SCANDÁLY, nedostatky a hříšnost.
Když se mnoho lidí dívá na katolíky a zejména na kněžství (zejména skrz zaujatou optiku sekulárních médií), zdá se jim církev cokoli ale Christian.
Je pravda, že Církev za své dvousetleté období způsobila prostřednictvím svých členů mnoho hříchů - v dobách, kdy její činy nebyly ničím jiným než odrazem evangelia života a lásky. Z tohoto důvodu byli mnozí hluboce zraněni, zrazeni a emocionálně, duchovně a dokonce fyzicky poškozeni. Musíme si to přiznat a nejen to přiznat, ale také činit pokání.
A to mimořádným způsobem udělal papež Jan Pavel II., Když cestoval po několika národech světa a žádal určité skupiny a národy o odpuštění za bolesti způsobené hříchy církve, minulými i současnými. To je také to, co udělali mnozí dobří a svatí biskupové, aby napravili zejména hříchy pedofilních kněží.
Existuje však také mnoho lidí, kteří nikdy neslyšeli slova „omlouvám se“ od kněze, biskupa nebo laika, který je zranil. Velmi dobře chápu bolest, která může způsobit.
Moudrá chirurga
Když o tom ale přemýšlím, nemohu si pomoci a zeptat se: Pokud se zjistí, že člen lidského těla, řekněme ruka, je přemožen gangrénou, uřízne vám celou paži? Pokud je noha zraněna a nelze ji opravit, amputuje jedna také druhou nohu? Nebo přesněji řečeno, pokud je řezaný malíček prstu, pak někdo zničí zbytek těla?
A přesto, když zde někdo najde kněze, biskupa nebo vyznávajícího katolíka, který je „nemocný“, proč je vyhnána celá církev? Pokud je v krvi leukémie (rakovina), lékař ošetřuje kostní dřeň. Nevyřízne srdce pacienta!
Nemoc minimalizuji. Je to vážné a je třeba s ním zacházet. V některých případech nemocný člen musí být odříznut! Ježíšova nejpřísnější varování nebyla vyhrazena pro hříšníky, ale pro ty náboženské vůdce a učitele, kteří nežili podle toho, co kázali!
Protože jsi vlažný, ani horký, ani studený, vyplivnu tě z úst. (Zjevení 3:16)
ZÁLEŽITOST SRDCE
Opravdu, když o tom mluvím o katolické církvi jedna Církev, kterou založil Kristus; když o ní mluvím jako o Fontánové hlavě Grace, o svátosti spásy nebo o matce nebo zdravotní sestře, mluvím v první řadě srdce—Posvátné srdce Ježíšovo, které bije v jejím samém středu. Je to dobré. Je to čisté. Je to svaté. Nikdy nezradí, neublíží, nepoškodí ani nepoškodí žádnou duši. to je přes toto Srdce, které každý z členů zbytku těla žije a podle toho najde svou výživu a schopnost fungovat. A jejich uzdravení.
Ano uzdravení, protože kdo z nás, zejména ti z nás, kteří odmítají Kristovu ustavenou Církev, to mohou říci we nikdy neublížili jinému? Nepočítejme tedy s těmi pokrytci, které Kristus vyplivne!
Neboť jak soudíte, tak budete souzeni a míra, s níž měříte, bude měřena k vám. Proč si všimnete třísky v oku svého bratra, ale nevnímáte dřevěný paprsek ve svém oku? (Matthew 7: 2-3)
Jak nám říkají apoštolové Jakub,
Protože kdokoli dodržuje celý zákon, ale selže v jednom bodě, stal se vinným ze všeho. (Jakub 2:10)
Svatý Tomáš Akvinský to vysvětluje takto:
Jakub mluví o hříchu, ne pokud jde o věc, ke které se obrací a která způsobuje rozlišení hříchů ..., ale pokud jde o to, od kterého se odvrací hřích ... Bůh je opovrhován každým hříchem. -Summa Theologica, Odpověď na námitku 1; Druhé a přepracované vydání, 1920;
Když někdo hřeší, odvrátí se od Boha zády, bez ohledu na povahu hříchu. Jak svatyně vůči nám tedy bylo, když jsme ukazovali prstem na někoho, kdo stál před Bohem, zatímco náš vlastní záda je také odvrácena.
Jde o to: Ježíš k nám přichází přes kostel. To byla Jeho touha, jak sám přikázal v evangeliích (Označit 16: 15-16). A za čím si Ježíš přichází? Abych zachránil hříšníky.
Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něj věří, nezahynul, ale mohl mít věčný život ... Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že když jsme byli ještě hříšníci, Kristus za nás zemřel. (Jan 3:16; Římanům 5: 8)
Když řekneme: „Nezhřešili jsme,“ uděláme z něj lháře a jeho slovo v nás není. (1 John 1: 10)
Pokud jsme tedy hříšníci - a všichni jsme -, neměli bychom se odříznout od Božího daru pro nás, který k nám přichází prostřednictvím církve, protože jiný člen je také hříšník. Existují dva způsoby, jak být odříznuti od Krista: jedním je sám Otec, který prořezává mrtvé větve, které již neprodukují ovoce (John 15: 2). A tím druhým je naše vlastní odmítnutí, abychom byli naroubováni na révu Ježíše, nebo v horším případě, že jsme se rozhodli od Něho odebrat.
Ten, kdo se obrátil zády ke Kristově církvi, nepřijde k odměnám Kristovým ... Nemůžete mít Boha pro svého Otce, pokud nemáte církev pro svou matku. Náš Pán nás varuje, když říká: „kdo není se mnou, je proti mně…“ -Svatý. Cyprian (zemřel 258 nl); Jednota katolické církve.
Církev je totiž Kristovým mystickým tělem - otlučená, pohmožděná, krvácející a probodnutá hřebíky a trny hříchu. Ale stále je Jeho tělo. A pokud zůstaneme jeho součástí a trpělivě snášíme utrpení a zármutek v něm, odpouštíme druhým tak, jak nám odpustil Kristus, budeme také jednou na věčnost jeho vzkříšení.
