže mohl doslovně být slyšet.

Co bylo od začátku,
co jsme slyšeli,
co jsme očima viděli,
na co jsme se dívali
a dotkl se našimi rukama
se týká Slova života –
neboť život byl zviditelněn...
(1 John 1: 1)

A co tento Muž?

…z oblaku zazněl hlas, který řekl: „Toto je můj milovaný Syn, v němž mám zalíbení; poslouchej ho." (Mat 17:5)

Bůh se vtělil do Ježíše Krista, abychom slyšeli Jeho hlas a následovali Ho:

…uslyší můj hlas a bude jedno stádo, jeden pastýř. (John 10: 16)  

Zůstáváme v Jeho stádu nasloucháním a následující Jeho hlas:

Kdo patří Bohu, slyší slova Boží… (John 8: 47) Pokud dodržíte moje přikázání, zůstanete v mé lásce, stejně jako jsem dodržoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. (John 15: 10)

Nestačí tedy slyšet, ale také poslouchat:

„Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského, ale jen ten, kdo plní vůli mého Otce v nebesích. (Matthew 7: 21)

Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek." (John 14: 23)

Hlasy hlasu

Před vzestupem do nebe, Ježíši dal svůj hlas k apoštolům s autoritou, říkajíce:

Kdokoliv poslouchá abys mě poslouchal. Kdo tě odmítá, odmítá mě. A kdo mě odmítá, odmítá toho, kdo mě poslal... Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat vše, co mám. přikázal ti. (Lukáš 10:16, Matouš 28:19–20)

Tito apoštolové tedy vytvořili „magisterium“ neboli učitelskou autoritu Ježíše Krista. Jejich posláním bylo šířit vše, co jim Ježíš učil a předal, bez odchylek:

... toto Magisterium není nadřazené Božímu slovu, ale je jeho služebníkem. Učí pouze to, co mu bylo předáno. Na božský příkaz a s pomocí Ducha svatého to oddaně naslouchá, hlídá to s věnováním a věrně to vysvětluje. Vše, co navrhuje pro víru jako božsky zjevenou, je čerpáno z tohoto jediného uložení víry. -Katechismus katolické církve, 86

V případě pochybností, že právě toto raná církev chápala, jejich svědectví je jasné:

Proto, bratři, buďte pevní a pevně se držte tradic, kterým jste se učili, a to buď ústním prohlášením, nebo naším dopisem. (Sv. Pavel, 2. Tesalonickým 2:15)

Je povinností poslouchat presbytery, kteří jsou v Církvi – ty, kteří, jak jsem ukázal, mají posloupnost od apoštolů; ti, kteří spolu s posloupností biskupství přijali neomylné charisma pravdy podle Otcova zalíbení. -Svatý. Irenaeus z Lyonu (189 nl), Proti kacířství, 4:33:8)

Všimněme si, že samotnou tradici, učení a víru katolické církve od počátku, kterou dal Pán, kázali apoštolové a otcové ji zachovali. Na tom byla založena církev; a pokud se od toho někdo odchýlí, už by neměl být ani nadále nazýván křesťanem ... -Ulice. Athanasius (360 n. l.), Čtyři dopisy Serapionovi z Thmia 1, 28

Hlas názoru

Církev tedy 2000 let pečlivě třídila hlasy názorů, nesouhlasu a hereze z Hlasu Krista. Když došlo na nové otázky nauky, svatý Vincent z Lerins radil vrátit se k raným církevním otcům, jejichž přímý kontakt s apoštoly dále upevnil základy Kristovy církve:

…pokud by vyvstala nějaká nová otázka, o níž nebylo vydáno žádné takové rozhodnutí, měli by se obrátit na názory svatých otců, alespoň těch, kteří, každý ve svém čase a místě, zůstávají v jednotě společenství a víry, byli přijímáni jako schválení mistři; a ať už bylo zjištěno, že zastávali cokoli, jednomyslně a s jedním souhlasem, toto by mělo být považováno za pravou a katolickou nauku Církve, bez jakýchkoli pochyb a skrupulí. —Commonitory z roku 434 n. l., „Za starobylost a univerzalitu katolické víry proti profánním novinkám všech herezí“, Ch. 29, n. 77

…což nás přivádí do přítomného okamžiku. Synody samozřejmě nejsou nic nového. To, co se zdá být nové, je hodnota připisovaná názorům a postojům laiků kvůli „doprovodu“. Zatímco Církev musí skutečně následovat příklad svého Pána naslouchat soucit a zájem o všechny, kteří k Němu přišli, je jasné, že je doprovázel právě proto, aby je poučil a vedl jako pastýř: "Pravda tě osvobodí."^[6]srov. Jan 8:32 Očekával, že apoštolové udělají totéž, počínaje Petrem.

Ježíš mu řekl: Pas mé ovce. (John 21: 17)

Ano, papež by měl naslouchat stádu, aby věděl co nejlépe jak krmit je; ale tato role nemůže být nahrazena ovcemi krmícími jiné ovce (mimo ovčín). Jinak…

Pokud slepý vede slepého, oba spadnou do jámy. (Matthew 15: 14)

St. John Henry Newman to vyjádřil takto:

Názor kteréhokoli člověka, i kdyby byl sebeschopnější ho vytvořit, by stěží mohl mít nějakou autoritu nebo stát za to, aby byl předložen sám o sobě; vzhledem k tomu, že úsudek a názory rané církve si nárokují a přitahují naši zvláštní pozornost, protože to, co víme, mohou být částečně odvozeny z tradic apoštolů a protože jsou předkládány mnohem důsledněji a jednomyslněji než názory kterékoli jiné soubor učitelů. —Advent Kázání na Antikrista, Kázání II, „1. Jana 4: 3“

V minulých dobách to bylo přesně uprostřed vřavy, hereze a zmatku, kdy Církev sloužila jako prorocký hlas potvrzující věčné pravdy „základu víry“. Ale podle posledního závěrečného dokumentu synodu se prorocký hlas synodní církve stává pouhým „příspěvkem“ v hledání pravdy:

Tímto způsobem můžeme nabídnout výrazný příspěvek k hledání odpovědí na mnohé výzvy, kterým naše současná společnost čelí při budování společného dobra. —N. 47; pracovní dokument

Ale ve skutečnosti je toto poslední věc, kterou svět potřebuje, řekl Benedikt XVI.

Základní křesťanské víry a praktiky se v komunitách někdy mění takzvanými „prorockými akcemi“, které jsou založeny na hermeneutické [metodě výkladu], která není vždy shodná s údaji Písma a Tradice. Komunity se proto vzdávají pokusu jednat jako jednotný orgán a místo toho se rozhodnou fungovat podle myšlenky „místních možností“. Někde v tomto procesu se ztrácí potřeba… společenství s církví v každém věku, právě v době, kdy se svět ztrácí na orientaci a potřebuje přesvědčivé společné svědectví o spásné moci evangelia (srov. Řím 1-18). —POPE BENEDICT XVI, St. Joseph's Church, New York, 23. dubna 18

Záleží pouze na jednom Hlasu – hlasu jediného Pastýře určeného, aby vedl Jeho stádo – Ježíše Krista. Všechny ostatní hlasy, které stojí za to poslouchat, jsou v nejlepším případě ozvěnou tohoto Hlasu, který je "cesta a pravda a život."

Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (John 14: 6)