IMAGINE je vánoční ráno, váš manžel se k němu s úsměvem nakloní a řekne: „Tady. Je to pro vás." Dárek rozbalíte a najdete malou dřevěnou krabičku. Otevřeš ji a z malých kousků pryskyřice stoupá závan parfému.
"Co je to?" ptáš se.
"Je to myrha." Ve starověku se používal k balzamování mrtvoly a pálení jako kadidlo na pohřbech. Myslel jsem, že to jednou bude skvělé, když se probudíš."
"Uh... díky... díky, drahá."
SKUTEČNÉ VÁNOCE
V mnoha částech světa se Vánoce staly jakýmsi pseudoromantickým svátkem. Je to období teplých fuzzies a tryskajících nálad, šťastných svátků a teplých kreditních karet. Ale první Vánoce byly úplně jiné.
Poslední věcí, na kterou žena, téměř devět měsíců po těhotenství, přemýšlí, je cestování. Na tom osla. Ale to je přesně 
to, co museli udělat Josef a Marie, protože římské sčítání lidu bylo povinné. Když dorazili do Betléma, páchnoucí stáj byla tím nejlepším, co mohl Josef své ženě poskytnout. A pak, v těch nejsoukromějších chvílích, se začala objevovat řada návštěvníků. Cizinci. Drsní pastýři, páchnoucí jako kozy, šťouchající do novorozence. A pak přišli ti moudří muži a jejich dary. Kadidlo… pěkné. Zlato… zoufale potřebujeme. A myrha?? Poslední věc, na kterou by novopečená matka chtěla myslet, když se mazlí s hedvábnou pokožkou svého novorozence, je jeho pohřeb. Ale tento prorocký dar myrhy přesáhl ten okamžik a předznamenal, že toto malé dítě se mělo stát holocaustem pro lidstvo, nabídnuto na kříži a uloženo do hrobky.
To byl Štědrý den.
To, co následovalo, nebylo o moc lepší. Joseph probudí svou ženu, aby jí řekl, že už nemohou jít domů do pohodlí a známosti svých vlastních zdí, kde na jejich Dítě čeká dřevěný betlém, který vytvořil. Ve snu se mu zjevil anděl a mají okamžitě uprchnout do Egypta (zpět na toho osla.) Když se vydávají na cestu do cizí země, začínají slyšet příběhy Herodových vojáků vraždících chlapce mladšího věku. dva. Na cestě potkávají naříkající matky… tváře smutku a bolesti.
To byly skutečné Vánoce.
VÁNOČNÍ SKUTEČNOST
Bratři a sestry, nepíšu to proto, abych byl „partnerem“, jak se říká. Ale o letošních Vánocích všechna světla, stromečky a dárky, jmelí, čokoláda, krůta a omáčka nemohou zakrýt skutečnost, že stejně jako Josef a Marie Tělo Ježíšovo -církev - prochází obrovskými porodními bolestmi. Jak vidíme a rostoucí nesnášenlivost ke křesťanství po celém světěVe městech a vesnicích je opět cítit vůně myrhy. Nesnášenlivost světových Herodů kypí pod povrchem. A přesto je toto pronásledování Církve nejbolestivější, protože také přichází v.
Byl to rok „velkých soužení“, řekl tento týden papež Benedikt XVI. ve svém vánočním pozdravu římské kurii. Vzpomněl si na vidění svaté Hildegardy, kde viděla Církev jako krásnou
žena, jejíž oděv a obličej byly znečištěny a poničeny hříchem.
… Vize, která šokujícím způsobem popisuje, čím jsme prožili minulý rok [se objevují skandály sexuálního zneužívání v kněžství]… Ve vidění svaté Hildegardy je tvář Církve potřísněna prachem, a tak jsme to viděli. Její oděv je roztrhaný – hříchy kněží. Jak to viděla a vyjádřila, tak jsme to letos zažili. Musíme přijmout toto ponížení jako nabádání k pravdě a výzvu k obnově. Jen pravda zachraňuje. —POPE BENEDICT XVI, vánoční projev k římské kúrii, 20. prosince 2010, catholic.org
Pravda, kterou Benedikt řekl loni, se na celém světě vytrácí jako plamen, který má brzy blikat. Navíc, když se díváme napříč globální krajinou, sklouzáváme pod extrémní počasí a hrozba války a terorismus, nadále vidíme úmyslně dekonstrukce suverénních národů (přes hospodářský kolaps a rostoucí sociálně-politický chaos) a vzestup celosvětové neopohanské říše že nebude mít místo pro Církev v jejích „hostincích“. Ve skutečnosti není moc místa pro mnohé v naší společnosti, kteří jsou považováni za „mrtvou váhu“. Duch Heroda se v této kultuře smrti opět vznáší nad zranitelnými.
Starý faraon, pronásledovaný přítomností a množstvím dětí Izraele, je podrobil všemožnému útlaku a nařídil, aby bylo zabito každé dítě mužského pohlaví, které se narodilo z hebrejských žen (srov. Ex 1-7). Dnes nemnoho mocných na Zemi nejedná stejným způsobem. I oni jsou pronásledováni současným demografickým růstem ... Proto místo toho, aby si přáli čelit a řešit tyto vážné problémy s ohledem na důstojnost jednotlivců a rodin a na nedotknutelné právo každého člověka na život, raději prosazují a ukládají jakýmkoli způsobem masivní program antikoncepce. — PAPEŽ JAN PAVEL II. Evangelium Vitae, „Evangelium života“, n. 16
Stejně jako Svatá rodina, která uprchla do Egypta, existuje „Vyhnanství“přichází…
Noví mesianisté ve snaze přeměnit lidstvo v kolektivní bytost odpojenou od jeho Stvořitele nevědomky způsobí zničení větší části lidstva. Rozpoutají bezprecedentní hrůzy: hladomory, mory, války a nakonec Božskou spravedlnost. Na začátku použijí nátlak k dalšímu snížení populace, a pokud se to nepodaří, použijí sílu —Michael D. O'Brien, Globalizace a nový světový řád, 17. března 2009
Ale říkat více dnes znamená ztratit konečnou perspektivu….
NEJVYŠŠÍ PERSPEKTIVA
… A to je to, že během všech bojů a zkoušek o prvních Vánocích Ježíš byl přítomen.
Ježíš byl u toho, když sčítání zhatilo plány Marie a Josefa. Byl tam, když v hostinci nemohli najít místo. Byl tam v té nepříjemné a chladné stáji. Byl u toho, když byl dán dar myrhy, připomínka všudypřítomného utrpení lidského stavu a křížové cesty. Byl u toho, když byla Svatá rodina poslána do vyhnanství. Byl tam, když bylo více otázek než odpovědí.
A Ježíš je teď tady s tebou. Je s vámi uprostřed Vánoc, které mohou vonět spíše jako myrha než kadidlo, které představuje více trnů než zlata. A možná je vaše srdce křehčí a ochuzené o hřích a únavu, jako stáj, než říká Holiday Inn.
Přesto je Ježíš tady! Je přítomen! Fontána milosti a milosrdenství teče i v zimě. Stejně jako Josefa a Marii je i vaše cesta cestou odevzdání se za odevzdáním do rozporu za rozporem, z nezdaru za nezdarem, k žádné odpovědi po žádné odpovědi. Protože opravdu, Boží vůle is odpověď. A Jeho vůle je vám vyjádřena v utrpení i útěše, v bolesti i v radosti.
Můj synu, až přijdeš sloužit Hospodinu, připrav se na zkoušky. Buďte upřímní v srdci a neochvějní, nerušte se v době protivenství. Drž se ho, neopouštěj ho; takže vaše budoucnost bude skvělá. Přijměte vše, co vás potká, při drtivém neštěstí buďte trpěliví; nebo v ohni je zkoušeno zlato a hodní muži v kelímku ponížení. Důvěřuj Bohu a on ti pomůže; urovnejte své cesty a doufejte v něho. Vy, kteří se bojíte Hospodina, čekejte na jeho milosrdenství, neodvracejte se, abyste nepadli. Vy, kdo se bojíte Hospodina, důvěřujte mu, a vaše odměna nebude ztracena. Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v dobré věci, v trvalou radost a milosrdenství... Kdo se bojí Hospodina, připravuje svá srdce a pokořuje se před ním. Upadněme do rukou Hospodinových a ne do rukou lidí, neboť jeho velebnosti se rovná milosrdenství, které prokazuje. (Sírach 2:1–9, 17–18)
Jak si připravit srdce, když je jako stará stáj přetlačeno hnojem hříchu a nakloněno pod tíhou lidské slabosti? To nejlepší. To znamená, že se obracíme k Němu ve svátosti zpovědi, On, který je naším knězem, který přichází, aby sňal hříchy světa. Ale nezapomeňte, že je také tesař. A termitům prolezlé dřevo lidské slabosti může být posíleno svatou eucharistií, když se k Němu přiblížíme s důvěrou, otevřeností a srdcem ochotným chodit v Jeho svaté vůli.
Ta svatá vůle, která vždy pracuje pro vaše dobro, stejně jako plamen může zahřát nebo hořet, vařit nebo konzumovat. Tak je to s Boží vůlí, uskutečňuje ve vás to, co je nutné, požírá to, co je bezbožné, a zušlechťuje to, co je dobré. Všechno to, stejně jako ta malá dřevěná krabička myrhy, je „dárek“. Nejtěžší je odevzdat se Božímu plánu, zvláště když to neodpovídá vašemu plánu, vašemu „plánu“. Věřit i tomu Bohu má plán!
Znám ve svém srdci dárek, o který budu o Vánocích žádat, když klečím vedle jeslí, kde leží můj kněz, můj král a tesař. A to je dar přijmout Jeho vůli a důvěřovat Mu když se tak často cítím opuštěný a zmatený. Odpovědí je podívat se do očí toho Ježíše Krista a vědět, že je přítomen; a že když je se mnou - a nikdy mě neopustí - proč se bojím?
Sion však řekl: „Hospodin mě opustil; můj Pán na mě zapomněl." Může matka zapomenout na své nemluvně, být bez něhy pro dítě svého lůna? I kdyby zapomněla, já na tebe nikdy nezapomenu. Hle, na dlaních jsem napsal tvé jméno... Jsem s tebou vždy, až do konce věku. (Izajáš 49:14–16, Mat 8:20)
