Milovat nemilované

NYNÍ SLOVO O HROMADNÝCH ČTENÍCH
pro 11. ledna 2014

Liturgické texty zde

 

MOST v době, kdy budeme svědky pro Krista, budeme konfrontováni s nutností milujte nemilované. Tím myslím, že my všechno mít naše „chvíle“, příležitosti, kdy nejsme vůbec moc milí. To je svět, do kterého vstoupil náš Pán, a ten, do kterého nás nyní posílá Ježíš.

V dnešním prvním čtení nám sv. Jan říká, jak reagovat, když vidíme bratra spáchat hřích, že „není-li hřích smrtelný"...

… Měl by se modlit k Bohu a dá mu život.

Modlit se za osobu, se kterou jsem podrážděný, je krásný krok vpřed v lásce a akt evangelizace. —OPOPE FRANCIS, Evangelii gaudium, ne. 101

Není povinností křesťanů, aby se stávali soudci a porotou za každou chybu a krok našeho bližního. Spíše říká sv. Pavel: „nést navzájem břemena. " ^[1]Gal 6: 2 Primární břemeno, které musíme nést, je slabost našeho bratra.

Nyní vidím, že pravá láska spočívá v potírání chyb těch, kteří jsou o nás, nikdy se nepřekvapovat jejich slabostmi, ale vychovávat je při nejmenším znamení ctnosti. -Svatý. Thérèse de Liseux, Autobiografie svatého, Ch. 9; citováno v Navarre Bible, „Evangelia a zákony“, s. 79

Jak mohu nebuďte překvapeni když vidím, jak je můj bratr nebo sestra tak trpělivý a sebestředný? Protilátka si neustále pamatuje mé vlastní chyby a sklon k tomu, že každý den nemiluji Boha a bližního. V mém vlastním oku je vždy záznam. Ale také si musím pamatovat, jak milosrdný byl ke mně Ježíš, abych mohl odrážet Jeho milosrdenství vůči ostatním.

Nést břemena někoho jiného není totéž, jako jednoduše je vydržet. Dnešní žalmová odpověď říká:

Pán má ze svého lidu radost.

Bůh miluje za povrchem protože vidí dobrotu, obraz ve kterém jsme stvořeni. Abychom milovali nemilované, musíme jít nad rámec urážky, nad rány jednotlivců a milovat je tak, jak je miluje Bůh. Je to učení se „„ umění doprovodu “, které nás učí sbírat sandály před posvátnou zemí toho druhého.“ “ ^[2]Evangelii gaudium, n. 169 Když začneme ostatní považovat za „svatou půdu“, jsme mnohem méně připraveni soudit. Ve skutečnosti z nich začneme mít radost.

Mise je zároveň vášní pro Ježíše a vášní pro jeho lid. —OPOPE FRANCIS, Evangelii gaudium, ne. 268

Často se pokusím představit si člověka, když byl ještě dítě, jak byl nevinný, neškodný a drahocenný. To je opravdu „jádro“, které Bůh vidí a které Ježíš zemřel, aby se obnovil. Všechno poté je padlá příroda.

Když vidíte ptáka se zlomeným křídlem poskakujícím na zemi, nikdy si nemyslíte na sebe: „Proč se ten pták snaží být veverkou?“ Místo toho vidíte, že je zraněn a jedná „ze“ svých zranění. Také lidé jsou často produkty své zraněnosti, chtějí létat „na orlích křídlech“, ale zlomení svou minulostí, svými hříchy, neúspěchy a zraněními ostatních. Proto říká Ježíš Nesuď, ale buď milosrdný. Musíme je doprovázet a pomáhat jim uzdravovat, růst a znovu létat tím, že se podíváme na jejich duchovní potenciál a potěšíme se „nejmenším znamením ctnosti“.

Ježíš nám ukazuje, jak milovat nemilované, když nechá pochybovat, že se Tomáš dotkne jeho ran. Musíme se nejen dotknout ostatních zranění, ale ať se dotknou našich. Nechte ostatní vidět vaši slabost; dejte jim vědět, že bojujete také; ať ti strčí prsty na bok, na místo, kde Ježíš uzdravil tvou duši. Vzpomínám si, jak mi svatý přítel jednou řekl, že nejí dezert. "Proč?" Zeptal jsem se. "Protože jakmile začnu jíst koláč, musím to celé sníst!" Byl jsem ohromen jeho upřímností. Zatímco někteří křesťané chtějí zapůsobit leštěním svých svatozárů před ostatními, duše, která Pánu skutečně otevírá, je to, když vidí průhlednost a dotýkají se autentické pokory.

Jan Křtitel v evangeliu říká:

Musí se zvětšit, já se musím zmenšit.

Kdykoli se zmenšíme, otevřeme své rány druhým a necháme je vidět nejen to, jak nás Kristus uzdravil, ale také to, jak je ještě uzdravují nás, jsou schopni dotkni se naděje uvnitř nás. To zase otevírá jejich zraněná srdce, abychom mohli aplikovat léčivý balzám Kristovy milosrdné lásky prostřednictvím slova, Písma atd. Je zřejmé, že to znamená, že jsme ochotni naslouchat, vcítit se a cestovat s duší.

Evangelizační komunita se zapojuje slovem i skutkem do každodenního života lidí; překlenuje vzdálenosti, je ochoten se v případě potřeby ponížit a zahrnuje lidský život a dotýká se Kristova utrpení v ostatních. Evangelizátoři tak přijímají „vůni ovcí“ a ovce jsou ochotné slyšet jejich hlas. —OPOPE FRANCIS, Evangelii gaudium, ne. 24

Často se nemilovaný cítí kvůli osamělost-zapomenutý, ignorovaný, opomíjený v rychlém, neosobním světě. Marie Magdaléna přišla k hrobu a toužila po tom, který jí dal účel, smysl a lásku. Když uviděla Ježíše, zavolal ji název. Bylo to v že ve chvíli, kdy ho poznala. Musíme přestat s lidmi zacházet jako s dalším anonymním kolemjdoucím. Musíme uznat každého, kdo přichází do naší přítomnosti, s naším úsměvem a dostupností, se svatou pohostinností.

Musíme si procvičit umění poslechu, které je více než pouhé slyšení. V komunikaci je naslouchání otevřenost srdce, která umožňuje tu blízkost, bez níž nemůže dojít ke skutečnému duchovnímu setkání. Poslech nám pomáhá najít správné gesto a slovo, které ukazuje, že jsme víc než jen diváci. —OPOPE FRANCIS, Evangelii gaudium, ne. 171

Catherine Doherty jednou řekla, že můžeme „naslouchat existenci duše“. A duše mají jméno napsané na dlani Boží. Když posloucháme druhého a když ztlumíme hlas, mohou stále více slyšet hlas Otce, který je volá jménem a říká: „Jsi milován. "

Každá duše je jiná, každá situace vyžaduje nové rozlišování a citlivost. Duše někdy potřebují „tvrdou lásku“, jako farizeové. Lidé ale nejčastěji prostě potřebují milosrdný milovat. Pokud máme milovat nemilované, musíme jim věnovat čas, abychom jim byli přítomni, a nechat je vdechovat Kristovu vůni, která pochází z našeho vlastního vztahu s Ježíšem, ve kterém nese náš břemena, dotkl se náš rány, a poslouchal náš duše do existence.

Především si pamatujte, že je to všechno milost. Milujeme jen s láskou, se kterou jsme byli svobodně obdarováni. A je to Duch svatý, který usvědčuje, sám Duch svatý může otevřít srdce někoho jiného a přivést ho k obrácení. Přesto jsme Boží vyvolenou nádobou pro Jeho milost a vítězství, které dobývá nemilované, je naše víra…

A výsledky necháváme na Bohu.

 

Tweet

 

 Tím končí první měsíc The Now Word. Vaše zpětná vazba vítána!