Pravdivé příběhy Panny Marie

SO zdá se, že jen málo lidí chápe roli Nejsvětější Panny Marie v Církvi. Chci se s vámi podělit o dva skutečné příběhy, které osvětlí tohoto nejuznávanějšího člena Kristova těla. Jeden příběh je můj ... ale nejprve od čtenáře ...

PROČ MARY? VIZE KONVERTU…

Katolické učení o Marii bylo pro mě nejtěžší naukou církve, kterou jsem mohl přijmout. Jako obrácený jsem se učil „strachu z uctívání Marie“. Bylo to vštípeno hluboko do mě!

Po svém obrácení bych se modlil a prosil Marii, aby se za mě přimlouvala, ale pak by mě napadly pochybnosti a já bych, abych tak řekl, (na chvíli ji odložil). Modlil bych se růženec, pak bych se přestal modlit Růženec, to trvalo nějakou dobu!

Jednoho dne jsem se vroucně modlil k Bohu: „Prosím, Pane, prosím, ukaž mi pravdu o Marii.“

Na tuto modlitbu odpověděl velmi zvláštním způsobem!

O několik týdnů později jsem se rozhodl modlit růženec. Modlil jsem se za Slavné tajemství, „Sestup Ducha svatého“. Najednou jsem ji „viděl“ a ona mi natáhla ruce (při každém pomyšlení na to plačím), jak by matka dělala, a přemlouvala své dítě, aby k ní přišlo. Byla tak krásná a neodolatelná!

Šel jsem k ní a ona mě objala. Fyzicky jsem měl pocit, jako bych se „tál“. Nenapadá mě žádné jiné slovo k popisu objetí. Vzala mě za ruku a začali jsme chodit. Najednou jsme byli před trůnem a byl tu Ježíš! Mary a já jsme před ním poklekly. Potom mě vzala za ruku a natáhla ji k Němu. Otevřel náruč a já jsem šel k Němu. Objal mě! Cítil jsem, že jdu hlouběji, hlouběji, a pak jsem viděl, jak jdu přímo do Jeho Srdce! Sledoval jsem, jak odcházím, a cítil jsem, jak odcházím zároveň! Potom jsem byl znovu s Mary a šli jsme pěšky, a pak to skončilo.

KDY PŘIŠEL KOJENSKÝ JEŽÍŠEK

Další příběh, který mi poslal čtenář, je následující:

8. ledna 2009 zemřel můj otec. Příští rok 2010 zemřel můj tchán. Bylo to jako znovu a znovu trpět nemocí a smrtí mého vlastního otce. Teď to byl můj drahý tchán. Strašně jsem trpěl a utrpení si vyžádalo daň na mém fyzickém zdraví. Byl jsem tak nemocný, že jsem se nemohl zúčastnit ani pohřbu svého tchána, když zemřel. Byl jsem z kůže a kostí a nemohl jsem nic sníst. Jednoho dne mě můj manžel vzal do náruče a plakal. Moje srdce se pro něj zlomilo. Jedné noci jsem ležel v posteli, bránil slzy a přemýšlel, jak by to zvládl beze mě, kdybych se nevzpamatoval. Vzhlédl jsem k nebi, slzy mi stékaly po tváři a řekl: "Nezvládnu to, pokud mi nepomůžeš." A pak (ať už ve své mysli nebo skutečné nevím) jsem viděl mladou ženu stojící u mé postele. V náručí držela krásné dítě. Věděl jsem, že to byla Marie a Ježíš. Dítě Ježíš se zdálo být asi dva nebo tři roky staré. Měl tmavé vlasy, které ležely v kadeřích a byl vzácný a úžasný na pohled! V mém srdci se valila radost a můj pokoj zaplavil mou duši při slavném pohledu. Ve svém srdci (žádná slova nejsou nutná) jsem se jí zeptal, jestli ho mohu držet. Když jsem ho požádal, aby ho držel, otočil se a podíval se na svou matku. Usmála se a (opět beze slov komunikující) mi řekla: "Ano, také patří tobě."

Jak je to pravda, Ježíš přišel pro všechny, zemřel pro všechny a patří všem, kteří si ho berou do svého srdce! Nějakým nevysvětlitelným, mystickým způsobem jsem vzal Ježíše do náruče, přitiskl jsem si ho k srdci a šel spát ... Bylo mi dobře! Podělil jsem se o tento zážitek se svým manželem, řekl jsem mu, že jsem uzdraven ... a radovali jsme se!

MOJE ZATVORENÍ MÁRII 

Před několika lety jsem dostal knihu s názvem „Totální zasvěcení St. Louis de Montfort“. Byla to kniha, která vedla člověka blíže k Ježíši zasvěcením Marii. Ani jsem nevěděl, co to „zasvěcení“ znamená, ale cítil jsem vypracovány přečíst si knihu stejně. ^[1]Co znamená „zasvěcení Marii“? Na webových stránkách Mariánské hnutí kněží.

Modlitby a příprava trvaly několik týdnů… a byly silné a dojemné. Jak se blížil den zasvěcení, vycítil jsem, jak výjimečné bude toto odevzdání se mé duchovní Matce. Na znamení své lásky a vděčnosti jsem se rozhodl dát Marii svazek květin.

Byla to taková věc na poslední chvíli ... Byl jsem v malém městě a neměl jsem kam jít, kromě místního obchodu s drogami. Právě prodávali nějaké „zralé“ květiny v plastovém obalu. "Promiň, mami ... je to to nejlepší, co můžu udělat."

Šel jsem do kostela a stál jsem před sochou Marie a zasvětil jsem ji. Žádný ohňostroj. Jen jednoduchá modlitba závazku ... možná jako Maryina jednoduchá snaha dělat každodenní práce v tom domku v Nazaretu. Položil jsem její nedokonalý svazek květin k jejím nohám a šel domů.

Později večer jsem se vrátil s rodinou na mši. Když jsme se natlačili na lavici, podíval jsem se na sochu, abych viděl své květiny. Byli pryč! Usoudil jsem, že se na ně školník pravděpodobně jednou podíval a zahodil je.

Ale když jsem se podíval na sochu Ježíše ... u nohou Krista byly moje květiny, dokonale upravené ve váze. Kytici dokonce zdobil dech z nebes ví, kde to zdobí! Okamžitě jsem byl naplněn porozuměním:

Marie nás bere do náruče, takoví, jak jsme, chudí a prostí ... a představuje nás Ježíši oblečenému do vlastního pláště, který říká: „I toto je moje dítě ... přijmi ho, Pane, protože je vzácné a milované.“

O několik let později jsem si při přípravě na napsání své první knihy přečetl tuto knihu:

Chce ve světě ustanovit oddanost mému Neposkvrněnému Srdci. Slibuji spásu těm, kteří ji obejmou, a tyto duše bude Bůh milovat jako květiny, které jsem položil, aby zdobily Jeho trůn. -Tento poslední řádek: „květiny“ se objevuje v dřívějších zprávách o Luciiných zjeveních. Srov. Fatima podle vlastních slov Lucii: Paměti sestry Lucii, Louis Kondor, SVD, s. 187, poznámka pod čarou 14.