Nejsvětějšího srdce Ježíšova od Michaela D. O'Briena
MÁM byli minulý týden zahlceni ohromným počtem e-mailů od kněží, jáhnů, laiků, katolíků i protestantů a téměř všichni potvrdili „prorocký“ smysl v „Varovné trubky!"
Jeden jsem dnes večer dostal od ženy, která je otřesená a bojí se. Chci zde odpovědět na tento dopis a doufám, že si chvilku přečtete. Doufám, že udrží perspektivy v rovnováze a srdce na správném místě ...
Vážení Marka,
Myslím, že jsem strávil mnoho let utěšováním se a vyprávěním si o tomto LÁSKOVÉM, milosrdném a šťastném Bohu a vtipkováním o snaze evangelikálů „otočit nebo spálit“ ... Nevím dost o tom, co papežové a svatí napsali, ale kdykoli budu uvažovat o těchto [prorockých] slovech, vyvolá to v mém srdci jen strach a myslím si, že Bůh není Bohem strachu…
Vážení čtenáři,
Ujistěte se, že Bůh není Bohem strachu. On is Bůh lásky, milosrdenství a soucitu.
Později jste ve svém dopise zmínil, že když jsou vaše děti nadšené, nebudou poslouchat a budou vás bolet zadek, musíte je někdy potrestat. Dělá to z tebe matku strachu? Zní mi to, jako bys byla matkou lásky. Můžeme tedy dát Bohu svolení, aby nás také miloval, když jsme mimo vedení, a odmítli naslouchat? Svatý Pavel ve skutečnosti rozhodně mluví o Boží lásce skrze kázeň:
Pán káže, koho miluje, a kárá každého syna, kterého přijímá ... Pokud jste bez kázně, o kterou se všichni dělí, nejste synové, ale nemanželské děti. (Židům 12: 8)
Nejsme sirotci. Bůh se stará!
Připomíná mi to příběh, který jsem slyšel od kněze, kterého znám, který kdysi vedl domov pro problémové dospívající. Jednoho dne vykřikl velmi zraněný chlapec: „Jen bych si přál, aby mě můj otec naplácal jednou. Přinejmenším bych věděl, že mu na mě záleží! “
Bůh se stará. Zajímá ho, aby budoucnost našich dětí, jak ji popisuješ, byla nepříjemná, až děsivá. Každý den se trápím, když moje děti jdou na autobusovou zastávku. Nemůžu si pomoct. Láska zraní srdce!
Také teď je Boží srdce zraněno, a to z dobrého důvodu - z důvodů, o kterých jsem psal v „Varovné trubky!"Dopisy. Kdo může tvrdit, že se lidstvo zdá být pekelně odhodláno se zničit, ať už vyvoláním změny klimatu, jaderným holocaustem nebo obecným společenským rozpadem na organizovaný zločin? Proč jsou lidé tak uraženi, když slyší prorocké slovo milujícího Boha, který říká možná nás bude muset trochu otřásat, aby nás vrátilo k rozumu? Proč je to tak neslučitelné s Bohem?
Není to, jak víme ze samotného Písma. Je to jen to, že tato generace byla tak zaneprázdněná zaléváním pravého Boha, že už nevíme, kdo to je. Znovu jsme ho vytvořili na svůj vlastní obraz: Už není Bohem lásky, nyní je Bohem „dobroty“, Boha, který toleruje vše, co děláme, i když nás to zabíjí.
Ne. Je Bohem Boha láska—A láska vždy říká pravda. Lidé si neuvědomují, že od roku 1917, kdy se ve Fatimě objevila Panna Maria, Bůh varoval lidstvo, že jeho současný směr povede k jeho vlastnímu zničení vlastní rukou. To bylo před 89 lety! Zní to jako Bůh, který je „rychlý k hněvu a pomalý k milosrdenství“ - nebo naopak, jak čteme v Písmu?
Pán neodkládá svůj slib, jak někteří považují za „zpoždění“, ale je s vámi trpělivý a nepřeje si, aby někdo zahynul, ale aby všichni přijali pokání. (2 3 Peter: 9)
To, co považuji za nezdravé, je poslouchat „prorocké“ zprávy, které jsou vydávány, a najednou panikařit. Kdo ví, jak dlouho bude trvat, než se tyto věci rozvinou? Myslím, že bychom měli být otevřeni možnosti, že upřímné pokání jedné duše může stačit k tomu, aby Bůh připnul na věci ještě několik let nebo více. Věřím, že ti, kdo stanovují data, skutečně omezují Pána.
Tam is pocit naléhavosti činit pokání. Ale udělali bychom dobře, kdybychom na to dbali v každé generaci. Neřekl Pavel: „Dnes je den spásy“? Musíme být připraveni vždy. Zprávy budoucnosti by tedy měly sloužit k jedné věci: přivést nás zpět do přítomného okamžiku a žít v něm v duchu důvěry, odevzdanosti a naděje.
Dnes jsem šel na ranní mši a vychutnal si radost z Ježíše, který ve mně přebýval. Poté jsem strávil čas ranní modlitbou, kterou jsem zakončil svým duchovním čtením. Ne, nebyla to kniha od Hal Lindsay. Spíše jsem několik měsíců meditoval nad knihou, Svátost přítomného okamžiku Jean Pierre de Caussade. Jde o život v přítomnosti, zcela opuštěný vůli Boží, která nám byla dána v každém okamžiku. Jde o to být malým Božím dítětem.
Pak jsem strávil část odpoledne oblečený jako rytíř a honil svého dvouletého po kuchyni plastovým mečem. Navštívil jsem kamaráda v domově seniorů se svými syny a pak jsem šel do parku na piknik s rodinou. Byl to krásný den, završený nádherným západem slunce.
Přemýšlel jsem o těchto „prorockých“ slovech, která jsem napsal? Ano. A moje myšlenky jsou, „Pane, uspěchej den, kdy se vrátíš, abych tě viděl tváří v tvář. A kéž s sebou vezmu co nejvíce duší.“
DOMOVSKÁ STRÁNKA: www.markmallett.com
BLOG: www.markmallett.com/blog
