Kostel na propasti – část II

Černá Madona z Čenstochové – zprofanovaný

 

Pokud žijete v době, kdy vám žádný muž nedá dobrou radu,
ani žádný muž ti nedá dobrý příklad,
až uvidíš potrestání ctnosti a odměnění neřesti...
stůj pevně a pevně se drž Boha v bolestech života...
— Svatý Tomáš More,
sťat v roce 1535 za obranu manželství
Život Thomase More: Biografie od Williama Ropera

 

 

ONE z největších darů, které Ježíš opustil svou Církev, byla milost neomylnost. Jestliže Ježíš řekl: „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí“ (Jan 8:32), pak je nutné, aby každá generace nade vší pochybnost věděla, co je pravda. Jinak by člověk mohl lhát za pravdu a upadnout do otroctví. Pro…

… Každý, kdo se dopustí hříchu, je otrokem hříchu. (Jan 8:34)

Proto je naše duchovní svoboda vnitřní k poznání pravdy, a proto Ježíš slíbil, "Až přijde On, Duch pravdy, povede vás ke vší pravdě." ^[1]John 16: 13 Navzdory chybám jednotlivých členů katolické víry během dvou tisíciletí a dokonce i morálním selháním Petrových nástupců naše posvátná tradice odhaluje, že Kristovo učení bylo přesně uchováváno po více než 2000 let. Je to jedno z nejjistějších znamení Kristovy prozřetelnostní ruky na Jeho Nevěstě.

 

Nový propast

Přesto byly v naší historii časy, kdy se zdálo, že pravda balancuje na propasti – kdy se i většina biskupů vydala směrem k omylu (jako je ariánská hereze). Dnes opět stojíme na okraji dalšího nebezpečného útesu, kde není v sázce jen jedna doktrína, ale samotné základy Pravdy.^[2]I když pravda bude neomylně zachována až do konce časů, neznamená to, že zůstane známá a praktikovaná všude. Tradice nám ve skutečnosti říká, že v posledních dobách bude zachován prakticky zbytek; srov. Přicházející útočiště a samoty Je to nebezpečí, které papež František správně označil v projevu na synodě o rodině:

Pokušení ničivé tendence k dobrotě, že ve jménu klamné milosti sváže rány, aniž by je nejprve vyléčil a ošetřil; který léčí příznaky, nikoli příčiny a kořeny. Je to pokušení „dobrodinců“, bojácných, a také takzvaných „pokrokářů a liberálů“. 

Šel dále a varoval před…

Pokušení sestoupit z kříže, potěšit lidi a nezůstávat tam, aby naplnili vůli Otce; sklonit se před světským duchem místo toho, abychom ho očistili a ohnuli před Duchem Božím.- srov. Pět oprav

To byl synod, který vytvořil apoštolskou exhortaci Amoris Laetitia, která ironicky byla obviněna z toho, že propůjčila právě onomu duchu progresivismu, který se snaží sekularizovat svátost manželství a relativizovat lidskou sexualitu (viz Anti-Mercy). Ať už někdo souhlasí s těmi teology, kteří se domnívají, že tento dokument obsahuje chyby, nebo ne, je třeba připustit, že od této synody došlo k obrovskému sesuvu morálního relativismu, zejména v hierarchii. 

Dnes máme celé biskupské konference, které se snaží podporovat heterodoxní učení,^[3]např. němečtí biskupové, srov. catholicnewsagency.com kněží konající „mše hrdosti“,^[4]srov zde, zde, zde a zde a po pravdě řečeno, papež, který je v některých z nejzávažnějších morálních otázek naší doby čím dál tím nejasnější. To je něco, na co katolíci nejsou zvyklí, zvláště po teologicky přesných pontifikátech Jana Pavla II. a Benedikta XVI.

 

Řekl Co?

Novinář Austen Ivereigh ve své biografii o Francisovi napsal:  

[Francis] řekl katolickému gay aktivistovi, bývalému profesorovi teologie jménem Marcelo Márquez, že upřednostňuje práva gayů i právní uznání civilních svazků, k nimž mohou mít také přístup homosexuální páry. Byl však zcela proti jakémukoli pokusu předefinovat manželství zákonem. „Chtěl bránit manželství, ale aniž by zranil někoho na důstojnosti nebo posílil jeho vyloučení,“ říká blízký kardinálův spolupracovník. "Upřednostňoval co největší právní začlenění homosexuálů a jejich lidských práv vyjádřených zákonem, ale nikdy by neohrozil jedinečnost manželství jako manželství mezi mužem a ženou pro dobro dětí." -Velký reformátor, 2015; (str. 312)

Jak jsem poznamenal v Tělo, lámání, zdálo se, že papež jasně zaujímá tuto pozici. I když je v Ivereighově zprávě o Františkovi mnoho chvályhodného, ​​je zde také mnoho matoucího, protože Magisterium již potvrdilo, že „právní uznání homosexuálních svazků by zatemnilo určité základní morální hodnoty a způsobilo by devalvaci instituce manželství“.^[5]Úvahy týkající se návrhů na právní uznání odborům mezi homosexuálními osobami; n. 5, 6, 10 Nicméně je to právě toto vakuum jasnosti, které je zaplňováno „progresivisty a liberály“, jako je kontroverzní Fr. James Martin^[6]viz kritika Trenta Horna Fr. Pozice Jamese Martina zde kdo řekl světu:

Jestliže Fr. Martin se mýlil, Vatikán udělal málo pro vyčištění vzduchu.^[7]srov Tělo, lámání To způsobilo, že se věřící potýkali ani ne tak s pravdou (neboť autentické magisterské učení katolické církve zůstává jasné), ale s novou vlnou zdánlivě papežem podporovaného liberalismu, který zastiňuje pravdu a prohání naše lavice.

V roce 2005 jsem psal o této nadcházející morální tsunami, která je nyní zde (srov. Pronásledování!… A morální tsunami), po které následuje nebezpečná druhá vlna (srov. Duchovní tsunami). To, co z toho dělá tak bolestivou zkoušku, je to, že tento podvod nachází hybnou sílu v rámci samotné hierarchie…^[8]srov Když hvězdy padají

Před druhým příchodem Krista musí církev projít závěrečnou zkouškou, která otřese vírou mnoha věřících ...   —CCC, č. 675

 

Anti-Mercy

František od počátku svého papežství trval na tom, aby se Církev vzdálila, vyšla zpoza zavřených dveří a sáhla na periferie společnosti. 

… Nás všechny žádáme, abychom poslouchali Jeho volání, abychom vyšli z naší vlastní komfortní zóny, abychom dosáhli všech „periferií“, které potřebují světlo evangelia. —OPOPE FRANCIS, Evangelii gaudium, ne. 20

Z této exhortace vzešlo jeho téma „umění doprovázet“^[9]n. 169, Evangelium gaudium přičemž „duchovní doprovázení musí druhé přivádět stále blíže k Bohu, v němž dosahujeme pravé svobody“.^[10]n. 170, Evangelium gaudium Amen s tím. V těch slovech není nic nového; Ježíš trávil čas s dušemi, vedl dialog, odpovídal na otázky těch, kteří žízní po pravdě, a dotýkal se a uzdravoval společenské vyvržence. Ježíš skutečně jedl s „výběrčími daní a prostitutkami“^[11]srov. Mat 21:32, Mat 9:10

Náš Pán je však nekradl ani s nimi nespal. 

V tom spočívá nebezpečná sofistika, kterou používají někteří biskupové, kteří proměnili doprovod v tmavý umění: je to novost, kterou církev vítá, je otevřená, a doprovázející — ale bez vyzývá všechny, kdo vstoupí do jejích dveří, aby se odvrátili od hříchu a byli spaseni. Skutečně, Kristovo vlastní prohlášení „Čiňte pokání a věřte evangeliu“^[12]Mark 1: 15 byl často uzurpován "Buďte vítáni a zůstaňte takoví, jací jste!"  

Minulý týden v Lisabonu Svatý otec opakovaně zdůraznil „uvítací“ poselství:

V jednom z nejikoničtějších okamžiků Světového dne mládeže vyzval papež František statisíce shromážděné před ním, aby na něj křičely, že katolická církev je pro „todos, todos, todos“ — všichni, všichni, všichni. „Pán je jasný,“ naléhal v neděli papež. "Nemocní, staří, mladí, staří, oškliví, krásní, dobří i špatní." —7. Srpna 2023, ABC News

Opět nic nového. Církev existuje jako „svátost spásy“:^[13]CCC, n. 849; n. 845: „Aby Otec znovu sjednotil všechny své děti, rozptýlené a svedené na scestí hříchem, svolal celé lidstvo do Církve svého Syna. Církev je místem, kde lidstvo musí znovu objevit svou jednotu a spásu. Církev je „svět smířený“. Ona je ta loď, která „v plné plachtě Pánova kříže, dechem Ducha svatého, bezpečně pluje tímto světem“. Podle jiného obrazu, který je církevním otcům drahý, je předobrazem Noemovy archy, která jediná zachraňuje před potopou. Její křtitelnice je naplněna svěcenou vodou ztracený; Její zpovědnice jsou otevřeny pro hříšník; Její učení je známé pro unavený; Její posvátné jídlo je nabízeno za slabý.

Ano, církev je otevřená všem – ale nebe je otevřeno pouze kajícím. 

Ne každý, kdo mi říká ‚Pane, Pane‘, vejde do království nebeského, ale jen ten, kdo plní vůli mého Otce v nebesích. (Matouš 7:21)

Církev tak vítá všechny, kdo bojují s chtíčem aby je osvobodili. Vítá všechny zlomené za účelem jejich obnovení. Vítá všechny v dysfunkci, aby přeobjednat je — vše podle Božího slova. 

…ve skutečnosti [Kristovým] účelem nebylo pouze utvrzovat svět v jeho světskosti a být jeho společníkem a ponechat jej zcela beze změny. —POPE BENEDICT XVI, Freiburg im Breisgau, Německo, 25. září 2011; www.chiesa.com

Aby byl člověk spasen, musí po křtu následovat obrácení; svatost musí následovat obrácení, aby mohla být přijata do nebe – i když to vyžaduje očištění Očistec.

Čiňte pokání a buďte pokřtěni, každý z vás, ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů; a dostanete dar Ducha svatého... Čiňte tedy pokání a obraťte se, aby vaše hříchy byly smazány. (Skutky 2:38, 3:19)  

Aby Jeho poslání bylo plodné v duších jednotlivců, Ježíš prohlásil, že Církev musí učit národy „zachovávat všechno, co jsem vám přikázal“.^[14]Matt 28: 20 Proto,

…církev… ne méně než její božský Zakladatel je předurčena být „znamením rozporu“. …Nikdy by pro ni nemohlo být správné prohlásit za zákonné to, co je ve skutečnosti nezákonné, protože to ze své podstaty vždy odporuje skutečnému dobru člověka.  – PAPEŽ PAVEL VI. Humanae Vitae, n. 18

 

The Cliff's Edge

Při zpátečním letu z Lisabonu se reportér zeptal papeže:

Svatý otče, v Lisabonu jsi nám řekl, že v církvi je místo pro „každého, každého, každého“. Církev je otevřená pro každého, ale zároveň ne každý má stejná práva a možnosti v tom smyslu, že např. ženy a homosexuálové nemohou přijímat všechny svátosti. Svatý otče, jak vysvětlujete tento nesoulad mezi „otevřenou církví“ a „církví, která není stejná pro všechny“?

Francis odpověděl:

Položil jste mi otázku ze dvou různých úhlů pohledu. Církev je otevřená pro všechny, pak existují pravidla, která regulují život uvnitř církve. A někdo, kdo je uvnitř, je [tak] v souladu s pravidly… To, co říkáte, je velmi zjednodušující způsob, jak mluvit: „Nelze přijímat svátosti“. To neznamená, že církev je uzavřená. Každý člověk se v církvi setkává s Bohem svým vlastním způsobem a církev je matkou a průvodkyní (pro) každého člověka na jeho vlastní cestě. Z tohoto důvodu nerad říkám: ať všichni přijdou, ale pak vy, udělejte to a vy, udělejte tamto... Všichni. Potom každý člověk v modlitbě, ve vnitřním dialogu a v pastoračním dialogu s pastoračními pracovníky hledá cestu, jak jít vpřed. Z tohoto důvodu si položit otázku: „A co homosexuálové?…“ Ne: všichni… Jednou z důležitých věcí v práci služby je doprovázet lidi krok za krokem na jejich cestě ke zralosti…. Církev je matka; přijímá každého a každý člověk razí svou vlastní cestu vpřed v církvi, aniž by dělal rozruch, a to je velmi důležité. - Tisková konference za letuSrpna 6, 2023

Spíše než abychom se pokoušeli rozebrat slova papeže a to, co míní pod pojmem „pravidla“, co míní hledáním cesty vpřed bez rozruchu atd. – zopakujme jednoduše to, čemu církev věřila a učila již 2000 let. Doprovázet někoho „krok za krokem na jeho cestě ke zralosti“ neznamená utvrzovat ho v hříchu, pouze mu říkat, že „Bůh miluje takového, jaký jsi“. Prvním krokem křesťanské zralosti je odmítnout hřích. A ani to není subjektivní proces. „Svědomí není nezávislá a výlučná schopnost rozhodovat o tom, co je dobro a co zlo,“ učil Jan Pavel II.^[15]Dominum et vivificantem, ne. 443 Není to ani vyjednávání s Bohem jako kdysi Augustin: "Dej mi čistotu a zdrženlivost, ale ještě ne!"

Takové porozumění nikdy neznamená kompromitování a padělání standardu dobra a zla, aby se přizpůsobil konkrétním okolnostem. Je zcela lidské, aby hříšník uznal svou slabost a požádal o slitování selhání; Nepřijatelný je postoj toho, kdo ze své vlastní slabosti činí měřítko pravdy o dobru, aby se mohl cítit ospravedlněn, aniž by se musel uchýlit k Bohu a jeho milosrdenství. —POPE ST. JAN PAUL II., Veritatis Splendor, n. 104; vatikán.va

V podobenství o velké hostině vítá král ke vstupu „každého“. 

Vyjděte tedy na hlavní silnice a pozvěte na hostinu, koho najdete. 

Ale setrvání u stolu má podmínku: pokání.^[16]Ve skutečnosti je podmínkou skutečně svatost v kontextu věčné hostiny.

Když král vešel, aby se setkal s hosty, uviděl tam muže, který nebyl oblečen ve svatebním oděvu. Řekl mu: "Příteli, jak to, že jsi sem přišel bez svatebního oděvu?" (Matouš 22:9, 11–12)

Víme tedy, že stojíme na propasti, když nově jmenovaný prefekt, který má dohlížet na nejvyšší naukový úřad v církvi, nejen otevřeně mluví o možnost požehnání homosexuálních svazků, ale představa, že význam doktrína se může změnit (viz The Last Standing).^[17]srov Národní katolický registr, Července 6, 2023 To je zarážející, pochází od muže, který je pověřen udržováním doktríny víry. Jak uvedl jeho předchůdce:

… Jako jediný nedělitelný učitelský úřad církve nese papež a biskupové ve spojení s ním nejzávažnější odpovědnost, že z nich nevyplývá žádné dvojznačné znamení nebo nejasné učení, které věřící zmátlo nebo je uvrhlo do falešného pocitu bezpečí. —Kardinál Gerhard Müller, bývalý prefekt Kongregace pro nauku víry; První věci, Dubna 20th, 2018

Kardinál Raymond Burke rovněž varuje před tímto bezohledným jazykem, který dává některým slovům nový význam bez odkazu na posvátnou tradici.

Během několika posledních let byla určitá slova, například „pastorační“, „milosrdenství“, „naslouchání“, „rozlišování“, „doprovod“ a „integrace“, aplikována na církev jakýmsi magickým způsobem. je bez jasné definice, ale jako hesla ideologie nahrazující to, co je pro nás nenahraditelné: neustálá doktrína a disciplína církve... Perspektiva věčného života je zatemněna ve prospěch jakéhosi lidového názoru na církev, v němž by všichni měli cítit se „doma“, i když je jejich každodenní život v otevřeném rozporu s pravdou a láskou Kristovou. —10. srpna 2023; lifesitenews.com

Biskupové, varoval, jsou zradil apoštolskou tradici.

Kardinál Müller zašel tak daleko, že řekl, že pokud „Synoda o synodalitě“ uspěje, bude to „konec církve“.

Základem Církve je Boží slovo jako zjevení… nikoli naše podivné úvahy. … Tato [program] je systémem sebeodhalení. Tato okupace katolické církve je nepřátelským převzetím církve Ježíše Krista. —Kardinál Gerhard Müller, 7. října 2022; Národní katolický registr

Tohle je Judova hodina a ti z nás, kteří si myslí, že stojíme, musíme být opatrní, abychom nespadli.^[18]srov. 1 Kor 10:12 Podvod je nyní tak silný, tak široký, že katolické instituce, univerzity, základní školy a dokonce i kazatelny upadly do apostaze. A svatý Pavel nám říká, co přijde potom, když se vzpoura stane téměř univerzální (srov. 2 Tes 2-3), jak znovu uvedl sv. John Henry Newman:

Satan může přijmout znepokojivější zbraně klamu
- může se skrývat -
může se nás pokusit svést maličkostmi,
a tak pohnout církví,
ne najednou, ale po troškách
z její skutečné pozice.
…Jeho politikou je nás rozdělit a rozdělit, vypudit nás
postupně z naší skály síly.
A má-li dojít k pronásledování, možná k němu dojde tehdy;
pak možná, až budeme my všichni
ve všech částech křesťanstva takto rozděleného,
a tak omezený, tak plný schizmatu, tak blízko kacířství.
Když jsme se vrhli na svět a
záviset na ochraně na něm,
a vzdali se své nezávislosti a své síly,
pak na nás [Antikrist] vybuchne v hněvu
jak mu Bůh dovolí.  

Kázání IV: Pronásledování Antikrista

 

Související čtení

Politická korektnost a velká apostaze

Kompromis: Velké odpadlictví

 

Podpořte Markovu službu na plný úvazek:

 

s Nihil Obstat

 

Na cestu s Markem dovnitř Projekt Nyní slovo,
klikněte na banner níže až upsat.
Váš e-mail nebude nikomu sdílen.

Nyní na telegramu. Klikněte na:

Sledujte Marka a každodenní „znamení času“ na MeWe:

Postupujte podle Markových spisů zde:

Poslechněte si následující: