Foto: Declan McCullagh
TRADICE je jako květina.
S každou generací se to dále odvíjí; objevují se nové lístky porozumění a nádhera pravdy vylévá nové vůně svobody.
Papež je spíše jako opatrovník zahradník—A biskupové s ním zahradníci. Mají sklon k této květině, která se objevila v lůně Marie, protáhla se skrze službu Kristovu k nebi, vyrostla trny na kříži, stala se pupenem v hrobce a otevřela se v horní místnosti Letnic.
A od té doby kvete.
JEDNA ROSTLINA, MNOHO DÍLŮ
Kořeny této rostliny sahají hluboko do proudů přírodního zákona a starodávných půd proroků, kteří předpovídali příchod Krista, který je Pravda. Právě z jejich slova vyšlo „Boží slovo“. Toto semeno, Slovo z masaje Ježíš Kristus. Z Něho vyšlo božské Zjevení Božího plánu na záchranu lidstva. Toto zjevení neboli „posvátný vklad víry“ tvoří kořeny této květiny.
Ježíš uložil toto Zjevení svým apoštolům dvěma způsoby:
Ústně ( stonek):
… Apoštoly, kteří předávali řečeným slovem své kázání, příkladem, který dávali, institucemi, které zřídili, to, co sami dostali - ať už z Kristových rtů, z jeho způsobu života a z jeho skutků, nebo zda se to naučili na popud Ducha svatého. (Katechismus katolické církve [CCC], 76)
Při psaní ( listy):
… Apoštoly a jinými lidmi spojenými s apoštoly, kteří pod inspirací téhož Ducha svatého odevzdali poselství spásy psaní ... Posvátné písmo je řeč boží ... (CCC 76, 81)
Stonka a listy společně tvoří do žárovka kterou nazýváme „Tradice“.
Stejně jako rostlina přijímá kyslík prostřednictvím svých listů, tak je také posvátná tradice oživována a podporována Písmem svatým.
Posvátná tradice a Písmo svaté jsou tedy úzce spojeny a komunikují jeden s druhým. Pro oba, vycházející ze stejného božského pramene, se nějakým způsobem spojili, aby vytvořili jednu věc a posunuli se ke stejnému cíli. (CCC 80)
První generace křesťanů ještě neměla napsaný Nový zákon a Nový zákon sám ukazuje proces živé Tradice. (CCC 83)
PETÁLY: VYJÁDŘENÍ PRAVDY
Stonek a listy nacházejí svůj výraz v baňce nebo květině. Také ústní a písemná Tradice církve je vyjádřena prostřednictvím apoštolů a jejich nástupců. Tento výraz se nazývá Magisterium církve„učitelská kancelář, čímž je zachováno a ohlašováno celé evangelium. Tento úřad patří apoštolům, protože jim dal Kristus autoritu:
Amen, pravím vám, cokoli svázáte na zemi, bude svázáno v nebi, a vše, co uvolníte na zemi, bude uvolněno v nebi. (Matouš 18:18)
… Až přijde, Duch pravdy, povede vás ke všem pravdám. (John 16: 13)
Poslouchejte, jakou autoritu jim dává Kristus!
Kdo tě slyší, ten mě slyší. (Luke 10: 16)
… Úkol tlumočení byl svěřen biskupům ve spojení s nástupcem Petra, římského biskupa. (CCC, 85)
Od kořenů a přes stonek a listy kvetou ve světě tyto pravdy zjevené Kristem a Duchem svatým. Tvoří okvětní lístky této květiny, které zahrnují dogmata církve.
Magistérium církve vykonává autoritu, kterou má od Krista, v plném rozsahu, když definuje dogmata, tj. Když navrhuje, v podobě, která zavazuje křesťanský lid k neodvolatelnému dodržování víry, pravd obsažených v božském zjevení nebo také když navrhuje , definitivně, pravdy, které s nimi mají nezbytnou souvislost. (CCC, 88)
ORGANIKA PRAVDY
Když Duch svatý přišel o Letnicích, začal se rozvíjet pupen Tradice a šířil vůni pravdy po celém světě. Ale nádhera této květiny se nerozvinula okamžitě. Plnější chápání Zjevení Ježíše Krista bylo v prvních stoletích poněkud primitivní. Dogma církve, jako očistec, Neposkvrněné početí Panny Marie, Petrovo primát a společenství svatých, byla stále ukryta v zárodku tradice. Ale jak čas postupoval a světlo božské inspirace dál svítilo a proudilo touto květinou, pravda se dál odvíjela. Porozumění prohloubil… a v Církvi rozkvetla překvapivá krása Boží lásky a Jeho plánu pro lidstvo.
Přestože je Zjevení již úplné, nebylo zcela výslovně uvedeno; zbývá, aby křesťanská víra postupně pochopila svůj plný význam v průběhu staletí. (CCC 66)
Pravda se rozvinula; v průběhu staletí nebyl v určitých bodech naroubován. To znamená Magisterium nikdy nepřidalo okvětní lístek ke květu Tradice.
... toto Magisterium není nadřazené Božímu slovu, ale je jeho služebníkem. Učí pouze to, co mu bylo předáno. Na božský příkaz a s pomocí Ducha svatého to oddaně naslouchá, hlídá to s věnováním a věrně to vysvětluje. Vše, co navrhuje pro víru jako božsky zjevenou, je čerpáno z tohoto jediného uložení víry. (CCC, 86)
Papež není absolutním panovníkem, jehož myšlenky a touhy jsou zákonem. Naopak služba papeže je zárukou poslušnosti vůči Kristu a jeho slovu. —POPE BENEDICT XVI, Homily ze dne 8. května 2005; San Diego Union-Tribune
To je zásadní pro pochopení toho, jak Kristus vede své stádo. Když se církev podívá na problém, jako je manželství homosexuálů nebo klonování, nebo jiné nové technologie, které mohou předefinovat hranice rozumu, nevstupuje do demokratického procesu. K „pravdivosti věci“ nedojde hlasováním ani většinovým konsensem. Místo toho se Magisterium, vedené Duchem Pravdy, odvíjí a nový okvětní lístek porozumění čerpání rozumu z kořenů, světla z listů a moudrosti ze stonku.
Vývoj znamená, že každá věc se rozšiřuje, aby byla sama sebou, zatímco změna znamená, že se věc mění z jedné věci na druhou ... Mezi květinou dětství a dospělostí věku je velký rozdíl, ale ti, kteří stárnou, jsou stejní lidé kteří byli kdysi mladí. I když se stav a vzhled jednoho a téhož jednotlivce může změnit, jedná se o jednu a stejnou povahu, jednu a stejnou osobu. -Svatý. Vincent z Lerins, Liturgie hodin, Svazek IV, str. 363
Tímto způsobem jsou lidské dějiny nadále vedeny Kristem ... dokud se na oblacích neobjeví sama „Rose of Sharon“ a Zjevení v čase se začne odvíjet ve věčnosti.
Je tedy zřejmé, že v svrchovaně moudrém Božím uspořádání jsou posvátná tradice, Písmo svaté a učitelský úřad církve tak propojené a spojené, že jeden z nich nemůže obstát bez ostatních. Společně, každý svým způsobem, působením jediného Ducha svatého, účinně přispívají ke spáse duší. (CCC, 95)
Písmo roste s tím, kdo jej čte. -Svatý Benedikt
