NYNÍ SLOVO O HROMADNÝCH ČTENÍCH
na pondělí 5. října 2015
Opt. Památník blahoslaveného Františka Xaverského Seelose
Liturgické texty zde
Přepravce z lodi, autor: Honoré Daumier, (1808-1879)
WE žijí v hodině, kdy mnoho duší začalo být unavených, velmi unavených. A i když naše únava může být plodem nesčetných odlišných okolností, často existuje společný kořen: jsme unavení, protože tak či onak utíkáme před Pánem.
Žijeme v kultuře, ve které zadržovací zařízení bylo zvednuto, ve kterém neexistují žádná omezení hříchu, žádná omezení individualizmu, žádná omezení svědomí, kromě těch, která považujeme za přijatelné. Stali jsme se jako dítě uvolněné v cukrárně, [1]srov Velké vakuum jen abychom zjistili, že nekonečný výběr a množství sladkostí se stalo naší zánikem.
Nyní, když jsme plně ochutnali sliby neomezené svobody, začneme znovu oceňovat starou frázi: „únava ze světa“. Zakázané radosti ztratily přitažlivost ve chvíli, kdy jim přestal být zakázán. I když jsou tlačeni do krajnosti a nekonečně obnovovaní, prokazují se matně, protože jsou konečnými realitami, zatímco my toužíme po nekonečnu. —Kardinál Joseph Ratzinger (BENEDIKT XVI), Auf Christus Schauen. Einübung in Glaube, Hoffnung, Liebe, Freiburg, 1989, str. 73; uvedl POPE FRANCIS ve své úvodní homilii na zahajovací mši řádného valného shromáždění synody o rodině, 4. října 2015; Zenit.org
V dnešním prvním čtení je Jonášovi přikázáno Pánem, aby kázal pokání Ninive.
Ale Jonah se připravil uprchnout do Taršíše pryč od Pána. (První čtení)
Schovává se v nákladním prostoru lodi; schovává se v hlubinách moře; schovává se v břiše velryby ... ale Jonáš se dozví, že se před Slovem Páně nemůžete schovat. Je to jako slunce a „nic neunikne svému teplu“. [2]Žalm 19: 6
Často jsme unavení, protože i my utíkáme před Pánem, utíkáme před tím, o čem víme, že je správná věc. Omlouváme se, že toto učení je příliš tvrdé, že tato doktrína je příliš rigidní, že tento požadavek evangelia je příliš nereálný. A přesto je to právě tento odpor vůči Hlasu pravdy, který nás činí nešťastnými, podrážděnými a neklidnými.
My jsme ve skutečnosti také symbolem Ninive. Možná we znovu nám kázalo evangelium pokání. Považovali jsme Boží milosrdenství za samozřejmost? Slyšíme Ježíšova slova svaté Faustině a ulevilo se nám:
Nemohu potrestat ani největšího hříšníka, pokud se odvolá na Můj soucit, ale naopak ho ospravedlním ve svém nevyzpytatelném a nevyzpytatelném milosrdenství. —Jesus sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník, n. 1146
Ale zapomínáme, že je dáno Boží milosrdenství přesně umožnit nám vstoupit do Božího života, který je v souladu s Jeho Boží vůlí? Jak jasně slyšíme v dnešním evangeliu, klíčem, který otevírá dveře do věčného života, je splnění Velkého přikázání:
Budete milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou bytostí, celou svou silou a celou svou myslí a svého bližního jako sebe ... udělejte to a budete žít.
Pokud to odmítneme, je Písmo stejně jasné, že ano zemřít.
Mzdou za hřích je smrt ... Ne každý, kdo mi řekne: „Pane, Pane,“ vstoupí do nebeského království, ale pouze ten, kdo plní vůli mého Otce v nebi ... Buďte činiteli slova a ne pouze posluchači , klameš se ... (Řím 6:23; Mat 7:21; Jakub 1:22)
Vzhledem k tomu, že synoda o rodině bude v následujících dnech pokračovat, najdou se ti, kteří se pokusí překroutit biblickou vizi papeže Františka, která má přivítat všechno hříšníky do lůna církve, aby s nimi putovali do osvobozujícího poselství evangelia. Navrhnou, že papež František jednoduše říká, že musíme „milovat“ a „tolerovat“ každého, tedy jeho hřích. Ale bratři a sestry, toto je démonická lež, která již způsobila obrovské zmatky, dokonce i mezi členy Kristova těla, protože odčerpává sílu evangelia, účel kříže a milost a zásluhy Kristovy oběti. Spása přichází k těm, kteří plní vůli Otce. To znamená, že ani křest není „lístkem do nebe“:
I když je začleněn do Církve, ten, kdo však nevytrvá v lásce, není spasen. Zůstává skutečně v lůně církve, ale „tělem“, nikoli „srdcem“. Všechny děti Církve by si přesto měly pamatovat, že jejich vznešený stav nevyplývá z jejich vlastních zásluh, ale z Kristovy milosti. Pokud na tu milost neodpovídají myšlenkami, slovy ani skutky, nejenže nebudou spaseni, ale budou také přísněji souzeni. —Vatikán II, Lumen gentium, 14
Bylo by dobré si v tuto hodinu vzpomenout na slova duše z očistce, která k nám prorocky pláče:
Všichni jste se uchýlili pod naději v Boží milosrdenství, což je, jak říkáte, velmi velké, ale nevidíte, že vás tato velká Boží dobrota bude soudit za to, že jste šli proti vůli tak dobrého Pána. Jeho dobrota by vás měla nutit dělat veškerou Jeho vůli, nedávat vám naději ve špatné jednání, protože Jeho spravedlnost nemůže selhat, ale tak či onak musí být plně uspokojeny. -Svatý. Kateřina Janovská, Pojednání o očistci, Dialog, Ch. XV; ewtn.com
Podnikli jsme ty radikální kroky, které jsou nezbytné, zvláště když jsme pokoušeni smrtelným hříchem, abychom zajistili, že jsme se nevydali na širokou a snadnou cestu, která vede k záhubě?
Pokud vám pravé oko způsobí hřích, vytrhněte ho a zahoďte. Je pro vás lepší ztratit jednoho ze svých členů, než nechat celé tělo vrhnout do gehenny. (Mat 5)
To znamená, že pokud váš počítač způsobí, že hřešíte, zbavte se toho. Pokud vám alkohol způsobí zakopnutí, nalijte jej do dřezu. Pokud nakupování způsobí, že se budete klanět idolům, rozřízněte svou kreditní kartu. Poté vyhledejte další pomoc, kterou možná budete potřebovat - jako topící se muž, který volá po záchranné bóji. Jedním slovem musíme dělat to, co nám přikazuje náš Pán:
Kdokoli nenese svůj vlastní kříž a nepřijde za mnou, nemůže být mým učedníkem ... každý z vás, kdo se nezříká veškerého svého majetku, nemůže být mým učedníkem. (Lukáš 14:27, 33)
Jediným způsobem, jak překonat tuto světovou únavu, která nakazila tolik lidí, je utéct od toho, co vás opravdu unavuje: kompromis s duchem th
svět. Vím, že mnozí z vás bojují s pornografií, závislostmi na jídle, konzumem, nutkavostí a dalšími nástrahami. Je to znamení doby, kdy tolik hříchů a pokušení obléhalo i ty nevinné duše. Přesto si musíme upřímně položit otázku, zda „bojujeme dobrý boj“, jak nabádal sv. Pavel, pro ...
Někteří odmítli svědomí a ztroskotali na své víře… (1. Tim 1:19)
Pán, který je „žárlivým Bohem“, žádá o veškerou vaši lásku a na oplátku vám dá své vlastní já - nekonečný zdroj nevýslovné radosti, pokoje a odpočinku. Ano, zbytek. Satan chce, abyste věřili, že vzdorováním tělu přicházíte o zasloužené potěšení. Kdy odložíme zakázané ovoce, které je prázdným slibem, a znovu sáhneme po ruce Otce, který nikdy nezklame?
Ano, i nyní se nevyzpytatelná Boží láska dostává k vám a ke mě, navzdory našim hříchům, aby nás povolala ke společenství s Ním. Ani teď není pozdě. Když Jonah vykřikl,
Když moje duše ve mně omdlela, vzpomněl jsem si na Pána; moje modlitba zastihla tebe ve tvém svatém chrámu. (Dnešní žalm)
Měli bychom však být v pokušení předpokládat Boží milosrdenství - vyznávat hřích, a to za předpokladu, že jednoduše odpustí svévolné přetrvávání v něm - udělali bychom dobře, kdybychom přemítali o dalších Kristových slovech pro sv.
Mluv světu o Mém milosrdenství; ať celé lidstvo uzná Mé nevyzpytatelné milosrdenství. Je to znamení pro časy konce; poté přijde den spravedlnosti. I když je ještě čas, nechť se uchýlí k prameni Mého milosrdenství ... než přijdu jako spravedlivý Soudce, nejprve otevřu dveře Mého milosrdenství. Ten, kdo odmítá projít dveřmi Mého milosrdenství, musí projít dveřmi Mé spravedlnosti… -Ježíš sv. Faustině, Božské milosrdenství v mé duši, Deník sv. Faustiny, č. 848, 1146
SOUVISEJÍCÍ ČTENÍ
Děkujeme za podporu této služby na plný úvazek.
Váš dar je velmi ceněn.
Poznámky pod čarou
| ↑1 | srov Velké vakuum |
|---|---|
| ↑2 | Žalm 19: 6 |