Poslušnost víry

 

Nyní Tomu, který tě může posílit,
podle mého evangelia a zvěstování Ježíše Krista…
všem národům, aby přinášeli poslušnost víry... 
(Řím 16: 25--26)

...ponížil se a stal se poslušným až k smrti,
i smrt na kříži. (Fil 2: 8)

 

BŮH musí vrtět hlavou, ne-li se smát Jeho církvi. Neboť plán odvíjející se od úsvitu vykoupení byl pro Ježíše připravit pro sebe nevěstu, která je "Bez skvrn, vrásek nebo čehokoli takového, aby mohla být svatá a bez vady" (Ef. 5:27). A přesto někteří v rámci samotné hierarchie^[1]srov Závěrečný soud dosáhli bodu, kdy vynalezli způsoby, jak lidem zůstat v objektivním smrtelném hříchu, a přesto se cítit v Církvi „vítáni“.^[2]Bůh skutečně všechny vítá, aby byli spaseni. Podmínkou této spásy jsou slova samotného našeho Pána: „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Marek 1:15) Jak nesmírně odlišná vize než ta Boží! Jaká nesmírná propast mezi skutečností toho, co se prorocky odehrává v tuto hodinu – očista církve – a tím, co někteří biskupové navrhují světu!

Ve skutečnosti jde Ježíš ještě dále ve svém (schválený) zjevení služebnici Boží Luise Piccarretové. Říká, že lidská vůle může dokonce produkovat „dobro“, ale právě proto, že je činy se konají v lidské vůli, nedosahují toho, aby přinesly ovoce, které si přeje, abychom nesli.

...na do Moje vůle [na rozdíl od „žij v mé vůli“] je žít se dvěma vůlemi tak, že když vydám příkazy k následování mé vůle, duše pocítí tíhu své vlastní vůle, která způsobuje kontrasty. A i když duše věrně plní příkazy mé vůle, cítí tíhu své vzpurné lidské přirozenosti, jejích vášní a sklonů. Kolik svatých, i když možná dosáhli výšin dokonalosti, pocítilo svou vlastní vůli, že proti nim vede válku a udržuje je utlačované? Odkud byli mnozí nuceni křičet:"Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?", To znamená, "Z této mé vůle chce to zabít dobro, které chci dělat?" (srov. Řím 7:24) - Ježíš Luisi, Dar žít v božské vůli ve spisech Luisy Piccarrety, 4.1.2.1.4

Ježíš to po nás chce vládnout as opravdoví synové a dcerya to znamená „žít v Boží vůli“.

Moje dcera, žijící v mé vůli, je život, který se nejvíce podobá [životu] požehnaného v nebi. Je to tak vzdálené od toho, kdo se jednoduše přizpůsobuje Mé vůli a dělá to a věrně plní své příkazy. Vzdálenost mezi nimi je tak velká, jako je vzdálenost nebe od Země, vzdálenost syna od služebníka a krále od jeho poddaného. — Tamtéž. (Kindle Locations 1739-1743), Kindle Edition

Jak cizí je tedy vůbec navrhnout myšlenku, že můžeme setrvávat v hříchu…

 

Postupnost zákona: Nemístná milost

Ježíš bezpochyby miluje i toho nejzatvrzelejšího hříšníka. Přišel pro „nemocné“, jak je oznámeno v evangeliu^[3]srov. Marek 2:17 a znovu, prostřednictvím sv. Faustyny:

Ať se žádná duše nebojí přiblížit se ke Mně, i když její hříchy jsou jako šarlatové… Nemohu potrestat ani toho největšího hříšníka, pokud se dovolává mého soucitu, ale naopak ho ospravedlňuji ve Své nevyzpytatelném a nevyzpytatelném milosrdenství. —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1486, 699, 1146

Ale nikde v Písmu Ježíš nenaznačuje, že bychom mohli pokračovat ve svém hříchu, protože jsme slabí. Dobrá zpráva není ani tak o tom, že jste milováni, ale o tom, že díky Lásce můžete být obnoveni! A tato božská transakce začíná křtem, nebo pro křesťana po křtu skrze vyznání:

Byla by duše jako rozpadající se mrtvola, aby z lidského hlediska neexistovala [naděje] na obnovu a vše by již bylo ztraceno, není tomu tak u Boha. Zázrak božského milosrdenství tuto duši plně obnovuje. Ach, jak bídní jsou ti, kteří nevyužijí zázrak Božího milosrdenství! -Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1448

To je důvod, proč současná sofistika — aby člověk mohl postupně činit pokání z hříchu — je tak mocná lež. Vyžaduje Kristovo milosrdenství, vylité za nás, aby se hříšník znovu usadil milost, a spíše to překrucuje, aby znovu nastolil hříšníka ve svém ego. Svatý Jan Pavel II odhalil tuto stále přetrvávající herezi známou jako „postupnost zákona“ a řekl, že...

…nemohou však na zákon pohlížet jako na pouhý ideál, kterého má být v budoucnu dosaženo: musí ho považovat za příkaz Krista Pána, aby vytrvale překonával obtíže. A tak to, co je známé jako „zákon postupnosti“ neboli postupný pokrok nelze ztotožňovat s „postupností zákona“, jako by v Božím zákoně existovaly různé stupně nebo formy nařízení pro různé jedince a situace. -Familiaris Consortium, ne. 34

Jinými slovy, i když růst ve svatosti je proces, rozhodnutí rozejít se s hříchem dnes je vždy imperativ.

Ach, kdybyste dnes slyšeli jeho hlas: "Nezatvrzujte svá srdce jako při povstání." (Židům 3:15)

Nechte vaše „Ano“ znamenat „Ano“ a vaše „Ne“ znamená „Ne“. Cokoli víc je od toho zlého. (Matouš 5:37)

V příručce pro zpovědníky stojí:

Pastýřský „zákon postupnosti“, který nelze zaměňovat s „postupností zákona“, který by měl tendenci snižovat nároky, které na nás klade, spočívá v požadavku rozhodující přestávka s hříchem spolu s a progresivní cesta k úplnému sjednocení s Boží vůlí a s jeho láskyplnými požadavky.  -Vademecum pro zpovědníky, 3:9, Papežská rada pro rodinu, 1997

I pro toho, kdo ví, že je neuvěřitelně slabý a může dokonce znovu padnout, je přesto povolán znovu a znovu přistupovat k „prameni milosrdenství“ a čerpat milost, aby zvítězil nad hříchem a růst ve svatosti. Kolikrát? Jak krásně řekl papež František na začátku svého pontifikátu:

Pán nezklame ty, kdo toto riziko podstupují; kdykoli uděláme krok směrem k Ježíši, uvědomíme si, že už tam je a čeká na nás s otevřenou náručí. Nyní je čas říci Ježíšovi: „Pane, nechal jsem se oklamat; tisíci způsoby jsem se vyhýbal tvé lásce, přesto jsem tu znovu, abych obnovil svou smlouvu s tebou. Potřebuji tě. Zachraň mě ještě jednou, Pane, vezmi mě ještě jednou do svého vykupujícího objetí." Jak dobrý je to pocit vrátit se k Němu, kdykoli jsme ztraceni! Dovolte mi říci toto ještě jednou: Bůh se nikdy neunaví nám odpouštět; my jsme ti, kdo se unavují hledat jeho milosrdenství. Kristus, který nám řekl, abychom si navzájem odpouštěli „sedmdesátkrát sedm“ (Mt 18:22) nám dal svůj příklad: Odpustil nám sedmdesátkrát sedmkrát. -Evangelii gaudium, n. 3

 

Současný zmatek

A přesto výše uvedené kacířství v určitých oblastech nadále roste.

Pět kardinálů nedávno požádalo papeže Františka, aby objasnil, zda „ rozšířená praxe požehnání svazkům osob stejného pohlaví je v souladu se Zjevením a učitelským úřadem (CCC 2357).^[4]srov Říjnové varování Odpověď však pouze vytvořila další rozdělení v Těle Kristově, protože titulky po celém světě křičely: „V katolicismu jsou možná požehnání pro svazky osob stejného pohlaví".

V reakci na kardinály dubia, Francis napsal:

…realita, kterou nazýváme manželství, má jedinečnou základní konstituci, která vyžaduje výlučné jméno, které nelze použít pro jiné skutečnosti. Z tohoto důvodu se církev vyhýbá jakémukoli typu obřadu nebo svátosti, které by mohly odporovat tomuto přesvědčení a naznačovat, že za manželství je uznáno něco, co není manželství. —2. října 2023; vaticannews.va

Ale pak přichází „nicméně“:

Ve vztazích s lidmi však nesmíme ztratit pastorační lásku, která by měla prostupovat všechna naše rozhodnutí a postoje... Pastorační obezřetnost proto musí adekvátně rozeznat, zda existují formy požehnání, požadované jednou nebo více osobami, které nesdělují mylné pojetí manželství. Neboť když se žádá o požehnání, je to vyjádření prosby k Bohu o pomoc, prosba, abychom žili lépe, důvěra v Otce, který nám může pomoci žít lépe.

V kontextu otázky – zda ​​je „požehnání svazkům osob stejného pohlaví“ přípustné – je jasné, že se kardinálové neptali, zda jednotlivci mohou jednoduše požádat o požehnání. Samozřejmě mohou; a Církev od počátku žehná hříšníkům, jako jste vy a já. Zdá se však, že jeho odpověď naznačuje, že může existovat způsob, jak jim dát požehnání Odbory, aniž by to nazývali manželstvím – a dokonce navrhuje, aby toto rozhodnutí nebylo učiněno biskupskými konferencemi, ale samotnými kněžími.^[5]Viz (2g), vaticannews.vA. Proto kardinálové požádali o další vysvětlení znovu nedávno, ale žádná odpověď nepřišla  Proč jinak jednoduše nezopakovat to, co již jasně uvedla Kongregace pro nauku víry?

…není dovoleno udělovat požehnání vztahům nebo partnerstvím, byť stabilním, které zahrnují sexuální aktivitu mimo manželství (tj. mimo nerozlučný svazek muže a ženy, který je sám o sobě otevřený předávání života), jako je tomu např. případ svazků mezi osobami stejného pohlaví. Přítomnost pozitivních prvků v takových vztazích, které je třeba samy o sobě oceňovat a oceňovat, nemůže tyto vztahy ospravedlnit a učinit z nich legitimní předměty církevního požehnání, protože pozitivní prvky existují v kontextu spojení, které není uspořádáno podle plánu Stvořitele. . - “Responsum Kongregace pro nauku víry a dubium ohledně požehnání svazků osob stejného pohlaví“, 15. března 2021; press.vatican.va

Jednoduše řečeno, církev nemůže žehnat hříchu. Proto, ať už se jedná o heterosexuální nebo „homosexuální“ páry zabývající se „sexuálními aktivitami mimo manželství“, jsou povolány k tomu, aby se definitivně rozešly s hříchem, aby vstoupily nebo znovu vstoupily do jednoty s Kristem a Jeho Církví.

Jako poslušné děti se nepřizpůsobujte vášním své dřívější nevědomosti, ale protože ten, kdo vás povolal, je svatý, buďte sami svatí v celém svém chování; protože je psáno: "Budete svatí, neboť já jsem svatý." (1 Petr 1:13–16)

Není pochyb, že v závislosti na tom, jak složitý je jejich vztah a zapojení, to může vyžadovat těžké rozhodnutí. A zde jsou nepostradatelné svátosti, modlitba a pastorační soucit a citlivost.  

Negativní způsob, jak to všechno vidět, je pouhý příkaz k přizpůsobení se pravidlům. Ale Ježíš to spíše rozšiřuje jako pozvání být Jeho Nevěstou a vstoupit do Jeho božského života.

Milujete-li mě, budete zachovávat má přikázání... To jsem vám řekl, aby má radost byla ve vás a vaše radost byla úplná. (Jan 14:15, 15:11)

Svatý Pavel nazývá tento soulad s Božím slovem „poslušností víry“, což je první krok k růstu ve svatosti, která bude skutečně definovat Církev v příštím období… 

Skrze něho jsme obdrželi milost apoštolství, abychom uskutečňovali poslušnost víry... (Řím 1:5)

…jeho nevěsta se připravila. Směla nosit světlý, čistý lněný oděv. (Zjevení 19:7–8)

 

 

Související čtení

Jednoduchá poslušnost

Kostel na propasti – část II

 

Podpořte Markovu službu na plný úvazek:

 

s Nihil Obstat

 

Na cestu s Markem dovnitř Projekt Nyní slovo,
klikněte na banner níže až upsat.
Váš e-mail nebude nikomu sdílen.

Nyní na telegramu. Klikněte na:

Sledujte Marka a každodenní „znamení času“ na MeWe:

Postupujte podle Markových spisů zde:

Poslechněte si následující: