DNES, naše rodina stála na Božím Dláto.
Devět z nás bylo vzato na vrchol ledovce Athabasca v Kanadě. Bylo to neskutečné, když jsme stáli na ledu tak hluboko, jak je Eiffelova věž vysoká. Říkám „sekáč“, protože zřejmě ledovce jsou to, co vyřezávalo zemskou krajinu, jak ji známe.
Člověk cítil úžasnou, drsnou Boží moc. Tento ledovec odtéká do tří oceánů. Posílá přívaly vody do hlavních řek, které přinášejí nejen čerstvou vodu milionům lidí, ale napájí vodní stanice dodávající energii do velkých severoamerických měst. A přitahuje lidi z celého světa k úžasu zírat na přírodní síly.
Ale zajímalo by mě ... slyšel někdo mluvit ledovec? Stejně jako dnes tolik přírody zažívá i tento ledovec „trauma“, protože se rychle rozplývá… spolu s dramatickými povodněmi, ničivými tornády, prudkými zemětřeseními, vlnami tsunami a smrtícími vlnami veder, které buší do světa. A co přesně říkal tento ledovec spolu se vší přírodou?
Ever since the creation of the world, his invisible attributes of eternal power and divinity have been able to be understood and perceived in what he has made. As a result, they have no excuse...(Řím 1:20)
Popřít Boží existenci, které je patrné v množství nadpřirozených zázraků, andělských zjevení a především v moudrosti přírody, není intelektuální ani logické. Pavel dále říká ve verších 21-23,
...for although they knew God they did not accord him glory as God or give him thanks. Instead, they became vain in their reasoning, and their senseless minds were darkened. While claiming to be wise, they became fools and exchanged the glory of the immortal God for the likeness of an image of mortal man or of birds or of four-legged animals or of snakes.
Ledovec Athabasca, Národní park Glacier, Kanada
(přijato těsně před spaním)
