THE běžná mantra dnes zní: „Nemáš právo mě soudit!“
Pouze toto prohlášení přimělo mnoho křesťanů skrývat se, bojí se mluvit, bojí se vyzvat nebo uvažovat s ostatními ze strachu, že to zní „soudně“. Kvůli tomu, církev na mnoha místech se stala impotentní a ticho strachu umožnilo mnoha zabloudit.
ZÁLEŽITOST SRDCE
Jedním z učení naší víry je, že Bůh zapsal svůj zákon do srdcí celého lidstva. Víme, že je to pravda. Když překračujeme kultury a národní hranice, vidíme, že existuje přírodní zákon vyryté v srdci každého člověka. Lidé v Africe a Jižní Americe tedy vědí, že vražda je špatná, stejně jako v Asii a Severní Americe. Náš svědomí říká nám, že lhaní, krádeže, podvádění atd. jsou špatné. A tato morální absolutna jsou v zásadě všeobecně přijímána - je to napsáno v lidském svědomí (ačkoli mnozí to neposlouchají.)
Tento vnitřní zákon je doprovázen také učením Ježíše Krista, který se zjevil, když Bůh přišel v těle. Jeho život a slova nám odhalují nový morální kodex: zákon lásky k bližnímu.
Z celého tohoto morálního řádu jsme schopni soudit objektivně zda je ten či onen čin špatný, stejně jako my můžeme posoudit, jaký druh stromu je před námi, jednoduše podle druhu ovoce, které přináší.
Co jsme nemůže soudce je trestuhodnost osoby, která se dopustila trestného činu, tj. kořeny stromu, které zůstávají oku skryty.
I když můžeme soudit, že čin je sám o sobě závažným přestupkem, musíme svěřit soud nad lidmi spravedlnosti a milosrdenství Božího. —Katechismus katolické církve, 1033
Na to mnozí říkají: „Tak buď zticha - přestaň mě soudit.“
Existuje však rozdíl mezi posuzováním osob motivy a srdcea posuzovat jejich činy podle toho, čím jsou. I když člověk může do jisté míry ignorovat zlo svých činů, jabloň je stále jabloní a červ, který se na tomto stromě konzumuje, je červem.
[Trestný čin] zůstává neméně zlem, strádáním, nepořádkem. Je proto třeba usilovat o nápravu chyb morálního svědomí. -CCC 1793
Mlčet tedy znamená naznačit, že „zlo, strádání, nepořádek“ je soukromé podnikání. Ale hřích zraňuje duši a zraněné duše zraňují společnost. Aby bylo jasné, co je hřích a co ne, je tedy nezbytné pro společné dobro všech.
ZKROUTENÍ
Tyto objektivní morální soudy pak se stanou jako rozcestníky, které povedou lidstvo k obecnému dobru, podobně jako značka omezení rychlosti na dálnici je pro společné dobro všech cestujících.
Ale dnes to říká logika Satana, která pronikla do moderní mysli Nemusím přizpůsobovat své svědomí morálním absolutům, ale tato morálka by se měla přizpůsobovat mně. To znamená, že vystoupím z auta a pošlu značku omezení rychlosti, kterou si „já“ považuji za nejrozumnější… na základě my myslící, my důvod, my vnímaná dobrota a spravedlnost, můj subjektivní morální úsudek.
Jak Bůh ustanovil morální řád, tak i tímto způsobem se Satan pokouší nastolit „morální řád“, který by vedl nadcházející „falešnou jednotu“ (viz Falešná jednota Části I a II.) Zatímco Boží zákony jsou pevně zakotveny v nebesích, satanovy zákony přebírají roušku spravedlnosti v podobě „práv“. To znamená, že pokud mohu své nezákonné chování nazvat právem, pak je to dobré a jsem ve svém jednání oprávněný.
Celá naše kultura byla postavena na cíl morální normy nebo absolutna. Bez těchto standardů by existoval bezpráví (i když ano) objevit se legální, ale pouze proto, že byl „státem schválen.“) Svatý Pavel hovoří o době, kdy satanovy plány vyvrcholí nezákonností a zdáním „nezákonného“.
Tajemství bezpráví již funguje ... A pak bezprávní bude zjeveno, koho Pán Ježíš zabije dechem svých úst a zbaví ho moci projevem svého příchodu, toho, jehož příchod pramení z moci Satana v každém mocném činu a ve znameních a divech, které lžou, a v každý zlý podvod pro ty, kteří hynou, protože nepřijali lásku k pravdě aby mohli být spaseni. (2 Tes 2-7)
Lidé zahynou, protože „nepřijali lásku k pravdě.„Tyto„ objektivní morální standardy “tedy náhle mají věčnou váhu.
Církev… má v úmyslu i nadále zvyšovat svůj hlas v obraně lidstva, i když se politika států a většina veřejného mínění ubírá opačným směrem. Pravda ve skutečnosti čerpá sílu sama ze sebe, a ne z množství souhlasu, který vzbuzuje. —POPE BENEDICT XVI, Vatican, 20. března 2006
POVINNOST
Ježíš přikázal apoštolům,
Jděte tedy a činte učedníky ze všech národů… učit je pozorovat všechno, co jsem ti přikázal. (Matthew 28: 19-20)
Úplně prvním a prvotním zaměstnáním církve je prohlásit, že „Ježíš Kristus je Pán„A že kromě Něho neexistuje žádná spása. Křičet ze střech, že „Bůh je láska"A že v Něm je"odpuštění hříchů“A naděje na věčný život.
Ale protože „mzda za hřích je smrt"(Rom 6: 23) a lidé zahynou, protože „nepřijali lásku k pravdě,„Církev jako matka volá po Božích dětech po celém světě, aby dbaly na nebezpečí hříchu a činily pokání. Taková je povinná na objektivně prohlásit, co je hříšné, zvláště to, co je hrob hřích a vystavuje duše riziku vyloučení z věčného života.
Protikulturní svědectví církve je v dnešní společnosti často chápáno jako něco zaostalého a negativního. Proto je důležité zdůraznit dobrou zprávu, životodárné a život povzbuzující poselství evangelia. I když je nutné důrazně vystupovat proti zlu, které nás ohrožuje, musíme napravit myšlenku, že katolicismus je pouze „sbírkou zákazů“. -Adresa irským biskupům; VATIKÁNSKÉ MĚSTO, 29. října 2006
Jemný, ale čestný
Každý křesťan je povinen především vtělit evangelium—stát se svědek pravdě a naději, která se nachází v Ježíši. A každý křesťan je povolán podle toho mluvit pravdu „mimo sezónu“. Musíme trvat na tom, že jabloň je jabloň, i když svět říká, že je to oranžový strom nebo jen malý keř.
Připomíná mi to kněze, který kdysi řekl o „manželství homosexuálů“
Modrá a žlutá se promíchají, aby byla barva zelená. Žlutá a žlutá nezelená - tolik, jak nám říkají politici a zvláštní zájmové skupiny.
Pouze pravda nás osvobodí ... a je to pravda, kterou musíme hlásat. Ale je nám přikázáno, abychom tak učinili dovnitř láskanesoucí navzájem břemena, korigující a nabádající jemnost. Cílem církve není odsoudit, ale vést hříšníka ke svobodě života v Kristu.
A někdy to znamená poukázat na řetězy kolem kotníků člověka.
Obviňuji vás v přítomnosti Boha a Krista Ježíše, který bude soudit živé i mrtvé, a podle jeho zjevení a jeho královské moci: ohlašujte slovo; být vytrvalý, ať už je to pohodlné nebo nepohodlné; přesvědčit, pokárat, povzbudit skrz veškerou trpělivost a učení. Přijde čas, kdy lidé nebudou tolerovat zdravou nauku, ale na základě svých vlastních tužeb a nenasytné zvědavosti nahromadí učitele, přestanou poslouchat pravdu a budou přesměrováni k mýtům. Ale vy buďte za všech okolností posedlí; snášet těžkosti; vykonávat práci evangelisty; naplň svou službu. (2 Timothy 4: 1-5)
Jsi milován.
Na cestu s Markem v Projekt Nyní slovo,
klikněte na banner níže až upsat.
Váš e-mail nebude nikomu sdílen.
