THE výzva Svatého otce, aby se církev stala více „polní nemocnicí“ k „uzdravování zraněných“, je velmi krásná, aktuální a vnímavá pastorační vize. Ale co přesně potřebuje uzdravení? Jaké jsou rány? Co to znamená „přivítat“ hříšníky na palubě Barque of Peter?
V podstatě k čemu slouží „církev“?
Víme, že jsme zlomení
Když se Ježíš objevil mezi námi, řekl:
Přišel jsem, aby měli život a měli ho hojněji. (Jan 10:10)
Kdyby nás přišel přivést Ježíš život, znamená to, že jsme nějak „mrtví“. A víme, co to už je. Myslím tím, že lidé nepotřebují katechismus, aby věděli, že jsou zlomení. Ano? Cítíme nepořádek v našem velmi hluboké. Něco není v pořádku, a dokud nám někdo neukáže, jak to opravit, mnozí se to pokusí opravit sami pomocí programů svépomoci,
hledat terapii, praktiky New Age, okultismus, farní jógu, psychoanalytické čtení nebo sledování Dr. Phil. Ale když se to nepodaří (a nakonec to bude, protože to, o čem zde mluvíme, je duchovní rána vyžadující tedy autentickou duchovní lék), člověk se pokusí léčit nebo zmírnit bolest z neklidu, úzkosti, viny, frustrace, nutkání a strachu atd. tím, že bude zaneprázdněn, surfuje po webu, kouří, nečinný chat, chatuje, sní nakupování, pornografie, alkohol, drogy, zábava nebo cokoli jiného. Ovocem toho všeho je však často nenávist k sobě samému, deprese a pokračující cyklus destruktivních nebo sebevražedných tendencí. Ovoce je a duchovní smrt. [1]srov. "Neboť odměnou za hřích je smrt, ale Božím darem je věčný život v Kristu Ježíši, našem Pánu." [Řím 6:23]
Ubohý, kterým jsem! Kdo mě vysvobodí z tohoto smrtelného těla? (Řím 7:24)
To jsou rány, které hnisají a rostou a táhnou lidské srdce do stavu agónie, a jsou společné pro celou lidskou rasu. Proč?
Byli jsme stvořeni pro LÁSKU
Když Bůh vytvořil zvířecí říši, napsal do každého tvora zákon instinktu podle jeho povahy. Žasnu nad tím, jak koťata 
přirozeně chtějí lovit a vrhat se, nebo jak husy vědí, kdy mají letět na jih, nebo jak se Země začíná naklánět opačným směrem každé letní nebo zimní slunovrat. Každý z nich se řídí zákonem, ať už jde o instinkt nebo gravitaci.
Lidé jsou také pouhá stvoření - ale s tím rozdílem: jsme stvořeni k obrazu Božímu a Bůh je láska. [2]srov. 1. Jana 4: 8 Takže v lidském srdci není napsán zákon instinktu, ale zákon lásky, které lze vnímat pouze z rozumu. Říkáme tomu „přirozený zákon“. Svatý Tomáš Akvinský vysvětluje, že…
... není nic jiného než světlo porozumění, které do nás vlévá Bůh, čímž rozumíme tomu, co je třeba udělat a čemu je třeba se vyhnout. Bůh dal toto světlo a tento zákon člověku při stvoření. - srov. Summa Theologiae, I-II, q. 91, a. 2; Katechismus katolické církve, Č. 1955.
Kdykoli tedy odoláme tomuto světlu pravdy a vydáme se svou vlastní cestou - co se nazývá „hřích“ - ztratíme svou duchovní „oběžnou dráhu“, dalo by se říci. Viděli jsme to v rajské zahradě. První věc, kterou hřích produkuje, je vědomí toho důstojnost nějak se rozpadla.
Potom se oběma otevřely oči a oni věděli, že jsou nazí ... (Gn 3)
Druhým účinkem hříchu je poznání, které člověk má porušená harmonie se Stvořitelem - i když ho nezná podle jména.
Když uslyšeli zvuk Pána Boha, jak chodí po zahradě ve svěží denní době, muž a jeho žena se skryli před Pánem Bohem mezi stromy v zahradě. (Gen 3: 8)
Zní to jako otroctví.
Amen, amen, říkám vám, každý, kdo se dopustí hříchu, je otrokem hříchu. (Jan 8:34)
A právě k tomu přišel Ježíš: osvobodit nás od moci hříchu, která je zdrojem naší hanby, tím, že ji nejprve odejmeme; a poté nás navrátí k přátelství s Otcem - na Boží „oběžnou dráhu“.
… Musíte mu dát jméno Ježíš, protože on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mat 1:21)
Ježíš skutečně řekl, že nepřišel pro zdravé, ale pro nemocné, aby nevolal „spravedlivý k pokání, ale hříšníci. “ [3]srov. Lukáš 5: 31-32
JEHO MISE: NAŠE MISE
Ježíš nás může zachránit, protože vzal na sebe trest za naše hříchy, smrt.
On sám nesl naše hříchy ve svém těle na kříži, abychom bez hříchu mohli žít pro spravedlnost. Jeho ranami jsi byl uzdraven. (1. Petra 2:24)
Je tedy jasné, že hřích je nemoc, kterou Ježíš uzdravil. Hřích je kořen ze všech našich ran. Vaše mise a moje se tedy stanou stejnými, které Ježíš oznámil v chrámu: "Pomazal mě, abych přinesl radostnou zvěst chudým." Poslal mě, abych prohlásil svobodu zajatcům a slepým vrátil zrak a nechal utlačované jít na svobodu. “ [4]srov. Lukáš 4:18
Dnes slyšíme žargon, že církev musí být „přívětivější“, že se hříšníci musí cítit vítáni. Cítit se vítaným však není samoúčelné. Naším posláním jako církve není vytvářet božské 
pyžamová párty, ale dělat učedníky. Nemohu najít jiné slovo, které by lépe popisovalo „politickou korektnost“, která dnes svádí velkou část církve jako nic menšího než kalamita.
Myslím si, že moderní život, včetně života v církvi, trpí falešnou neochotou urazit, což se projevuje jako obezřetnost a dobré mravy, ale příliš často se ukazuje jako zbabělost. Lidské bytosti si navzájem dluží respekt a zdvořilost. Ale také si navzájem dlužíme pravdu - což znamená upřímnost. —Archbishop Charles J. Chaput, OFM Cap., Rendering Unto Caesar: The Catholic Political Vocation, 23. února 2009, Toronto, Kanada
Ve své závěrečné posynodální řeči papež František identifikoval toto…
… Pokušení zanedbávat realitu s využitím pečlivého jazyka a jazyka vyhlazování říkat tolik věcí a neříkat nic!-PAPE FRANCIS, Catholic News Agency, 18. října 2014
Naším posláním, stejně jako Kristovým, je hledat ztracené, oznamovat, že jsou Bohem milovaní a že pouze on má moc je osvobodit od mizerného stavu, který hřích vytváří v každém z nás. [5]srov. Jan 3:16 Jinak, když přestaneme ostatní „vítat“; pokud jednoduše řekneme „jsi milován“ a zanedbáme přidání „ale musíš být spasen“, pak nabízíme to, co papež také označil jako „klamné milosrdenství“ ...
… Sváže rány, aniž by je nejprve vyléčil a ošetřil; který léčí příznaky, nikoli příčiny a kořeny. Je to pokušení „dobrodinců“, bojácných, a také takzvaných „pokrokářů a liberálů“. —POPE FRANCIS, postsynodální řeč, Katolická tisková agentura, 18. října 2014
Naším posláním je jít beze strachu do srdcí lidí s láskou lásky, abychom jim mohli sloužit milost a pravda to je skutečně osvobodí - kdy a jestli dají své víra v Ježíšově lásce a milosrdenství. Milost a pravda jsou jedinými opravnými prostředky, které budou čelit dvěma účinkům hříchu v zahradě, a to hanbě a rozdělení.
Nebo z milosti jste spaseni skrze víru, a to není od vás; je to Boží dar. (Ef 2)
AUTENTICKÉ MILOSTI
To je dobrá zpráva! Přinášíme duše a dárek. Toto je „přivítání“, které musíme zviditelnit ostatním svou tváří, laskavostí a neochvějnou láskou a trpělivostí. Ale buďme také realisty: mnozí tento dar nechtějí; mnozí nechtějí čelit sami sobě nebo čelit pravdě, která by je osvobodila (a mohou vás za to pronásledovat). [6]srov. John 3: 19-21 V tomto ohledu musíme také kvalifikovat, co to znamená „uvítat“:
I když to zní zjevně, duchovní doprovod musí vést ostatní stále blíže k Bohu, v němž dosáhneme skutečné svobody. Někteří lidé si myslí, že jsou svobodní, pokud se mohou vyhnout Bohu; nevidí, že zůstávají existenčně osiřelí, bezmocní a bez domova. Přestávají být poutníky a stávají se tuláky, poletují kolem sebe a nikdy se nikam nedostanou. Doprovázet je by bylo kontraproduktivní, kdyby se z toho stala jakási terapie podporující jejich vstřebávání a přestala by být poutí s Kristem k Otci. —OPOPE FRANCIS, Evangelii gaudium, ne. 170
Ano, Odpuštění to, co svět potřebuje, ne škoda! Soucit ne 
blahosklonný. Vědomí, že je možné odpustit a že všechny jeho odpadky mohou být definitivně vyneseny na skládku, uzdraví 95 procent ran, které mnozí z nás nosí. Můj bože ... naše zpovědnice jsou většinou prázdné. Je to pohroma! Tohle jsou chirurgické místnosti „polní nemocnice“, která spravuje milost. Kdyby jen duše věděly, jaké velké uzdravení je čeká ve svátosti smíření, chodily by často - určitě víc, než by viděly svého lékaře!
Dalších 5 procent je tedy dílem pravda pomoci nám kráčet po svobodě tím, že víme, co musíme udělat pobyt na Otcově oběžné dráze přátelství.
Jasně vidím, že to, co dnes Církev nejvíce potřebuje, je schopnost uzdravovat rány a zahřívat srdce věřících; potřebuje blízkost, blízkost. Církev po bitvě vidím jako polní nemocnici. Je zbytečné ptát se vážně zraněného, má-li vysoký cholesterol a hladinu cukru v krvi! Musíte mu uzdravit rány. Pak můžeme mluvit o všem ostatním. Uzdravte rány, uzdravte rány .... A musíte začít od základu. —POPE FRANCIS, rozhovor s AmericaMagazine.com, 30. září 2013
Tak milosrdenství autentický milosrdenství je to, co „zahřeje“ srdce ostatních a přiměje je, aby se cítili skutečně vítáni. A autentické milosrdenství má dvě tváře: naši a Kristovu. Nejprve musíme ostatním ukázat milosrdenství, které nám Bůh prokázal.
Protože pokud jsme obdrželi lásku, která vrací našemu životu smysl, jak bychom mohli tuto lásku sdílet s ostatními? —OPOPE FRANCIS, Evangelii gaudium, ne. 8
Tímto způsobem také vystavujeme Kristovu tvář, kterou je Božské milosrdenství. Protože pouze Ježíš nás může osvobodit z moci hříchu, který raní smrt.
Neboj se svého Spasitele, ó hříšná duše. Udělám první krok, který k tobě přijde, protože vím, že sám se ke mně nedokážeš zvednout. Dítě, neutíkej od svého Otce; buďte ochotni otevřeně mluvit se svým Bohem milosrdenství, který chce prominout slova a proměnit na vás jeho milosti. Jak drahá je pro mě tvá duše! Vepsal jsem tvé jméno na svou ruku; jsi vyrytý jako hluboká rána v Mém srdci. —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1485
Požehnej vám za vaši podporu!
Požehnej vám a děkuji!
Klikněte pro: SUBSCRIBE
