KUP TEĎ! že jste rozhodnuti dokončit tento ústup a nevzdat se... Bůh má pro vás připraveno jedno z nejdůležitějších uzdravení... uzdravení vašeho sebeobrazu. Mnozí z nás nemají problém milovat druhé... ale když jde o nás?
Pojďme začít… Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého, amen.
Přijď Duchu svatý, ty, který jsi Láska sama, a podpírej mě dnes. Dej mi sílu být milosrdný – ke mně. Pomoz mi odpustit si, být k sobě jemný, milovat se. Přijď, Duchu pravdy, a osvoboď mě od lží o sobě. Přijď, Duchu moci, a znič zdi, které jsem postavil. Přijď, Duchu pokoje, a pozvedni z ruin nové stvoření, kterým jsem skrze křest, ale které je pohřbeno pod popelem hříchu a hanby. Odevzdávám se ti vším, čím jsem, a vším, co nejsem. Přijď Duchu svatý, můj dech, můj život, můj Pomocník, můj Přímluvce. Amen.
Pojďme společně zpívat a modlit se tuto píseň…
All I Am, All I'm Not
V obětování nemáš žádnou radost
Moje nabídka, srdce zkroušená
Zlomený duch, nezavrhneš
Ze zlomeného srdce se neobrátíš
Takže všechno, co jsem, a všechno, co nejsem
Všechno, co jsem udělal a všechno, co jsem nedokázal
Opouštím, vše Ti odevzdávám
Čisté srdce, tvoř ve mně, Bože
Obnov mého ducha, učiň mě silným
Obnov mou radost a budu chválit tvé jméno
Duch mě nyní naplň a uzdrav mou hanbu
Vše, co jsem, a vše, co nejsem
Všechno, co jsem udělal a všechno, co jsem nedokázal
Opouštím, vše Ti odevzdávám
Ó, nejsem hoden tě přijmout
Ó, ale řekni jen slovo a budu uzdraven!
Vše, co jsem, a vše, co nejsem
Všechno, co jsem udělal a všechno, co jsem nedokázal
Opouštím, vše Ti odevzdávám
Všechno, co jsem, všechno, co nejsem
Všechno, co jsem udělal a všechno, co jsem nedokázal
A já opouštím, odevzdávám tobě vše
—Mark Mallett z Dej Pánu vědět, 2005©
Kolaps sebeobrazu
Jste stvořeni k Božímu obrazu. Síly vaší vůle, intelektu a paměti jsou tím, co vás odlišuje od zvířecí říše. Jsou to také mocnosti, které nás dostávají do problémů. Lidská vůle je zdrojem mnoha našich utrpení. Co by se stalo se Zemí, kdyby se odchýlila ze své přesné oběžné dráhy kolem Slunce? Jaký chaos by to rozpoutalo? Podobně, když naše lidská vůle odchází z oběžné dráhy kolem Syna, myslíme na to v tu chvíli málo. Ale dříve nebo později to uvrhne naše životy do nepořádku a my ztratíme vnitřní harmonii, mír a radost, které jsou naším dědictvím jako synů a dcer Nejvyššího. Ach, ta bída, kterou si sami přinášíme!
Odtud naše intelekt a uvažování tráví čas buď ospravedlňováním našeho hříchu – nebo úplným odsuzováním a obviňováním sebe sama. A naše paměťPokud nebudeme předvedeni před Božského Lékaře, staneme se předmětem jiného království – království lží a temnoty, kde jsme vázáni hanbou, neodpuštěním a sklíčeností.
Během mého devítidenního tichého ústraní jsem během prvních pár dní zjistil, že jsem byl chycen v cyklu znovuobjevování Boží lásky ke mně... ale také truchlení nad ranami, které jsem způsobil sobě a především ostatním. Zakřičel jsem do polštáře: „Pane, co jsem to udělal? Co jsem udělal?" To pokračovalo, když kolem procházely tváře mé ženy, dětí, přátel a dalších, těch, které jsem nemiloval tak, jak bych měl, těch, kterým jsem nebyl svědkem, těch, kterým jsem ubližoval. Jak se říká: "Ubližování lidem ubližuje lidem." Ve svém deníku jsem zvolal: „Ó Pane, co jsem to udělal? Zradil jsem Tě, zapřel jsem Tě, ukřižoval jsem Tě. Ó Ježíši, co jsem to provedl!"
Tehdy jsem to neviděl, ale byl jsem chycen do dvojité sítě jak neodpuštění sobě samému, tak pohledu přes „tmavou lupu“. Říkám tomu, protože to je to, co nám Satan vkládá do rukou ve chvílích zranitelnosti, kdy dělá naše chyby a naše problémy vypadají neúměrně velké, až do té míry, že věříme, že i sám Bůh je před našimi problémy bezmocný.
Najednou Ježíš vtrhl do mého nářku silou, kterou cítím dodnes:
Mé dítě, mé dítě! Dost! Co máš I Hotovo? co jsem pro tebe udělal? Ano, na kříži jsem viděl vše, co jsi dělal, a byl jsem tím vším probodnut. A zvolal jsem: "Otče, odpusť mu, on neví, co dělá." Neboť kdybys to udělal, mé dítě, neudělal bys to.
Proto jsem zemřel i za tebe, abys mohl být uzdraven mými ranami. Mé malé dítě, pojď ke Mně s těmito břemeny a slož je.
Nechat minulost za sebou…
Ježíš mi pak připomněl podobenství, když se marnotratný syn konečně vrátil domů.[1]srov. Lukáš 15: 11-32 Otec běžel ke svému synovi, políbil ho a objal - před chlapec se mohl přiznat. Nechte tuto pravdu proniknout dovnitř, zvláště pro ty z vás, kteří mají pocit, že vám není dovoleno být klidní až do dostanete se do zpovědnice. Ne, toto podobenství vyvrací myšlenku, že váš hřích vás učinil méně milovanými Bohem. Pamatujte, že Ježíš požádal Zachea, toho ubohého výběrčího daní, aby s ním povečeřel před činil pokání.[2]srov. Lukáš 19:5 Ve skutečnosti Ježíš říká:
My dítě, všechny tvé hříchy nezranily Mé Srdce tak bolestivě, jako to dělá tvůj současný nedostatek důvěry, že po tolika snahách o Mou lásku a milosrdenství bys měl stále pochybovat o Mé dobrotě. —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1486
Ani otec nebije marnotratného syna za peníze, které promarnil, za strádání, které způsobil, a za domácnost, kterou zradil. Místo toho svého syna převlékne do nového hábitu, navlékne mu na prst nový prsten, na nohy nové sandály a vyhlásí hostinu! Ano, to tělo, ústa, ruce a nohy zradili jsou nyní znovu vychováváni v božském synovství. Jak to může být?
No, syn se vrátil domů. Doba.
Ale neměl by syn strávit příštích několik let a desetiletí tím, že se bude nadávat za všechny lidi, kterým ublížil, a truchlit nad všemi promarněnými příležitostmi?
Vzpomeňte si na Saula (než byl přejmenován na Pavla) a na to, jak vraždil křesťany před svým obrácením. Co měl dělat se všemi těmi, které zabil, a rodinami, které zranil? Měl říci: „Jsem hrozný člověk, a proto nemám právo na štěstí“, i když mu Ježíš odpustil? Svatý Pavel spíše přijal to světlo pravdy, které svítilo na jeho svědomí. Při tom mu spadly šupiny z očí a zrodil se nový den. Ve velké pokoře začal Pavel znovu, ale tentokrát ve skutečnosti a poznání své velké slabosti – místa vnitřní chudoby, skrze kterou se dopracoval ke své spáse ve „strachu a chvění“.[3]Phil 2: 12 což znamená dětské srdce.
Ale co ty rodiny zraněné jeho předchozím životem? A co ti, kterým jsi ublížil? Co vaše děti nebo sourozenci, kteří odešli z domova, které jste zranili vlastní hloupostí a chybami? A co bývalí lidé, se kterými jsi chodil a které jsi používal? Nebo spolupracovníky, kterým jste zanechal špatného svědka ve vašem jazyce a chování atd.?
Svatý Petr, který zradil samotného Ježíše, nám zanechal krásné slovo, o tom nepochybně z vlastní zkušenosti:
... láska pokrývá množství hříchů. (1. Petra 4: 8)
Toto řekl Pán v mém srdci, když začal zmírňovat můj zármutek:
Mé dítě, mělo bys truchlit nad svými hříchy? Lítost má pravdu; náprava je správná; náprava je správná. Potom, dítě, musíš dát VŠECHNO do rukou Jediného, kdo má lék na všechna zla; jediný, kdo má lék na vyléčení všech ran. Takže vidíš, mé dítě, ztrácíš čas truchlením nad ranami, které jsi způsobil. I kdybyste byli dokonalým Svatým, vaše rodina – součást lidské rodiny – by stále zažívala zla tohoto světa, skutečně až do posledního dechu.
Svým pokáním ve skutečnosti ukazujete své rodině, jak se smířit a jak přijmout milost. Budete modelem skutečné pokory, nově nalezené ctnosti a jemnosti a mírnosti mého Srdce. Kontrastem své minulosti proti světlu současnosti vnesete do své rodiny nový den. Nejsem snad Divotvorec? Nejsem já Jitřenka, která ohlašuje nový úsvit (Zjevení 22:16)? Nejsem Vzkříšení? [4]John 11: 15 Takže teď mi odevzdejte svou bídu. Už o tom nemluv. Už nedej dech mrtvole starého muže. Hle, vyrábím něco nového. Pojď se mnou…
Prvním krokem k uzdravení s druhými je ironicky to, že někdy musíme nejprve odpustit sami sobě. Následující může být ve skutečnosti jednou z nejobtížnějších pasáží v celém Písmu:
Budeš milovat svého bližního jako sám sebe. (Matouš 19:19)
Pokud nemilujeme sami sebe, jak můžeme milovat ostatní? Pokud nedokážeme prokázat milosrdenství sami sobě, jak můžeme být milosrdní k druhým? Pokud se tvrdě posuzujeme, jak bychom totéž nemohli udělat pro ostatní? A my to děláme, často nenápadně.
Je čas, jednou provždy, přijmout chyby, selhání, špatné úsudky, škodlivá slova, činy a chyby, kterých jste se ve svém životě dopustili, a položit je na trůn milosrdenství.
Přistupme s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost pro včasnou pomoc. (Hebrejcům 4:16)
Ježíš tě nyní zve: Můj malý beránek, přines mi své slzy a polož je jednu po druhé na můj trůn. (Můžete použít následující modlitbu a přidat cokoli, co vás napadne):
Pane, přináším ti slzy...
za každé tvrdé slovo
za každou tvrdou reakci
za každé zhroucení a záchvat vzteku
za každou kletbu a přísahu
za každé slovo nenávisti k sobě samému
za každé rouhavé slovo
za každé nezdravé sahání po lásce
za každou dominanci
pro každé uchopení kontroly
za každý pohled chtíče
za každý odběr od mého manžela
za každý akt materialismu
za každý čin „v těle“
za každý ubohý příklad
pro každý sobecký okamžik
pro perfekcionismus
pro sebestředné ambice
pro ješitnost
za pohrdání sebou samým
za odmítnutí mých darů
za každou pochybnost ve vaší Prozřetelnosti
za odmítnutí vaší lásky
za odmítání lásky druhých
za pochybování o Tvé dobrotě
za vzdání se
za touhu zemřít
za odmítnutí mého života.
Ó Otče, obětuji ti všechny tyto slzy a činím pokání za všechno, co jsem udělal a neudělal. Co lze říci? co se dá dělat?
Odpověď je: Odpusť si.
Do deníku si nyní zapište své celé jméno velkými písmeny a pod ně slova „Odpouštím ti“. Pozvěte Ježíše, aby promluvil k vašemu srdci. Pokud máte nějaké zbývající otázky a obavy, zapište si je do deníku a poslouchejte Jeho odpověď.
Nechte všechny
Nechte všechno ego padnout
Nechte všechen strach odejít
Nechte všechno ulpívání uvolnit
Ať přestane veškerá kontrola
Ať skončí všechno zoufalství
Ať všechna lítost mlčí
Nechť všechen smutek utichne
Ježíš přišel
Ježíš odpustil
Ježíš promluvil:
"Je to hotovo."
(Mark Mallett, 2023)
Závěrečná modlitba
Pusťte si níže uvedenou píseň, zavřete oči a nechte Ježíše sloužit vám ve svobodě, že jste si odpustili, s vědomím, že jste milováni.
waves
Vlny lásky, omyjte se mnou
Vlny lásky, utěš mě
Vlny lásky, pojďte uklidnit mou duši
Vlny lásky, učiň mě celistvým
Vlny lásky, které mě proměňují
Vlny lásky, volají mě hluboko
A vlny Lásky, uzdravuješ mou duši
Ó, vlny lásky, děláš mě celistvým,
Děláte mě celistvým
Vlny lásky, uzdravujete mou duši
Voláte mě, voláte, voláte mě hlouběji
Umyj se nade mnou, učiň mě celého
Uzdrav mě Pane…
—Mark Mallett z Korunku Božího milosrdenství, 2007©
Na cestu s Markem dovnitř Projekt Nyní slovo,
klikněte na banner níže až upsat.
Váš e-mail nebude nikomu sdílen.
Nyní na telegramu. Klikněte na:
Sledujte Marka a každodenní „znamení času“ na MeWe:
Postupujte podle Markových spisů zde:
Poslechněte si následující:
