od Umučení Krista
COMFORT. Kde se v Bibli říká, že křesťan má hledat útěchu? Kde dokonce v historii katolické církve svatých a mystiků vidíme, že pohodlí je cílem duše?
Nyní většina z vás myslí na materiální pohodlí. To je jistě znepokojující místo moderní mysli. Ale je tu něco hlubšího ...
MYSL KRISTA
Několik křesťanů už neví, jak trpět, or co dělat s utrpením.
Tím mám na mysli utrpení nespravedlnosti druhých a života samotného. A pokud křesťané neznají hodnotu a smysl utrpení, pak přestává existovat oběť, která…
...dokončit to, co chybí v Kristových utrpeních kvůli jeho tělu, tedy církvi. (Kol 1:24)
Lze měřit cenu tohoto výpadku v naší kolektivní paměti duše.
"Přesně,“ říká ďábel. Dokáže-li přimět Tělo Kristovo zapomenout na to, že jsme poutníci na cestě – na cestě, která začíná uchopením kříže a vrcholí ukřižováním ega –, pak dosáhl rozhodujícího vítězství. Ale je to vítězství, které má obvykle krátké trvání: pronásledování je obvyklý způsob, jak Bůh „probouzí“ paměť církve: že existujeme proto, abychom milovali tak, jako nás miloval Kristus.
Ježíš nepřišel založit country klub zvaný Katolická církev. Přišel nás vytrhnout ze skutečného a současného nebezpečí věčného zatracení prostřednictvím svádění hříchu. On, Hlava, to udělal pomocí kruté smrti na kříži. Církev, tedy Jeho tělo, jsou ruce a nohy, kterými Ježíš sakramentsky a viditelně dosahuje. Pokud tedy Hlava prošla Kalvárií, bude Tělo ušetřeno?
MYSEL LÁSKY
Pokud jsme Jeho ranami uzdraveni (1 Pt 2: 24)- a my jsme Kristovo tělo - pak to je našimi ranami že svět bude uzdraven. Kristus bude skrze nás uzdravován.
Sám Ježíš prostřednictvím nich vyslal z východu na západ posvátné a nezničitelné ohlašování věčné spásy. (Mk 16:20, Kratší konec; NAB)
Ale naše rány ... utrpení, která na nás způsobují ostatní a krutosti života, jsou účinná, pouze pokud je přijmeme s láskou a kvůli lásce. Pro Boha is láska, a když s láskou něco děláme, pak je to Bůh transsubstanciáty tu akci do milost. Takto se účastníme a dokončujeme to, co chybí v aplikace Kristovy oběti.
Pokud to však není láska linoucí se z našich ran, ale spíše hořkost, hněv, obrana, malichernost, stěžování si a sebelítost, pak naše rány druhé nezahojí. Otráví duše a zanechají je dále rozčarované, dále ztracené ve svém hledání Krista. Z tohoto důvodu Petr říká:
… Protože Kristus trpěl v těle, vyzbrojte se také stejným postojem. (1 Pt 4: 1)
Neuklidněte se – nechte se „ukřižovat“ – srdce připravené sloužit. Všichni budeme v tomto životě trpět. Ale postoj křesťana je „Budu trpět za svého bratra. Budu nést jeho břemeno. Přehlédnu jeho chyby. Nechám svou lásku zakrýt množství hříchů.„Taková láska ničí knížectví a mocnosti!
… Vyhlazuje pouto proti nám ... také ho odstranil z našeho středu a přibil ho na kříž; plenění knížectví a mocností ... (Kol 2: 14--15)
Je to tento druh lásky, kterou svět hledá ... tento druh duše ... svatí, kteří se stanou známky rozporu ve světě:
Budu tě milovat bez započítání nákladů. Nechám tě bičovat svými slovy, pošlapat mě svou pýchou, obtěžovat mě svými chybami, ukřižovat mě svou necitlivostí, opustit mě v hrobce temnoty svou neloajálností. Odpovím s úsměvem; Budu držet jazyk; Vaše potřeby dám přednost mým. Přijmu nespravedlnost ve svém těle kvůli tobě a kvůli komukoli, kdo si Bůh přeje využít mé utrpení.
Aha! Taková láska je dnes vzácná. Jak svět touží vidět takovou tvář, která je tváří Kristovou. A když jednoho najdeme ... jako Matku Terezu, Maximiliána Kolbeho nebo Jana Pavla II., Se schází celý svět, aby truchlil nad jejich smrtí, ať už nyní, nebo o desetiletí později.
Ale nestůjme v souladu s truchlícími a plačeme za sebe a za svou ztrátu. Za kým truchlíme, ale za Krista, který v nich žil? Proč se svět dívá, ne-li ještě jeden záblesk naděje, po které všichni toužíme? Kde Ho znovu uvidí, pokud ne v našich tvářích, v našich slovech, našem mlčení, naší trpělivosti, naší oběti, naší jemnosti, naší ochotě odpouštět?
Pokaždé, když takto milujeme, zraní nás to. Ale léčí to svět.
Větší láska nemá nikoho jiného než toho, že člověk položí život za své přátele ... (John 15: 13)
Pokud se slovo nepřeměnilo, bude to krev, která se převede. —POPE JOHN PAUL II, z básně Stanislaw
Klikněte zde Odhlásit odběr or PŘIHLÁSIT SE K ODBĚRU do tohoto deníku.
