8. den: Nejhlubší rány

WE nyní překračují polovinu našeho ústupu. Bůh neskončil, zbývá ještě práce. Božský chirurg se začíná dostávat do nejhlubších míst našeho zranění, aby nás netrápil a znepokojoval, ale aby nás uzdravil. Může být bolestivé čelit těmto vzpomínkám. Toto je okamžik vytrvalost; toto je okamžik chození vírou a ne zrakem, důvěřující v proces, který Duch svatý započal ve vašem srdci. Vedle vás stojí Požehnaná Matka a vaši bratři a sestry, Svatí, všichni se za vás přimlouvají. Nyní jsou vám blíž, než byli v tomto životě, protože jsou ve věčnosti plně sjednoceni s Nejsvětější Trojicí, která ve vás přebývá díky vašemu křtu.

Přesto se můžete cítit sami, dokonce opuštění, když se snažíte odpovědět na otázky nebo slyšet, jak k vám Pán mluví. Ale jak říká žalmista: „Kam mohu jít od tvého Ducha? Kam mohu před vaší přítomností uprchnout?"^[1]Žalm 139: 7 Ježíš slíbil: „Jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.^[2]Matt 28: 20

Proto, když jsme obklopeni tak velkým oblakem svědků, zbavme se každého břemene a hříchu, který na nás ulpí, a vytrvejme v běhu závodu, který je před námi, a přitom mějme oči upřené na Ježíše, vůdce a zdokonalovatele víra. Kvůli radosti, která před Ním ležela, snesl kříž, pohrdal jeho hanbou a usedl po pravici Božího trůnu. (Hebr 12″1-2)

Pro radost, kterou má pro vás Bůh připravenou, je nutné přivést naši hříšnost a rány na kříž. A tak znovu pozvěte Ducha svatého, aby přišel a posílil vás v této chvíli a vytrval:

Přijď Duchu svatý a naplň mé zranitelné srdce. Věřím ve Tvou lásku ke mně. Věřím ve Tvou přítomnost a pomoc ve své slabosti. Otevírám Ti své srdce. Odevzdávám Ti svou bolest. Odevzdávám se Ti, protože se nedokážu opravit. Odhal mi moje nejhlubší rány, zvláště ty v mé rodině, aby mohl nastat mír a usmíření. Obnov radost ze svého spasení a obnov ve mně pravého ducha. Přijď, Duchu svatý, umyj a vysvoboď mě z nezdravých pout a osvoboď mě jako své nové stvoření.

Pane Ježíši, přicházím před nohu Tvého kříže a spojuji své rány s Tvými, neboť „tvými ranami jsme uzdraveni“. Děkuji vám za vaše probodnuté Svaté Srdce, které právě teď přetéká láskou, milosrdenstvím a uzdravením pro mě a mou rodinu. Otevírám své srdce, abych přijal toto uzdravení. Ježíši, věřím v Tebe. 

Nyní se ze srdce modlete s následující písní...

Opravte mé oči

Upírat mé oči na Tebe, Upírat mé oči na Tebe
Upírat mé oči na tebe (opakovat)
Miluji tě

Veď mě ke svému Srdci, zdokonaluj mou víru v Tebe
Ukaž mi cestu
Cesta k tvému ​​srdci, vložil jsem svou víru v tebe
upírám oči na Tebe

Upírat mé oči na Tebe, Upírat mé oči na Tebe
Upírat mé oči na Tebe
Miluji tě

Veď mě ke svému Srdci, zdokonaluj mou víru v Tebe
Ukaž mi cestu
Cesta k tvému ​​srdci, vložil jsem svou víru v tebe
upírám oči na Tebe

Upírat mé oči na Tebe, Upírat mé oči na Tebe
Upírat mé oči na tebe (opakovat)
Miluji tě miluji tě

—Mark Mallett, od Osvoboď mě ode mě, 1999©

Rodina a naše nejhlubší rány

Je to prostřednictvím rodina a zvláště našim rodičům, abychom se naučili vázat se s druhými, důvěřovat, růst v důvěře a především utvářet svůj vztah s Bohem.

Ale pokud je pouto s našimi rodiči brzděno nebo dokonce chybí, může to ovlivnit nejen náš obraz nás samotných, ale i Nebeského Otce. Je opravdu úžasné – a vystřízlivění – jak moc rodiče ovlivňují své děti, v dobrém i ve zlém. Vztah otce, matky a dítěte má být přece viditelným odrazem Nejsvětější Trojice.

Dokonce i v děloze může náš dětský duch vnímat odmítnutí. Pokud matka odmítne život, který v ní roste, a zvláště pokud to pokračuje i po narození; pokud nemohla být duševně nebo fyzicky přítomna; pokud nereagovala na naše nářky o hladu, lásce nebo aby nás utěšila, když jsme pocítili nespravedlnost našich sourozenců, může toto přerušené pouto nechat člověka v nejistotě, hledat lásku, přijetí a bezpečí, které bychom se měli nejprve naučit od našich sourozenců. matky.

Totéž s nepřítomným otcem nebo dvěma pracujícími rodiči. Toto zasahování do našeho spojení s nimi nás může později v životě zanechat pochybnostmi o Boží lásce a přítomnosti k nám a způsobit neschopnost se s Ním spojit. Někdy nakonec hledáme tu bezpodmínečnou lásku jinde. V dánské studii je pozoruhodné, že ti, kteří měli homosexuální sklony, často pocházeli z domovů s nestabilními nebo nepřítomnými rodiči.^[3]Výsledky studie:

• Muži, kteří se snoubí homosexuálně, jsou pravděpodobněji vychováváni v rodině s nestabilními rodičovskými vztahy - zejména s nepřítomnými nebo neznámými otci nebo rozvedenými rodiči.

• Míra sňatků osob stejného pohlaví byla zvýšena u žen, které během dospívání zažily smrt matky, u žen s krátkou dobou trvání rodičovských sňatků a u žen s dlouhou dobou spolužití bez matky s otcem.

• U mužů a žen s „neznámými otci“ bylo mnohem méně pravděpodobné, že si vezmou osobu opačného pohlaví, než u jejich vrstevníků se známými otci.

• Muži, kteří během dětství nebo dospívání zažili smrt rodičů, měli výrazně nižší míru heterosexuálního manželství než vrstevníci, jejichž rodiče byli k 18. narozeninám naživu. 

• Čím kratší doba trvání manželství rodičů, tím vyšší byla pravděpodobnost homosexuálního manželství.

• Muži, jejichž rodiče se rozvedli před 6. narozeninami, měli o 39% vyšší pravděpodobnost homosexuálního manželství než vrstevníci z neporušených rodičovských manželství.

Odkaz: „Childhood Family Correlates of Heterosexual and Homosexual Manželství: Národní kohortní studie dvou milionů Dánů,”Morten Frisch a Anders Hviid; Archiv sexuálního chování, 13. října 2006. Chcete-li zobrazit úplná zjištění, přejděte na: http://www.narth.com/docs/influencing.html

Později v životě, když jsme v dětství nedokázali vytvořit zdravé citové vazby, můžeme se uzavřít, zavřít svá srdce, postavit zeď a zabránit komukoli vejít. Můžeme si skládat sliby jako „Už nikdy nikoho nepustím dovnitř“, „Nikdy se nenechám být zranitelným, „Nikdo mi už nikdy neublíží“ atd. A samozřejmě to bude platit i pro Boha. Nebo se můžeme pokusit zmírnit prázdnotu v našich srdcích nebo svou neschopnost spojit se nebo se cítit důstojně tím, že je budeme léčit hmotnými věcmi, alkoholem, drogami, prázdnými setkáními nebo spoluzávislými vztahy. Jinými slovy, „hledat lásku na všech nesprávných místech“. Nebo se pokusíme najít účel a smysl prostřednictvím úspěchů, postavení, úspěchu, bohatství atd. – té falešné identity, o které jsme mluvili včera.

Otec

Ale jak nás Bůh Otec miluje?

Pán je soucitný a milostivý, pomalý k hněvu a bohatý na milosrdenství. Ne vždy najde chybu; ani setrvat v jeho hněvu navždy. Nezachází s námi podle našich provinění... Jak daleko je východ od západu, tak daleko od nás snímá naše hříchy... On ví, co jsme stvořeni; pamatuje, že jsme prach. (srov. Žalm 103: 8–14)

Je toto váš obraz Boha? Pokud ne, možná se potýkáme s „otcovou ranou“.

Pokud byli naši otcové citově vzdálení, postrádali soucit nebo s námi trávili málo času, pak to často můžeme projektovat na Boha, a tak mít pocit, že vše v životě závisí na nás. Nebo pokud byli nároční a drsní, rychle se rozzlobili a kritičtí a neočekávali nic menšího než dokonalost, pak můžeme vyrůst v pocitu, že Bůh Otec neodpouští žádné chyby a slabosti a je připraven jednat s námi podle našich chyb – Bůh být spíše obáván než milován. Můžeme si vyvinout komplex méněcennosti, postrádat sebedůvěru, mít strach riskovat. Nebo pokud nic z toho, co jste udělali, nebylo nikdy dost dobré pro vaše rodiče, nebo pokud projevili větší přízeň sourozenci, nebo se dokonce posmívali nebo zesměšňovali vaše dary a úsilí, pak můžeme vyrůstat v hluboké nejistotě, cítit se oškliví, nechtění a mít problém to udělat. nová pouta a přátelství.

Opět platí, že tyto druhy ran mohou přetékat do projekcí o Bohu. Svátost smíření, spíše než aby byla novým začátkem, se stává odlehčovacím ventilem k odvrácení Božího trestu – dokud znovu nezhřešíme. Ale toto myšlení není v souladu se žalmem 103, že?

Bůh je nejlepší z otců. Je to dokonalý otec. Miluje tě bezpodmínečně, takového, jaký jsi.

Neopouštěj mě ani mě neopouštěj; Ó Bože má pomoc! I když mě otec a matka opustí, Pán mě přijme. (Žalm 27:9–10)

Od ublížení k uzdravení

Pamatuji si, že na jedné farní misii před lety, když jsem se modlil s lidmi za uzdravení, ke mně přistoupila žena kolem třicítky. S bolestí ve tváři řekla, že ji její otec zneužíval, když byla malou dívkou, a že byla hluboce naštvaná a nemohla mu odpustit. Okamžitě se mi vybavil obrázek. Řekl jsem jí: „Představ si malého chlapečka spícího v postýlce. Podívejte se na malé kudrlinky ve vlasech, na jeho drobné zaťaté pěstičky, když tak klidně spí. To byl tvůj táta... ale jednoho dne tomu dítěti někdo taky ublížil a totéž ti zopakoval. Dokážeš mu odpustit?" Ona propukla v pláč, pak jsem se rozplakal i já. Objali jsme se a ona ze sebe vydala desítky let bolesti, když jsem ji vedl modlitbami za odpuštění.

Není to proto, abychom zmírnili rozhodnutí, která učinili naši rodiče, nebo abychom předstírali, že za svá rozhodnutí nenesou odpovědnost. Oni jsou. Ale jak už bylo řečeno: "Ubližování lidem ubližuje lidem." Jako rodiče často vychováváme tak, jak jsme byli vychováváni. Ve skutečnosti může být dysfunkce generační. Exorcista Msgr. Stephen Rossetti píše:

Je pravda, že křest člověka očistí od skvrn dědičného hříchu. Nevymaže však všechny jeho účinky. Například utrpení a smrt zůstávají v našem světě kvůli prvotnímu hříchu, navzdory síle křtu. Jiní učí, že nejsme vinni za hříchy minulých generací. To je pravda. Ale účinky jejich hříchů nás mohou ovlivnit a ovlivňují nás. Pokud byli moji rodiče například oba narkomani, nejsem odpovědný za jejich hříchy. Ale negativní dopady vyrůstání v drogově závislé domácnosti by mě určitě ovlivnily. — „Deník exorcisty č. 233: Generační kletby?“, 27. března 2023; catholicexorcism.org

Zde je dobrá zpráva: Ježíš může uzdravovat všechno těchto ran. Nejde o to najít někoho, kdo by mohl za naše nedostatky vinit, jako naši rodiče, ani se stát obětí. Jednoduše si uvědomujeme, jak zanedbávání, nedostatek bezpodmínečné lásky, pocit bezpečí, kritizace, nepovšimnutí atd. ublížilo nám a naší schopnosti emocionálně dozrát a zdravě se svázat. Jsou to rány, které je třeba zahojit, pokud jsme jim nečelili. Mohly by vás právě teď ovlivňovat, pokud jde o vaše manželství a rodinný život a vaši schopnost milovat a poutat se s vlastním partnerem nebo dětmi nebo vytvářet a udržovat zdravé vztahy.

Možná jsme ale také zranili ostatní, včetně našich vlastních dětí, manželského partnera atd. Tam, kde se to stalo, možná budeme muset také požádat o odpuštění.

Přineseš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nechej svůj dar tam u oltáře, jdi nejprve a nech se usmířit se svým bratrem a pak přijď a obětuj svůj dar. (Matouš 5:21–23)

Nemusí být vždy prozíravé nebo dokonce možné požádat druhého o odpuštění, zvláště pokud jste ztratili kontakt nebo přešli. Jen řekněte Duchu svatému, že je vám líto škod, které jste způsobili, a poskytněte příležitost ke smíření, je-li to možné, a udělejte nápravu (pokání) zpovědí.

To, co je na tomto Healing Retreat klíčové, je, že přinesete vše tyhle rány tvého srdce do světla aby je Ježíš očistil ve své nejdražší krvi.

Pokud chodíme ve světle, jako je On ve světle, pak máme mezi sebou společenství a krev Jeho Syna Ježíše nás očišťuje od všeho hříchu. (1. Jana 5:7)

Ježíš přišel, „aby zvěstoval chudým radostnou zvěst... hlásat zajatcům svobodu
a navrácení zraku slepým, propustit utlačované na svobodu... dát jim věnec místo popela, olej radosti místo smutku, plášť chvály místo slabého ducha...“ (Lukáš 4:18, Izaiáš 61:3). Věřit Mu? Chceš tohle?

Pak ve svém deníku…

• Zapište si dobré vzpomínky na dětství, ať už jsou jakékoli. Díky Bohu za tyto vzácné vzpomínky a chvíle.
• Požádejte Ducha svatého, aby vám odhalil všechny vzpomínky, které potřebují uzdravení. Přiveď své rodiče a celou svou rodinu před Ježíše a odpusť každému z nich, jak ti ublížili, zklamali tě nebo tě nemilovali podle potřeby.
• Požádejte Ježíše, aby vám odpustil za jakýkoli způsob, jakým jste nemilovali, nerespektovali nebo nesloužili svým rodičům a rodině tak, jak byste měli. Požádejte Pána, aby jim požehnal a dotkl se jich a aby mezi vás přinesl světlo a uzdravení.
• Čiňte pokání ze všech slibů, které jste učinili, například „Nikdy nepustím nikoho natolik blízko, aby mi ublížil“ nebo „Nikdo mě nebude milovat“ nebo „Chci zemřít“ nebo „Nikdy nebudu uzdraven“ atd. Požádejte Ducha svatého, aby osvobodil vaše srdce, aby milovalo a bylo milováno.

Na závěr si představte, jak stojíte před Kristovým křížem ukřižovaným s celou svou rodinou, a požádejte Ježíše, aby nechal na každého člena proudit milosrdenství a uzdravil váš rodokmen, když se budete modlit touto písní...

Nechte milosrdenství plynout

Stojíš tady, jsi můj syn, můj jediný syn
Přibili tě do tohoto dřeva
Držel bych tě, kdybych mohl… 

Ale milosrdenství musí proudit, já se musím pustit
Vaše láska musí plynout, musí to tak být

Držím Tě, bez života a v klidu
Otcova vůle
Ale tyhle ruce – vím, že budou znovu
Když jsi vstal

A milosrdenství poteče, musím nechat jít
Vaše láska bude proudit, musí to tak být

Zde stojím, můj Ježíši, vztáhni svou ruku...
Nechte Mercy plynout, pomozte mi odejít
Tvá láska musí proudit, potřebuji tě Pane
Nechte Mercy plynout, pomozte mi odejít
Potřebuji tě Pane, potřebuji tě Pane

—Mark Mallett, Jejíma očima, 2004©

 

Na cestu s Markem dovnitř Projekt Nyní slovo,
klikněte na banner níže až upsat.
Váš e-mail nebude nikomu sdílen.

Nyní na telegramu. Klikněte na:

Sledujte Marka a každodenní „znamení času“ na MeWe:

Postupujte podle Markových spisů zde:

Poslechněte si následující: