MODLITBA je pozváním k osobnímu vztahu s Bohem. Ve skutečnosti,
…modlitba is živý vztah Božích dětí k jejich Otci… -Katechismus katolické církve (CCC), č. 2565
Ale tady musíme být opatrní, abychom na naši spásu nezačali vědomě ani nevědomě pohlížet jako na osobní záležitost. Existuje také pokušení uprchnout ze světa (contemptus mundi), skrývající se, dokud Bouře neprojde, zatímco ostatní zahynou pro nedostatek světla, které by je vedlo ve vlastní temnotě. Právě tyto individualistické pohledy dominují modernímu křesťanství, dokonce i v horlivých katolických kruzích, a vedly Svatého otce k tomu, aby se jím zabýval ve své nejnovější encyklice:
Jak se mohla vyvinout myšlenka, že Ježíšovo poselství je úzce individualistické a je zaměřeno pouze na každého jednotlivce? Jak jsme dospěli k této interpretaci „spásy duše“ jako útěku od odpovědnosti za celek a jak jsme dospěli k tomu, že jsme křesťanský projekt pojali jako sobecké hledání spásy, které odmítá myšlenku sloužit druhým? —POPE BENEDICT XVI., Spe Salvi (uloženo v naději), n. 16
SKVĚLÁ NADĚJE
Často jsem byl veden k tomu, abych kvalifikoval události a budoucí události v naší době jako „skvělé“. Například, "Velký zátah" nebo "Velké zkoušky„Existuje také to, co Svatý otec nazývá„ velkou nadějí. “A právě toto je primárním povoláním každého z nás, kdo nese titul„ křesťan “:
Naděje v křesťanském smyslu je vždy nadějí i pro ostatní. —POPE BENEDICT XVI., Spe Salvi (uloženo v naději), n. 34
Jak ale můžeme tuto naději sdílet, pokud ji sami nevlastníme nebo si ji alespoň neuvědomujeme? A proto je nutné, abychom my modlit se. Neboť v modlitbě se naše srdce naplňovala čím dál víc víra. A…
Víra je podstatou naděje… slova „víra“ a „naděje“ se zdají zaměnitelná. —POPE BENEDICT XVI., Spe Salvi (uloženo v naději), n. 10
Vidíš, kam s tím vším jdu? Bez naděje v nadcházející temnotě bude zoufalství. Je to tato naděje ve vás, toto světlo Kristovo hořící jako pochodeň na svahu, která přitáhne zoufalé duše na vaši stranu, kde je můžete ukázat na Ježíše, naději na záchranu. Je však nutné, abyste měli tuto naději. A nepochází to z pouhého vědomí toho, že žijeme v době dramatických změn, ale z poznání Ho kdo je autorem změny.
Buďte vždy připraveni poskytnout vysvětlení každému, kdo vás požádá o důvod vaší naděje. (1 Pet 3:15)
I když tato připravenost rozhodně znamená být duševně připraven mluvit „v sezóně nebo venku“, musíme si také něco říct! A jak můžete něco říct, pokud nevíte, co mluvíte? Znát tuto naději znamená setkat se s ní. A pokračovat v setkávání Je to nazýváno modlitba.
Často, zejména tváří v tvář zkouškám a duchovní suchosti, možná ne cítit jako byste měli víru nebo dokonce naději. Zde však spočívá zkreslení toho, co to znamená „mít víru“. Možná, že tuto představu ovlivnily evangelické sekty, které překrucují Písmo podle svých představ - teologie „pojmenujte ji a prohlašujte za ni“, ve které je třeba zapracovat do „víry“ pěny a tím získat vše, po čem touží. To není to, co znamená mít víru.
LÁTKA
V čem je monumentální vysvětlení nesprávně vyloženého Písma, vysvětluje Svatý otec následující pasáž Hebrejcům 11: 1:
Víra je podstata (hypostáza) věcí, v které doufali; důkaz neviditelných věcí.
Toto slovo „hypostatis“ mělo být z řečtiny převedeno do latiny s tímto výrazem podstata nebo „látka“. To znamená, že tuto víru v nás je třeba interpretovat jako objektivní realitu - jako „látku“ v nás:
… Již v nás jsou věci, v které doufáme: celý, opravdový život. A právě proto, že věc sama o sobě je již přítomna, tato přítomnost toho, co má přijít, také vytváří jistotu: tato „věc“, která musí přijít, ještě není ve vnějším světě viditelná („neobjevuje se“), ale kvůli skutečnosti že jako počáteční a dynamickou realitu ji nosíme v sobě, určité vnímání toho již nyní existuje. —POPE BENEDICT XVI., Spe Salvi (uloženo v naději), n. 7
Martin Luther naproti tomu tento termín chápal nikoli v tomto objektivním smyslu, ale subjektivně jako výraz interiéru postoj. Tento výklad se vkradl do katolických biblických výkladů, kde v moderních překladech nahradil subjektivní termín „přesvědčení“ objektivní slovo „důkaz“. Není to však tak přesné: doufám v Krista, protože již mám „důkaz“ této naděje, nejen přesvědčení.
Tato víra a naděje jsou duchovní „látkou“. Není to něco, co zpracovávám mentálními argumenty nebo pozitivním myšlením: je to dar Ducha svatého daný ve křtu:
Vložil na nás svou pečeť a jako záruku nám dal svého Ducha do našich srdcí. (2 Kor 1:22)
Ale bez modlitba, čerpáním mízy Ducha svatého z Vína Krista do mé duše může být dar zakryt otupělým svědomím nebo dokonce ztracen odmítnutím víry nebo smrtelného hříchu. Prostřednictvím modlitby - což je společenství lásky - se zvyšuje tato „podstata“, a tedy i moje naděje:
Naděje nás nezklame, protože Boží láska byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. (Řím 5: 5)
Tato látka je „olej“, kterým plníme lampy. Ale protože tato látka má božský původ, není to něco, co můžete získat pouze silou vůle, jako by Bůh byl vesmírný automat. Místo toho se „olej radosti“ bohatě nalije do vašeho srdce tím, že se stanete dítětem pokory a budete hledat především Boží království nade vše, zejména prostřednictvím modlitby a svaté eucharistie.
NÁDEJ PRO DALŠÍ
Jak vidíte, křesťanství je cestou do nadpřirozeného,
nebo spíše nadpřirozené cesty do duše: Kristus přichází s Otcem do srdce toho, kdo plní Jeho vůli. Když se to stane, Bůh nás změní. Jak se nemůžu změnit, když Bůh ve mně učiní svůj domov a já se stanem chrámem Ducha svatého? Ale jak jsem psal dovnitř Být vyřešen, tato milost nepřichází levně. Uvolňuje se neustálým odevzdáváním se Bohu (víře). A je dána milost (naděje) nejen pro nás, ale i pro ostatní:
Modlit se neznamená vykročit z historie a stáhnout se do našeho soukromého koutku štěstí. Když se správně modlíme, procházíme procesem vnitřní očisty, který nás otevírá Bohu a tím i našim bližním ... Tímto způsobem procházíme těmi očistami, kterými se otevíráme Bohu a jsme připraveni na službu našim bližním lidské bytosti. Stáváme se schopni velké naděje, a tím se stáváme služebníky naděje pro ostatní. —POPE BENEDICT XVI., Spe Salvi (uloženo v naději), n. 33
Jinými slovy, stáváme se živé studny ze kterého mohou ostatní pít Život, který je naší nadějí. Musíme se stát živými studnami!
DALŠÍ ČTENÍ:
